Neustále řvala, že podřízne rukojmí
Vyjednavač Petr Gruber vzpomíná na krvavý útok ve Žďáru
JIHLAVA Když jsem Petra Grubera viděl poprvé, nasedal s ovázanou hlavou do auta po krvavém dramatu v šatnách žďárské obchodní školy. Včera to bylo pět let od momentu, kdy do školy vtrhla nepříčetná Barbora Orlová ozbrojená vojenským nožem s dlouhou čepelí.
Petr Gruber tehdy v roli policejního vyjednavače zachránil pobodanou dívku, když se za ni nechal vyměnit. Sám pak těsně unikl smrti.
„Vyjednavač se za rukojmí nemění, ale toto byla mimořádná situace. V přísaze policisty naopak je, že život nasadí,“říká koordinátor vyjednavačů na Vysočině.
Ani po třiceti letech u policie není mužem bez emocí. Během rozhovoru mu několikrát zvlhly oči. Třeba když ve své kanceláři na jihlavském policejním ředitelství, kde visí řada ocenění, vzpomínal na to, jak se v nemocnici setkal se zachráněnou.
Jak často si na ten den vzpomenete?
Na to se nedá zapomenout. Zrovna před pár dny jsme měli policejní cvičení zaměřené na šíleného střelce, kdy mají policisté úkol eliminovat útočníka za každou cenu. Účastnil jsem se jako rozhodčí, byl jsem i u konečné fáze, kdy začala krizová komunikace a následně vyjednávání. To mi běhal mráz po zádech. Žďárský případ jsem měl zase před očima, bylo to to samé jen s tím rozdílem, že při cvičení nefiguroval útočník s nožem, ale se samopalem.
Tenhle případ vešel do policejních učebnic. Jak nestandardní byl?
Absolutně. Už v tom, že tam byl od začátku mrtvý student (agresorka bodla do srdce Petra Vejvodu, který přiběhl dolů, při tom utekla první zraněná dívka – pozn. red.). To se moc nestává, že jezdíme na tak brutální věci. Z devadesáti procent jde o demonstrační sebevraždy, barikádovky nejsou tak časté, Vysočina není výjimkou. Nikdy v kraji nedošlo k takovému útoku. Začít vyjednávat s pachatelkou, která drží 16letou dívku, kterou předtím bodla do břicha, to bylo absolutně nestandardní.
Nebyla jiná možnost dívku zachránit než se nechat vyměnit?
Byla možnost zůstat v bezpečném prostoru a nechat se krýt ozbrojeným policistou a nesestupovat dolů. Jenže pachatelka v emocích křičela, v šatnách se to rozléhalo a bylo jí špatně rozumět. Komunikace musela být alespoň z mé strany jasná. Když mi povolila dívku ošetřit, viděl jsem, že to není dobré, byla anemická, ztratila hodně krve. Vyjednavač by měl zůstat krytý. V zádech jsem měl druhého vyjednavače, což je moje manželka. V ten den jsem totiž měl shodou okolností službu s ní.
S čím jste scházel dolů do šaten, kde vražedkyně zaútočila?
Do té doby krizová komunikace neprobíhala. Cestou do Žďáru jsme se dozvěděli, že je na místě mrtvý a že je to velký průšvih. O pachatelce jsme nevěděli vůbec nic. Ta žena na začátku neustále řvala, ať policisté vypadnou, nebo že rukojmí podřízne, domáhala se toho, aby přijela zásahovka a zastřelila ji. Také řvala, že nechce žádnou vyjednavačskou čubku. To bylo červené světýlko, já měl být původně dvojkou v týmu. Kdybychom poslali vyjednavačku, jenom bychom ji vydráždili.
Co bylo nejhorší?
Neustálý křik a vyhrocené emoce. Měla zmáklou taktiku. Posadila si mě do tureckého sedu, aby mě znehybnila a mohla předvídat útok. Zároveň si držela výhled na schodiště, což byl jediný přístup. Druhý byl zavřený, šatny, kde zabila studenta, předtím vystříkala slzným plynem.
Co na Orlovou zabralo, že přistoupila na výměnu?
