Chůva, která držela feudály nad vodou

Sice také nosí deštník, ovšem používá jej pouze místo hole na svůj chudý raneček či jako improvizovanou řadicí páku u dětského kočárku. Na rozdíl od kolegyně Mary Poppins s ním neumí dělat kouzla; vyrábí je výhradně svou objevitelskou duší a měkkým srdcem.

Řeč je o hrdince filmu Bécassine!, bretaňské chůvě z více než stoletého francouzského komiksu, která se vyznačuje zeleným úborem, bílým čepcem, kolébavou kachní chůzí a odzbrojujícím optimismem dobrosrdečného trdla. Těžko říci, jakou diváckou skupinu vlastně hraný přepis kreslené legendy sleduje, je totiž spíše zajímavý než zábavný a jeho náladu asi ocení milovníci dobových pohlednic více než děti.

Nevinnost sama

Snímek vzdáleně připomene jednak Postřižiny, protože je zaplaven fascinací novými technickými hračkami, jednak Konec starých časů včetně okouzlujícího šejdíře na panském sídle. Ovšem Bécassine! má vlastní, naivistickou poezii – ať kohout na statku kokrhá Marseillaisu, pochybný loutkář posílá ze zámku noční oblohou balonky do Ameriky nebo chůva své milované malé svěřenkyni namísto pohádek předčítá pravidla silničního provozu.

Není to komedie třaskavá a plná gagů, nýbrž budí napůl usměvavou melancholii, napůl únavu z typicky francouzské salonní konverzace. Naopak netypicky se vybarví sociální linie příběhu, neboť zámecký personál s krachující markýzou hluboce soucítí a právě chůva zosobňuje poslední záchranný kruh, jenž drží feudály nad vodou.

S logikou má sice příběh zejména ve finále značné potíže, ale s ní si žádný komiks hlavu neláme. A jakkoli je Bécassine! mírně řečeno zvláštní, nakonec lehce převáží tiché kouzlo, plynoucí z hrdinčiny bezelstné, bezpodmínečné, láskyplné oddanosti nejen vůči holčičce, již vychovává, ale k celému okolnímu světu. Nevinnost sama!