„Videomapping vypráví příběhy“
Můžete během něj ale lépe odvyprávět nějaký příběh, v tom se videomapping blíží třeba filmu. U ohňostroje jde o efekt. Možná se mnou budou lidé, kteří ohňostroje dělají, polemizovat, ale myslím, že narativ se tam dostává hůř. Jako nástroj nějakého sdělení je prostě videomapping daleko mocnější.
Je ale otázka, zda se něco takového od novoroční show žádá.
To je samozřejmě k diskusi. Nemyslím, že je to nutné, a ani to tou změnou nikdo nesledoval, beru to spíš jako podpůrný argument. V diskusích ale zaznívá, že novoroční ohňostroj je jedna věc, ale každoroční dění v centru na silvestra je daleko horší a připomíná to bojiště. To je jedna z věcí, které nerozumím. Přicházím z Chorvatska, odkud jsem utekl před válkou a oslavy na Václavském náměstí mi připomínají válečnou zónu. Těžko v tom spatřuji pozitivní efekt.
Je v Praze místo, kde by projekci mohl sledovat alespoň podobný počet lidí jako ohňostroj? Co třeba Žižkovská věž, na kterou se promítalo k oslavám 50 let od startu Apolla 11?
Pokaždé musíte pracovat s prostředím, do kterého je budova, na niž chcete promítat, zasazena. Žižkovská věž ideální není, protože to prostranství pod ní nepojme takové množství lidí. Ideálu se blíží Václavské náměstí. To má sice také technické problémy, ale ty se dají řešit. Výhoda videomappingu je, že ho můžete opakovat, kolikrát chcete. Pokud se to dobře organizačně vymyslí, tak se tam dokáže vystřídat velké množství lidí. Takže kapacitu tím dokážete přiblížit ohňostroji.
Loni se konalo k výročí sta let republiky promítání na historickou budovu Národního muzea. Mohlo by se tedy na Nový rok uskutečnit něco podobného?
Něco v tomto duchu by to být mohlo. Dá se tam krásně pracovat s narativem, ale samozřejmě se dá sáhnout i po absolutní abstrakci.
Rozpočet na videomapping zůstává stejný jako na ohňostroj, tedy dva miliony korun. Je to adekvátní k tomu, aby byla projekce dostatečně velkolepá?
Zjednodušeně se částka za projekci skládá ze dvou složek. První je technologická. Na budovu typu Národního muzea potřebujete asi šest až osm high-end projektorů, a to je hodně drahá záležitost. Na kostel svaté Ludmily používáme tři takové projektory. Zároveň musíte vyřešit zvuk na náměstí, aby i lidé, kteří jsou až dole, měli zvuk synchronizovaný s obrazem nahoře. Druhá náročná složka je samotná animace. Jelikož pracujete ve vysokém rozlišení a detaily jsou vysoké, je to náročné na talent i čas. Osm až deset minut projekce se tvoří asi měsíc a půl. Podstatnou částí je i kreativní složka samotná. Dva miliony jsou podle mě adekvátní, rozhodně to není podstřelené či přemrštěné.
Nahrazují ohňostroj i jiná města? projekcí
Je kolem toho velká polemika. Města, která se do něčeho podobného také pouští, vám vyjmenovat nedokážu, nicméně vím, že ta tendence ve světě je. Právě kvůli ekologii.
Signal festival je na programu až v říjnu. Jak jste na tom s přípravami a jak dlouho se na každém ročníku pracuje?
Už máme v podstatě vše připravené. Je to tak, že v průběhu aktuálního ročníku už začínáme chystat ten následující. Teď navíc pracujeme na strategickém plánu, který by zahrnul tříletý výhled. Chceme vědět, kam a proč se festival ubírá, a chystáme také nové projekty. Záměr je, aby se ze Signalu stal víc než jen festival, chceme mít více menších akcí během celého roku. A rádi bychom každý rok představili jeden nový větší projekt. Na příští rok chystáme také výraznou změnu lokalit. Letos je téma festivalu revoluce, kdy pracujeme s rokem 1989.
