Naše dítě bude šampion! Dělají rodiče chybu?

Vzdali se své firmy, která se zabývala zařizováním interiérů, aby se mohli naplno věnovat svým dcerám, nadějným tenistkám. Denní program podřizují manželé Fruhvirtovi jejich sportování. Obětovali své záliby. Vstávají po páté ráno, aby Lindě (14) a Brendě (12) uvařili zdravý a vydatný oběd. Vozí je po trénincích a turnajích. Doma se s nimi učí. Shánějí peníze, aby měsíc co měsíc naplnili hladový rozpočet. Rodinný projekt jim dává zabrat.

Ale zatím se vše daří náramně. Slečny ve svých věkových kategoriích náleží mezi nejlepší hráčky planety. Občas se připravují na francouzské Riviéře v akademii Patricka Mouratogloua, kouče legendární Sereny Williamsové. Nedávno obě zásadně přispěly k českému triumfu na juniorském mistrovství světa v Prostějově. „Baví to nás i holky,“říká o svérázném životě Hynek Fruhvirt, jenž o sobě slýchá děsivé zkazky.

V zákulisí o něm kdekdo mluví jako o šílenci a tyranovi, jenž mučí své děti. Nutí je dřít od úsvitu do soumraku. Nedopřeje jim normální život. Ocitl se pod palbou jako dříve Pavel Zacha, jenž se svou paní zasvětil velkou část života výchově šampiona a poté založil metodiku zvanou Kamevéda. Ze syna Pavla je i díky otcově nasazení a matčině podpoře hokejový profesionál. Ve dvaadvaceti má za sebou tři sezony v NHL.

Také Zacha senior byl veřejností osočován, že juniorovi ukradl dětství a volbu povolání: „Prostě budeš hrát hokej a basta!“

I jeho lidová porota ztrhala, neboť se odchýlil od tradičního pojetí. Jenže opravdu je tento přístup vyloženě špatný?

Jinakost často dráždí nemoudré jedince k verdiktům bez slyšení obviněného. V našich končinách bohužel platí: Čím méně víme, tím ostřejší názory tasíme.

Kdekdo má jasno, aniž vidí Lindu s Brendou, jak vesele a bezstarostně vyprávějí o cestování s rodiči po turnajích. Nepůsobí

jako nějaké ušlápnuté chudinky.

Je snadné sestřelit Zachu staršího bez znalosti celého příběhu. Kdo zjistí, kolik s malým Pavlem strávil času nejen při sportování, nýbrž též při výletech či táboření v přírodě, možná jim začne závidět.

Fruhvirtovi i Zacha, odmalička soutěživí a cílevědomí, mimochodem začínali s pestrým rejstříkem aktivit, z nějž až časem vykrystalizovala jedna nejvhodnější činnost. Ano, usměrňovala je tvrdá ruka, nicméně poháněla je vlastní motivace. Sami toužili po úspěchu. Vítězství a trofeje je lákaly víc než nudné vysedávání na lavičce v parku, bloumání po sociálních sítích nebo hýření na večírcích.

Neplatí ani teze, že v případě předčasného krachu kariéry určitě bude z nešťastného teenagera ztroskotanec bez šance na společenské uplatnění. Kdo nevyšplhá až na vrchol, může se díky nasbíraným zkušenostem a známostem stát trenérem, agentem, manažerem, komentátorem. Může získat stipendium na univerzitě v USA.

Při různých pojetích výchovy šampiona samozřejmě nelze vyloučit negativní jevy. Psycholog Michal Šafář při vyjádření ke Kamevédě upozornil na hrozbu „temné síly“, která může ovládnout některý typ rodičů.

„Ti přenášejí na děti své neuspokojené ambice, aspirace a potřeby místo toho, aby trpělivě hledali ambice, aspirace a potřeby svých potomků,“napsal.

Velký tlak či míšení rolí otce a kouče způsobily rozkol v rodinách lyžařky Strachové a tenistky Vaidišové. Ty případy varují.

Naopak inspiruje příběh hokejového hecíře Jaroslava Holíka a jeho choti Marie, kteří kdysi vycepovali Roberta pro NHL a Andreu pro WTA Tour při zachování hezkých vztahů. Ostatně i Zachovi už uspěli a všichni spolu vycházejí výborně.

A Fruhvirtovi? Čas ukáže, zda jsou blázni, nebo prostě pomáhají dětem ke štěstí.