Proč Trump chce koupit Grónsko
Nezbláznil se. Je to jen hra, za níž je vidět americké soupeření s Čínou, která si už v tající Arktidě nakreslila „Polární hedvábnou stezku“
WASHINGTON Na první pohled to vypadá, že Donaldu Trumpovi přeskočilo, ale za tímhle zdánlivým bláznovstvím je zřejmě metoda.
Až se budete ptát, proč ho napadlo, že by USA měly koupit od Dánska Grónsko, zeptejte se taky, proč Čína staví největší atomový ledoborec na světě, když jí zamrzá moře jen na malém kousku severního pobřeží, a to ještě jen občas.
Každopádně je to zajímavá zpráva: nejdřív „zdroje z Bílého domu“prozradily listu Wall Street Journal, že prezident zadal poradcům zjistit, kolik by asi stálo Grónsko. Prý to bylo, když někdo při klábosení řekl, že oteplování tam odkrývá ložiska surovin.
New York Times rychle zjistil, že když se Trump zeptal, kolik by tedy Grónsko stálo, bylo to jen v žertu.
Jenže ten detail nikdo nevnímal, média na snahu koupit největší ostrov světa ráda skočila – a Trump a jeho lidé jim to nakonec sami na jméno potvrdili, protože „v podstatě je to jen obchod s nemovitostí“.
„V podstatě“jde však hlavně o geopolitické soupeření s Čínou. Ta se před pár lety prohlásila za „téměř arktický stát“(ač to má do Arktidy asi stejně jako Česko) a začala tam cpát peníze a projekty, tudíž vliv.
Slova o koupi Grónska tedy neznamenají ani tak náhlé hnutí mysli realitního magnáta v Bílém domě, jako spíš oznámení, že USA se už probudily a budou se s Čínou v Arktidě přetlačovat.
„Nechceme tam nové Jihočínské moře,“prohlásil nedávno americký ministr zahraničí Mike Pompeo.
Čína sice říká, že její úmysly jsou mírové, což je pravda, jelikož nakonec vše stejně zavalí svou vahou, a tak ani vojenské prostředky nasazovat nepotřebuje.
Dělá to vždy stejně, ať jde o Afriku či Jižní Ameriku: nabízí projekty, které místní zajímají nejvíc – silnice, železnice, letiště a čistou vodu.
Náladu v USA a Kodani nedávno zkazila nabídka čínskou vládou podporované obchodní skupiny postavit v Grónsku tři letiště. Dalo práci dostrkat nabídku do koše.
Různí Gróňané na to koukali rozdílně: Dánům se to nelíbilo, Inuitům, kteří tvoří drtivou většinu z 56 000 obyvatel ostrova, se to zamlouvalo. Peníze přicházející odjinud snižují jejich závislost na Kodani, která platí zhruba šedesát procent nákladů Grónska, jež si pohrává s myšlenkou na odtržení.
Číňané už na ostrově jedou v těžbě uranu, zinku a železné rudy a mají velký zájem o ropu. To vše tady už je nebo by mělo být k mání jako výsledek změn klimatu. A taky se uvolní ledové cesty Arktidou: Čína už plánuje „Polární hedvábnou stezku“. Grónsko by byla ideální hlavní mezistanice, čínský opěrný bod v Arktidě.
To Americe samozřejmě vadí. Zatímco Čína je daleko, pro USA je Arktida zranitelné temeno. Grónsko bylo důležitým spojovacím můstkem mezi Amerikou a Evropou i předpolím americké obrany už za studené války. Pustit do toho Čínu není jen tak. Dnes jde „jen“o byznys, ale zítra třeba půjde o víc.
Pokud by USA opravdu nabídly Dánsku koupi Grónska (s absurdním argumentem, že už tam nebude muset posílat dotace ve výši asi půl miliardy dolarů ročně), nebyl by to první americký pokus o realitní byznys s Kodaní.
V roce 1945 už chtěl Grónsko koupit prezident Harry Truman za sto milionů dolarů.
A v roce 1917 prodala Kodaň svou kolonii v Karibiku, Dánskou Západní Indii, Americe, která ji přejmenovala na Americké Panenské ostrovy. Dánsko za ně tehdy dostalo 25 milionů dolarů a zřejmě ho to dodnes mrzí.