Křičela, že mě podřízne taky. Snažil jsem se zjistit, proč chce spáchat sebevraždu zrovna takovým způsobem, tedy rukou policisty. Nemůžete stát, sedět a koukat, ale rychle reagovat a zaměstnávat její hlavu. Tak se dozvěděla, že nemá anonymní dívku, ale studentku Lucii. I v emocích, kdy měla tunelové vidění, to začala vyhodnocovat. Prvně mě poslala pro obvaz, abych zraněnou ošetřil. Dostal jsem se na kontakt. Byla si vědoma, že když holka vykrvácí, přijde o svůj trumf, proto potřebovala mě a přistoupila na výměnu. Nečekala, že dojde tak rychle k zákroku. Zásahová jednotka je v dukovanské elektrárně, musel jsem vydržet, než se dostanou na místo.
Posadila si mě do tureckého sedu, aby mě znehybnila a mohla předvídat útok.
Proč jste ji nezkusil zneškodnit sám?
Dělali si pak ze mě srandu, proč jsem tu ženu nezpacifikoval. Ale jedna ze zásad je, že vyjednavač nezakročuje, pokud to není nezbytně nutné. Je to o tom, že se můžete za čas znovu dostat se stejným člověkem do stejné situace. Mně už se to dokonce stalo. Kdyby to druhá strana vyhodnotila jako útok proti sobě nebo nedodržení slova, odrovnal bych i kolegy, kteří by situaci řešili. Orlová zabíjet chtěla. Seděla, byla schovaná za pobodanou dívkou, které držela pod krkem vojenský nůž, pořádný žabikuch, jaký používal třeba Islámský stát.
Co se vám honilo hlavou?
Uvědomil jsem si, že zná naše zákroky. Uvažoval jsem, zda má sama výcvik či třeba přítele u policie nebo třeba bezpečnostní služby. Začal jsem dívčinu obvazovat, nemohl jsem moc tlačit, protože jsem nevěděl, jestli nemá poraněné orgány. Orlová si přehmátla nůž do útočné polohy, stačila desetinka vteřiny a bylo by po holce. Poslala mě dál, abych se vyzul, odepnul pásek, to byl velký psychologický moment. Bez bot se cítíte bezmocní. Věděla, co dělá, nechala mě tam klečet a vzala si za rukojmí mě. Mohl jsem zavolat z mobilu a dostat dívku mimo ohrožený prostor do péče záchranářů. Mě pak osvobodila zásahovka.
Bez zranění jste ovšem nevyvázl. U pravého ucha máte jizvu.
Rána měla parametry 3–3–3. Tři centimetry hluboká, tři široká, na tři stehy. Dostal jsem nožem z boku do hlavy, čekal jsem spíš kudlu v krku. Zasáhla žilku, docela to valilo. Zatímco záchranáři pracovali na zraněné dívce, mě vezli do nemocnice kolegové.
Jak moc byla útočnice rozhodnutá zabíjet a sama zemřít?
U schizofrenika nikdy nemůžete předvídat, u ní to byla kombinace více nemocí. Její identitu a diagnózu jsme se dozvěděli až po jejím zadržení. Pak jsem se od kolegů dozvěděl detaily, jak držela v havířovské škole holčičku a učitelku. Ti lidé jsou v tu chvíli odhodlaní, je to nevysvětlitelné a nepředvídatelné. Agresorka na to byla ve Žďáře připravená, chladně kalkulovala některé situace, po tom zákroku v Havířově měla zkušenosti.
Se zachráněnou dívkou jste se setkal druhý den v nemocnici. O čem jste si povídali?
Mohl jsem za ní, než jsem byl propuštěn domů, byla po operaci. Pamatuješ si mě? ptal jsem se. Ona že jo. Říkal jsem jí: Teď jsme pokrevní bratři. Koukala na mě nechápavě. Viděla jsi Vinnetoua? Zranila nás jedním nožem. Bylo to hodně emotivní setkání...
Jak po takovém vypětí relaxujete? Chodíte na terapie, boxovat nebo objímat stromy?
Po tom případu přišli známí, že slyšeli, že na to mám svoje metody. Druhý den říkali, že jim je z té metody blbě. Prostě musíte vyčistit harddisk. Ale ne že by všichni vyjednavači pili. Metoda je taková, že si o tom promluvíte. Do nemocnice za mnou poslali koordinátorku z jiného kraje, celé jsme to rozebrali včetně té nestandardní situace. Debrífink je strašně důležitý, s lidmi, kteří tomu rozumějí. Vyjednavač jde zklidnit situaci a pomoci, nejde tam z pozice moci. Musí snést tlak a napětí a v situaci, kdy narazí na člověka, který ohrožuje sebe nebo své okolí. Pokud se to nepovede, je to na dlouhé hodiny, nebo to končí špatně.