Mohou světelné instalace ještě něčím překvapit? Videomapping už není tou dechberoucí novinkou, na kterou lidé šli s prvním ročníkem Signalu. Kam se bude toto umění vyvíjet?
Je zajímavé sledovat přístup umělců. Teď je trendem využívání umělé inteligence. Objevují se technologické nadstavby, ale vždy je klíčový kreativní talent. Troufnu si to porovnat s filmem, ten je padesát let v podstatě stejný. Jde jen o to, co je umělec schopen vytvořit. U videomappingu je to podobné. Takže si myslím, že není potřeba hledat zásadní novinky, důležitý je přístup k formátu. Když jsme dělali v roce 2010 videomapping na orloj, zvolili jsme velmi narativní přístup. Pak se od něho umělci odklonili k abstrakci. Sám jsem zvědav, kam se tato disciplína bude ubírat dál.
Z posledních ročníků Signal festivalu jsem měl pocit, že přibylo instalací, ke kterým člověk musí vystát frontu. Je to cesta, kterou festival půjde dál?
Je to tak a má to dva důvody. V obecné rovině vzniká více světelných instalací pro interiéry, protože jsou menší, skladnější, nemusí být odolné proti počasí a jsou méně nákladné. Zároveň jsme z festivalu nechtěli mít jen ten „ohňostroj“, tedy jen videomapping, který je volně dostupný ve veřejném prostoru. V roce 2015 jsme proto zkusili udělat indoorové věci, třeba v budově Drn na Národní třídě. Zjistili jsme, že na to lidé stojí několikahodinové fronty, což nám pak někteří vyčítali. Takže ačkoliv festival od počátku měl být zadarmo, museli jsme hledat cestu, jak ty fronty zmenšit. Navíc se v současnosti nedá dělat nic zadarmo. Proto jsme zavedli symbolické vstupné na některé instalace.
Co se s instalacemi děje po festivalu? Pokud umělec něco vytvoří přímo pro Signal, tak už to pak nikdo nikdy neuvidí?
Záleží na typu instalace. Třeba videomappingy jsou většinou vytvořené jen pro konkrétní prostor a budovu, takže je jinam nepřenesete. Některé projekce se sice dají adaptovat, ale většina umělců to ani nechce. To je do jisté míry frustrující, protože něco půl roku připravujete a pak to zůstane jen na videích na internetu. Pak jsou ale objektové instalace, které se často sbalí a cestují po různých městech.
V kultuře se pohybujete dlouho. Jak je na tom podle vás Praha v oblasti kulturních akcí třeba ve srovnání s jinými městy?
Člověk může mít na první pohled pocit, že se tady toho zas tak moc neděje. Ale je fakt, že Praha žije kulturou a uměním celý rok. Byť to třeba nebije do očí tolik jako v jiných městech, protože za plotem je přece tráva vždy zelenější. Podpora kultury je v obecné rovině dobrá, jen je na čase nastavit nějaké systémové změny. Když to vezmu z našeho pohledu, tak procesy k podpoře kultury jsou historické a zastaralé. Náš festival je nová forma umění, kterou na ministerstvu kultury ani na magistrátu nejsou schopni zařadit, takže i přesto, že nás navštěvují statisíce lidí, spadneme do kategorie ostatní. Nechci ale lamentovat, protože si nedokážu představit, že bych dokázal Signal vytvořit někde jinde než v Praze s takovou vstřícností ze strany města.
Je nějaká kulturní akce, která podle vás Praze chybí?
Jako rodič si myslím, že je tady prostor pro větší práci s dětmi v oblasti kreativity a vzdělávání. Jsou tu snahy některých galerií a institucí, ale myslím, že takových akcí by mohlo být více.