„Kájo, nikdy na Tebe nezapomenu“
Gotta miluje od mala. Rozloučit se s ním vydala v doprovodu reportérky MF DNES.
Psal se 1. červen 1982. Nataše Doubravové bylo 18 let a poprvé ve sportovní hale v pražských Holešovicích viděla oblíbeného zpěváka naživo. Svoji vůbec první vstupenku na Karla Gotta za 80 korun československých do devatenácté řady si včera nesla s sebou, když se šla se zpěvákem naposledy rozloučit na Žofín.
Od dvaaosmdesátého nebyl rok, kdy by nešla na Gottův koncert. „Vynechala jsem, jen když jsem byla na mateřské,“vzpomíná při čekání ve frontě do žofínského paláce žena, která přijela z Českých Budějovic.
Kromě vstupenky má s sebou i celou sbírku zpěvákových fotek. Nostalgicky si je prohlíží, lidé čekající za ní se závistí nahlížejí přes rameno. Ženy před ní zase hledají v telefonu své fotografie se zpěvákem a vzájemně si je ukazují. Všichni se baví o oblíbených písničkách a o tom, co pro ně Karel Gott znamenal.
„Pro mě byl opravdu vším. Když zemřel, můj nadřízený v práci hned věděl, že mi na dnešek musí dát dovolenou,“popisuje paní Nataša.
Ještě předtím, než se zařadila do fronty na mostě Legií, koupila si hrneček se zpěvákovou podobiznou a časopis věnovaný celý Gottovi.
Už odmalička totiž sbírá všechny články, které o mnohonásobném slavíkovi vyjdou. V trafice v Českých Budějovicích, kolem níž chodí každý den na autobus do práce, ji dobře znají a upozorňují ji, v jakých novinách se o Gottovi psalo. Večer ještě v obchodě při nákupu zkontroluje, jestli nějaký článek nepropásla. Pak si je vystřihne a založí do šanonu.
Doma má všechna alba. Některá dokonce dvakrát – jednou na gramofonové desce, jednou na CD. Ještě v době videokazet si nahrávala každý televizní pořad, v němž její idol vystupoval. „Poprvé jsem ho slyšela ještě ve školce v rozhlasovém pořadu. Jeho písničky se mi zalíbily a od té doby byl mým nejoblíbenějším zpěvákem,“svěřuje se. V práci nedávno slavila kulaté výročí. Od kolegů nedostala květiny, lahev vína ani peníze. Udělali jí radost obrazem s „Kájovou“podobiznou, jak mu s oblibou říká.
S Gottem se i párkrát setkala, když jej po koncertě žádala o podpis. Jeden nejsilnější zážitek, který s ním má spojený, se jí ale vybírá těžko. Zato její syn Dominik, jenž ji na koncerty vždy doprovázel a přijel s ní i včera na Žofín, jeden nezapomenutelný zážitek má.
Jméno po Gottově dceři
„Bylo mi sedm a Karel měl výroční koncert k šedesátinám. Mamka mě mezi lidmi protáhla dopředu k pódiu. Volala, že má dítě, a lidé udělali uličku. Vysadila mě nahoru a já tou malou ručkou Karlovi k narozeninám pogratuloval,“říká sedmadvacetiletý Dominik. Jméno dostal, jak jinak, po Gottově dceři Dominice.
Pro oba to byl včera velmi emotivní den. Po hodině a půl stání ve frontě se konečně dostali do paláce Žofín do Velkého sálu. Slzám se neubránili. Stejně jako mnoho dalších v místnosti s rakví.
„Kájo, nikdy na Tebe nezapomenu. Jsi můj idol a navždy budeš v mém srdci,“napsala pak budějovická fanynka do kondolenční knihy. „Z dnešních zpěváků nikdo nebude jako on. Nikdo se neudrží 60 let na výsluní,“myslí si.