Pořád se něco děje, někdy je toho až moc

Byl to Miroslav Donutil, kdo prohlásil „pořád se něco děje“? Byl to on, nebyl to on, pořád se něco děje. Já k tomu přidávám: „Někdy je toho až moc.“I tyto dny, přestože o prázdninách by mělo dojít k všemi vítanému zpomalení. Výběr je veliký. Kde začít?

Třeba panem prezidentem, mnohými našimi spoluobčany dosud obdivovaným. Ten se chová jako dvojník nepředvídatelného amerického prezidenta, který se ozval (světe, žasni!), že chce koupit Grónsko. Mají toho tito dva pánové hodně společného. Machrují, vyhrožují, naplano slibují, svými poddanými manipulují. Mnohokrát se Donald Trump sešel s novodobým carem Vladimirem Putinem, se severokorejským diktátorem Kim Čong-unem, s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem. Výsledek? Trump Netrump, Putin eskaluje svoji agresivní politiku nedůvěry a expanze, Kim Čong-un nadále vyhrožuje raketami, Čína je stále stejnou, ve svých cestách si jistou Čínou.

A Miloš Zeman? Kde jsou miliardové čínské investice, pane prezidente, které jste sliboval? Nevadí, je nám bez nich lépe. Ale to, jak si děláte legraci z naší ústavy a dehonestujete úřad prezidenta republiky, není možné ignorovat.

A pan premiér? Můžeme jen obdivovat, jak se on proplétá všemi těmi kauzami, které se s ním táhnou už řadu let a z nichž každá by ho již dávno měla přinutit k rezignaci. A proč se Andrej Babiš chová tak servilně k prezidentovi republiky? Co ho k tomu vede? Máme právo to vědět.

A pak je tu handrkování o státním rozpočtu. Občan jen žasne, jak je možné tak snadno najít miliardu, dvě i více, a na momentálně populární věc hodit. Odkud se ty peníze berou? Kde se dosud schovávaly, než je předseda vlády a jeho ministryně financí našla? Nebo spíš, kdo je tak snadno

nechává vytisknout, státní dluh tím rapidně zvyšuje, budoucí hospodářství republiky ohrožuje?

A je toho víc, mnohem víc. Máme na vybranou. Médii proběhla zpráva, že se našly peníze na natočení filmu o skupině bratrů Mašínů. Jejda! Mašínové, pro jedny hrdinové, pro jiné vrazi. Je to velká výzva předložit české veřejnosti obdivuhodnou historii tohoto čestného rodu. Snad to nebude jen tuctový trhák, kvazidokumentární fiasko.

Mariánský sloup. Už zase? Proč? Protože si nějaký náruživec vytesal paskvil a nechce se smířit s tím, že česká veřejnost o tuto další kontroverzi nestojí? Že to byla oslava vítězství nad Švédy? Spíš nad reformací, jak dosvědčují sochy andělů, které byly částí originálu, vítězící nad ďáblem-kališníkem. Ty pan sochař vynechal.

Ale jsou tu i ne tak vzletné kauzy. Je tu i život před očima, v sousedství. I tam se pořád něco děje. Jak jsem se již dříve svěřil, z parčíku pod mým oknem zmizely sýkorky. Park je velký, zelený čtverec, ohraničený 11patrovými věžáky, obohacený třemi desítkami vzrostlých stromů, převážně lip, jejichž koruny dosahují oken čtvrtého patra. V jednom koutě parku je pěkné, oplocené dětské hřišťátko, uprostřed ve dvou třetinách pitevna, až překvapivě tichá, sympatická, za tepla sousedé venku rádi posedí.

Ještě před pár lety létaly na náš balkon na lůj a zrní sýkorky, občas nějaký kos. Dnes tu jsou jen kavky a holubi, kteří vše pokadí, v koutě balkonu si postaví hnízdo, pokud jim to včas nezarazíme. A najednou, něco se stalo i holubům. Není je slyšet, žádné houfy jako ještě zjara. Minulý týden jsem našel po cestě přes park dva mrtvé, jeden z nich roztrhaný. To tu ještě nebylo. Co se děje? Objevily i je poštolky? Otrávil je nějaký jed, jako ty králíky na Brněnsku?

Pořád se něco děje. Občas je toho až moc.