Recenze: Jolie, královna zla
Pět let po prvním snímku se Angelina Jolie a Elle Fanningová vracejí do rolí kouzelné vládkyně temných blat a její kmotřenky princezny Růženky v pokračování nazvaném Zloba: Královna všeho zlého.
Druhý díl hrané verze jde do kin šedesát let po premiéře původní animované disneyovky Šípková Růženka, s níž má však společnou už jen rekvizitu kletby, uspávací vřeteno kolovratu zahrabané kdesi hluboko v komoře. Zato ještě daleko víc než v předešlém snímku Zloba – Královna černé magie se novinka kin vzhlíží ve stylizaci Avatara, Hobita a nově i Hry o trůny.
Oslí magistrála
Že princi od minulého vzplanutí trvalo pět let, než se dokopal k žádosti o Růženčinu ruku, zní i na pohádku podivně. Navíc daleko pitomější záminku vymysleli scenáristé, aby titulní hrdinku, z níž se roku 2014 ve finále vyklubalo hotové dobračisko, opentlili znovu falešnou pověstí obávané ukrutnice: že prý na to lidé za uplynulý čas tak nějak pozapomněli. To už snad není ani oslí můstek, nýbrž rovnou oslí magistrála.
Nicméně nadále trvá, ba dokonce posiluje převaha aktivních ženských postav vedle více či méně pasivních mužských epizod, protože na scénu vstupuje princova matka neboli úskočná Michelle Pfeifferová. Při zásnubní hostině se mezi oběma královnami neboli potenciálními příštími tchyněmi rozproudí paralela Hry o trůny, která ze vzájemných salonních jedovatostí, jež si obě herečky s rozkoší vychutnávají, přeroste v otevřenou digitální válku za pomoci kuší, biologických zbraní, jakož i draka.
Tesklivě či osudově
Působivá výtvarná podoba tajemných blat hlásí pouze repete: bludná světélka, bizarní bytosti, žvanivé víly, výškové lety, všechno se opakuje. Naopak přibylo kazatelských pasáží a polemik o boji, míru a zodpovědnosti k vlastnímu lidu, provázejících Zlobu během jejího azylu u kmene okřídlených předků s válečnickými barvami. Vzdáleně připomenou typické znaky dávných indiánek, ovšem velkých gest i slov dají dohromady víc než všechny díly Vinnetoua, ačkoli jejich hlavním důsledkem má být hluboce prožívané vnitřní dilema Zloby.
Což výkon Angeliny Jolie bohužel omezuje. Na rozdíl od prvního filmu, kde pracovala se zábavnou sebeironií, se musí tvářit střídavě tesklivě a odhodlaně.
Hraničí se sabotáží
Právě disputace o (ne)možném soužití rozdílných etnik nastavují pokračování Zloby o zbytečnou půlhodinku. Čisté žánrové napětí se obnoví teprve v akčním finále, které však ani trikově zrovna neoslní: přehání humpoláckou hřmotnost, umělohmotnou mystiku a vedle nepřátelského komparzu občas shazuje z hradeb veškerou logiku.
Zkrátka pro parametry podívané opomíjí snímek svou nejsilnější munici, totiž herecký souboj Jolie vs. Pfeifferová. Dopřeje jim pouze kratičký společný rozstřel, načež je oddělí a znovu pak postaví proti sobě teprve v samém závěru.
Nadto v závěru natolik banálním a tak neobratně nasnímaném, až hraničí se sabotáží.