Mrtvý lev a lidé bez peněz
Největší krachy tuzemských bank: škody přes 150 miliard.
Během transformace ekonomiky v 90. letech došlo v tuzemsku k bankovní krizi. Projevila se krachem více než tří desítek bank. Lidem i státu vznikly miliardové škody.
MF DNES připomíná tři případy. Krach Union Banky, Moravia Banky a v neposlední řadě také pád českého bankovního lva – Investiční a Poštovní banky. Všechny příběhy přitom začínaly skoro stejně.
Případ první: Union banka
„Tak už nás zase okradli.“S těmito slovy přistupovala ke dveřím další padlé finanční instituce – tentokrát Union banky – jedna z jejích klientek k hloučku lidí postávajících před zavřenými dveřmi. „Už zase, už zase,“zněla jejich odpověď. „Musíme se chlácholit tím, že přicházíme jen o to pomíjivé, peníze si do hrobu nevezmeme,“snažila se odlehčit napjatou atmosféru asi šedesátiletá důchodkyně. Moc jí to ale nešlo. Ne každý měl pro její zlehčení pochopení.
Union banka neotevřela své pobočky 21. února 2003 a jejím klientům hrozilo, že přijdou o své úspory. V některých případech i celoživotní.
„Nerad na to vzpomínám. Nechci. Jsem rád, že je to za mnou,“řekl v reakci na dotazy MF DNES Tomáš Seidler, jeden z pětice bývalých manažerů Union banky, kteří se zpovídali z jejího krachu. Tomáš Michal, Miroslav Fučík, Jiří Babiš, Alena Pejčochová a zmíněný Seidler byli obviněni v letech 2003 a 2004.
Podle žalobce připravili banku poskytováním rizikových úvěrů o čtyři miliardy korun. Pětice čelila obžalobě z porušování povinností při správě cizího majetku a porušování pravidel hospodářského styku. O bezmála deset let později však jejich trestní stíhání zastavila amnestie prezidenta Václava Klause. Tedy až na bývalou manažerku Alenu Pejčochovou, která ji odmítla.
Případ druhý: Moravia Banka
Letos uplynulo dvacet let také od krachu frýdecko-místecké Moravia Banky. Po svém vzniku v roce 1992 patřila k nejlepším novým bankám na Moravě a ve Slezsku. O pět let později byla zařazena Českou národní bankou do ozdravného procesu. Neúspěšně.
V případě Moravia Banky se ukázalo, že problémy jsou nenapravitelné. Moravia Banka vedla téměř 120 tisíc účtů a spravovala klientům devět miliard korun. V roce 1999 však přišla o licenci. Stát klientům garantoval 90 procent vkladů, ale maximálně milion korun. Devizové účty však nepodléhaly zdanění vkladů a tito klienti proto neměli na odškodnění nárok.
Krach Moravia Banky se dostal před Krajský soud v Ostravě. Banka totiž sjednávala pro některé spřízněné firmy nedostatečně kryté úvěry. Došlo k machinacím s bankovními pohledávkami ve výši půl miliardy korun.
I tato kauza s sebou ale nese svou pachuť. Peníze zmizely a potrestaný z velkých ryb nikdo nebyl. Soudní proces sice trval léta, na obžalované se ale nakonec rovněž vztahovala obrovská Klausova amnestie.
Případ třetí: IPB
Po letech neprůhledného fungování, kdy nikdo pořádně nevěděl, komu třetí největší česká banka vlastně patří a s jakým kapitálem hospodaří, padla nakonec i Investiční a Poštovní banka (IPB). její konec přišel v pátek 16. června 2000, kdy do centrály IPB na Senovážném náměstí v Praze napochodovali ozbrojenci z policejního Útvaru rychlého nasazení a stát v bance zavedl nucenou správu. Těsně před ní byla hodnota banky společností J. P. Morgan oceněna téměř na minus 68 miliard korun.
IPB byla bankou, která přes své dceřiné společnosti a investiční fondy ovládala velkou část průmyslu a stejně tak měla obrovské úvěrové portfolio, přičemž příjemci úvěrů byla velká většina tehdy významných průmyslových podniků (konkrétně např. Škoda Plzeň Lubomíra Soudka, Chemapol Václava Junka, Poldi Kladno Vladimíra Stehlíka a další).
Velká většina úvěrů však nikdy nebyla splácena a banka postupem času zabředala do stále větších existenčních potíží.
Významným milníkem pro budoucnost banky měl být prodej minoritního podílu českého státu v IPB ve výši 36,29 procenta japonské finanční skupině Nomura. Víra, že se nový partner zvučného jména o banku postará, se ale záhy ukázala jako lichá. IPB padla, a protože tou dobou spravovala vklady v hodnotě přes 200 miliard korun, stát musel situaci řešit.
Vláda a Česká národní banka přes víkend odkývaly převod IPB do rukou ČSOB. Za symbolickou cenu jedné koruny a s garancí všech potenciálních budoucích ztrát.
Následná arbitráž s Nomurou kvůli zmařené investici pak dopadla pro stát špatně. Česká republika prohrála. A Nomura, která původně žádala 40 miliard korun, navýšila své nároky údajně až na 70 miliard korun.
Nakonec se podařilo dojednat smír a Česko zaplatilo japonské finanční skupině „jen“3,6 miliardy.
Definitivní tečku za pádem českého bankovního lva udělal ale až v roce 2009 tehdejší ministr financí Miroslav Kalousek, když podepsal dohody ukončující spory o údajné pohledávky po IPB ve výši 120 miliard.