Proč se může stát, že USA nevyhrají MS v basketbalu
Basketbalisté USA už chápou, že na MS mohou letos jen ztratit.
Po vzoru jednoho z největších žijících poetů jejich země si mohou nahlas opakovat: Časy se mění. Za všechny stačí zmínit třeba srbského kouče Sašu Djordjeviče, jenž pronesl slova, na která by si obvykle troufl jen šílenec.
„Pokud se s USA potkáme, ať jim dopomáhá Bůh,“uvedl. „A nejde jen o nás. Co Němci? A Řecko, Rusko, Francie, Argentina, Kanada, Španělsko... Kdepak, tohle rozhodně nebude ryze americký turnaj.“
Pokud to je od bývalého vynikajícího basketbalisty a nyní uznávaného trenéra správný odhad, blíží se velká podkošová revoluce.
Pochyby nelze neslyšet
Právě Srbové s Djordjevičem na střídačce podlehli Američanům ve finále poslední olympiády v Riu. Bojovali statečně, ale upřímně: reálnou šanci neměli. Jenže pro blížící se mistrovství světa v Číně rozdával sportovní osud jiné karty.
USA chybějí největší hvězdy, zato omluvenky vydaly na dva týmy.
Kurážní Turci například mluví o tom, že můžou obhájce zlata přeskočit už v tabulce základní skupiny E. Český reprezentant Lukáš Palyza pro web Basketmag zase soudí: „Myslím si, že Amerika nevyhraje. Na straně evropských celků bude obrovská motivace, chuť a touha vyhrát šampionát, když se šance nabízí. Spousta lidí se bude těšit, protože honba za titulem konečně může být zase zajímavá.“
Přání otcem myšlenky? Reálné odhady? Nebo obojí?
Superfavorit má za sebou první ostrou přípravu, která nasvědčuje poslední možnosti. Američané se utkali se Španělskem, druhým celkem žebříčku FIBA, pravidelným sběratelem medailí, který přivezl Marca Gasola, Rickyho Rubia, Sergia Lluala a další. Bylo to napínavé, jenže USA stejně zvítězily 90:81.
Neboli – narychlo a tuze složitě skládaný celek porazil roky stavěný a konsolidovaný výběr Španělů.
„Nemůžeme to neslyšet,“říká o množících se pochybách Harrison Barnes, jediný zástupce zlatého týmu z Ria. „Ale zároveň nemůžeme mít lepší motivaci.“
Tým skvělých skokanů
Američané teď míří do Austrálie, kde je čekají dva souboje s domácími a generálka s Kanadou (MS zahájí v Šanghaji 1. září proti Česku). A potíže nekončí, do letadla usedla třináctka hráčů – na poslední chvíli odpadli P. J. Tucker a hlavně De’Aaron Fox, jehož rychlost vyvolávala údiv všech přítomných.
Proto nepůjde o uvolněné přáteláky, ve hře je image neporazitelných a také se počítá každá společná minuta na hřišti. Však kouč Popovich po výhře nad Španěly pronesl: „Množství jejich ofenzivních kombinací je ohromující. Kéž bychom se něčemu podobnému přiblížili.“
Zato defenzivu chválil. Výše, rychleji, silněji, to bude americké heslo pro Čínu. Pokud by se basketbal zredukoval na centimetry, svaly a skokanské schopnosti, nemají USA ani při absenci desítek hvězd konkurenci. Španěly v doskocích převýšili poměrem třídy 42:20!
„To mě nejvíc potěšilo,“řekl Popovich – to, že ho jeden čínský štáb natáčející na přípravném kempu USA označil za nejznámější jméno výpravy, také o čemsi vypovídá.
Je mi fuk, co si myslíte
Jenže třeba český tahoun Tomáš Satoranský trvá na tom, že USA poskládaly výběr ze samých mimořádných hráčů. Na vlastní ruce a nohy poslední tři roky poznává, čeho jsou schopni. I Tucker před odstoupením kvůli zraněnému kotníku tvrdil: „Je rozdíl, když se s někým potkáte v jednom až dvou zápasech za sezonu, nebo pak spolu denně trénujete. Všichni na mě udělali velký dojem.“
USA sice nemají v kádru Janise Adetokunba (Řecko) nebo Nikolu Jokiče (Srbsko), jenže i superhvězdy potřebují občas odpočívat. Budou evropští náhradníci schopní čelit neustálému tlaku Američanů sázejících na dvanáct borců, mezi nimiž nebudou výraznější rozdíly?
„Je mi úplně fuk, co si kdo myslí,“říká za sebe kouč Popovich. „Ať už mi tleskají, nebo nadávají do idiotů, nezajímá mě ani jedno. Jsou mnohem důležitější věci. Třeba jaké víno si objednat k večeři.“
Pokud si 15. září bude moci připít na obhajobu, konkurenci zase sklapne. Ale dokud tento den nepřijde, nejen Srbové či Turci věří.
A Američané vyrážejí proti všem.