Kronika zániku Evropy

Exkluzivně: ukázky z nové knihy Vlastimila Vondrušky

Vzápětí poté začaly muslimské baterie více méně náhodně ostřelovat české pozice.

„Mají vztek a jsou to pitomci,“hodnotil ten pokus plukovník Macoun. Od bitvy u Senohrab zůstával s Richardem a momentálně velel jižnímu křídlu obrany. „Podle záblesků se dají lépe zaměřit. Řeknu chlapcům u houfnic. Snad srovnáme skóre.“

Srovnali. Během noci se jim podařilo vyřadit dvě nepřátelské dělostřelecké baterie, zatímco sami přišli jen o dvě houfnice.

Dne 14. srpna ráno poprchávalo. Muslimové měli ve výzbroji většinou sice už trochu zastaralé, ale stále velice účinné americké tanky M1 Abrams. Generál Mustafa Izerbegovič změnil taktiku. Začal ze vzdálenosti asi osmi kilometrů dělostřeleckou a tankovou přípravu. Jako cíl zvolil pozice, které předešlého dne Češi hájili. Jenže Richard dobře věděl, že v podobných bitvách nemůže nechávat vojáky, a především techniku, na jednom místě. Během noci přesunul své oddíly zhruba o kilometr dál od dálnice, po svahu hlouběji do lesa. Protože se v účinnosti tankové palby nemohl muslimům rovnat, nezbylo nic jiného, než se skrýt a čekat. Naštěstí muslimové cílili do prostoru, který byl prázdný, a tak jen tu a tam některý zbloudilý granát dopadl blíže českým vojákům.

„Zatraceně, kdy to už ty zasrané muslimáky přestane bavit,“kleli vojáci, ukrytí ve výmolech za silnými kmeny stromů.

Dělostřelecká příprava trvala až do poledne. Pak zahájili muslimové nový frontální útok. Než se stihli Češi přesunout do výhodnějších bojových pozicí, přiblížily se tanky na několika úsecích tak blízko, že bylo prakticky nemožné je všechny zastavit. Nakonec nezbylo Richardovi nic jiného, než vydat nepřátelům celý severní úsek své obrany, včetně hájovny a cesty u Naháčského potoka. Své muže sice dokázal bez větších ztrát stáhnout a rozmístil je kolem návrší Vrážského vrchu, jenže tohle místo nebylo pro boj zdaleka tak výhodné. Co však bylo horší, muslimové dobyli strategický prostor kolem dálnice. Boj trval až do večera, ale vytlačit muslimy zpátky za dálnici se už nepovedlo.

Richard ztratil nejméně tři tisíce mužů a jeho síly se smrskly na polovičku. Ovšem na polovičku se podle jeho odhadu ztenčily i síly německých muslimů. Jejich ztráty byly v porovnání s Čechy obrovské. Bylo zjevné, že generál Mustafa Izerbegovič hodlá stůj co stůj zvítězit. Tohle střetnutí se stalo rozhodující bitvou téhle skoro už rok trvající války.

Bitva pokračovala i po setmění. Tanky se ovšem k boji v kopcovitém zalesněném terénu nehodily, a tak je Mustafa Izerbegovič stáhl zpátky za dálnici. Zbytek svých dvou tankových divizí, zůstaly mu necelé dvě stovky strojů, soustředil na kamenitou pláň mezi usedlostmi Údolnice. Jejich majitelé už dříve domy opustili, a tak byly prázdné pro odpočinek tankistů. Do nočního boje nasadil jen pěší bojovníky, kteří v několika rojnicích pročesávali les.

Richard se jako žák v Paříži pochopitelně učil o Písni o Rolandovi. Několikrát středověký epos četl a miloval ten hrdinský příběh. Proto si pamatoval, že správce Bretaňské marky Roland padl jako velitel zadního voje, který kryl v průsmyku ústup Karla Velikého ze Španělska, roku 793 dne 15. srpna. A to bylo zítra.

Se svými muži bojoval na místě, které by se dalo s trochou nadsázky jako

Autor prohlašuje, že jde o dílo literární, nikoli prognostické. Každý rozumný čtenář jistě chápe, že utopie je utopií, jako to věděli třeba čtenáři George Orwella.

průsmyk označit. I když Roland padl ve skutečnosti v boji s loupeživými horaly, pozdější legendy přisoudily vinu za jeho smrt nevěřícím Saracénům. I tady byla podobnost s tím, co se dělo u dálnice pod Vráží. Jen s tím rozdílem, že se nekřížily meče, nelétaly kopí, ale dělostřelecké a tankové granáty.

Richard se jako každý člověk bál smrti, ale věděl, co je své Marion povinován. Plán byl jednoduchý a jasný. Během noci se většina jeho mužů, především četa s protitankovými řízenými střelami a všichni vojáci vyzbrojení bazukami, přesunuli k Ostředku a velkým obloukem se pak vraceli na sever na opačné straně dálnice přes kopec Dubovku do Mašovic, odkud měli nad ránem zaútočit na zbylé tanky v Údolnici.

Richard si nechal k ruce jen čtyři stovky mužů. S nimi pokračoval ve tmě v nerovném boji s přesilou muslimských bojovníků. Nicméně obratným manévrováním jim s celou svou nepatrnou jednotkou stále unikal a současně budil zdání, že tu bojují všichni Češi, kteří dosud nepadli.

Za svítání se od dálnice ozvaly výbuchy. Řetězec explozí trval skoro půl hodiny. Během té doby se muslimští bojovníci chvatně začali stahovat k dálnici, protože bylo jasné, že je nepřátelé obešli, a právě ničí jejich pýchu, zbytek tankových divizí Sulejman a Saladín.

„Za nimi!“křikl Richard na zbytek svých mužů. Pohledem zjistil, že jich zbyly stěží dvě stovky.

Když dorazili na konec lesa, před sebou uviděli pláň, po které se pohybovalo nejméně deset tisíc muslimských pěších bojovníků, kteří v rojnici útočili na jejich druhy, kteří je v noci obešli. Ti právě skončili boj s tankisty, kteří přežili zničení svých strojů.

„Nenecháme je v tom,“křikl Richard na své vojáky, sevřel pevněji automatickou pušku UZI a začal pálit muslimům do zad.

Boj trval ještě asi hodinu, než se dal zbytek zdevastované muslimské armády na bezhlavý útěk po dálnici k Hvězdonicím a dál ku Praze. Z padesáti tisíc mužů zbylo jen asi osm tisíc a většina bojové techniky byla zničená nebo padla do rukou vítězům.

To ale Richard už neviděl. Ležel mrtvý, zkroucený bolestí do klubíčka kousek od nakloněné břízy. U podobné v jedné z verzí legendy zemřel v soutěsce Roncevaux i hrdina Roland.

Později se o téhle bitvě psalo ve všech českých učebnicích dějepisu jako o bodu historického zlomu. Dálnice u Vráže byla nejvýchodnější místo, kam muslimská armáda dokázala proniknout. Richard se stal opěvovaným hrdinou, neboť dokázal zastavit expanzi islámu.