Porouchaný zadlužený svět

Světová ekonomika roste nejpomaleji od globální finanční krize. A reakce Západu? „Tištění peněz“a záporné úroky. Tím se dosáhne jen toho, že chudí lidé budou ještě chudší.

Světová ekonomika letos poroste tempem tří procent, tedy nejpomaleji od globální finanční krize před deseti lety. Ve své nové prognóze to předpovídá Mezinárodní měnový fond. A mohlo být hůře. Nebýt opětovného uvolnění měnové politiky centrálních bank řady zemí světa rostla by podle MMF letos zřejmě jen tempem 2,5 procenta.

Uvolněná měnová politika sice tlumí chřadnutí světového růstu, avšak přidělává vrásky na čele bankéřům. Ti nebudou dlouho váhat a o své starosti se podělí s běžnými střadateli, tedy s každým z nás. Vlastně tak už činí.

Třeba majetnější Dánové se na bankovním účtu brzy dočkají záporného úročení. Peníze jim tedy budou v bance vyloženě mizet. Místo aby se rozmnožovaly jako za „starých časů“, kdy běžné spoření vynášelo. Dokonce už se střadatelům nepodaří ani udržet si na účtu sumu, kterou tam vložili. Požírat ji bude právě záporný úrok. A to se nepočítají poplatky.

Jedna z největších dánských bank, Jyske Bank, v srpnu uvedla, že už na sebe nemůže brát náklady spojené s uvolněnou měnovou politikou Evropské centrální banky a dánské centrální banky. Dánská koruna je totiž na euro navázána, tudíž dánská centrální banka zdaleka nemůže nastavovat své úrokové sazby volně, bez ohledu na ECB. Ta přitom udržuje svoji klíčovou, depozitní sazbu dlouhodobě v záporu, v září ji snížila do záporu ještě hlubšího. Jyske Bank říká, že prostředí záporných úrokových sazeb může přetrvat dalších osm let.

Generace záporných sazeb

Dánská centrální banka přitom pod nulu snížila svoji základní úrokovou sazbu už v polovině roku 2012. Pokud se předpoklad Jyske Bank naplní, značí to, že negativní sazby budou skutečností minimálně patnáct let. Tedy po jednu generaci. To, co se děje v Dánsku, se pravděpodobně rozšíří i do dalších zemí. Slabou útěchou může být to, že ke zdanění úspor občanů formou záporného úroku dojde postupně. Jyske Bank také záporným úrokem nejprve zatíží jen bohaté klienty. Ti se od prosince musí smířit s úročením minus 0,6 procenta.

O měsíc později zavede záporné úroky na účtech majetnějších klientů největší italská banka UniCredit, která v Česku vlastní jednu z našich největších bank. Zatím není jasné, zda i u nás už od příštího roku dojde na záporný úrok. Do určité míry by před ním mohla Česko chránit koruna, resp. fakt, že se tu neplatí eurem. Takže se jí přímo netýkají ani zmíněné záporné úroky, které nastavuje Evropská centrální banka.

ECB musí snižovat sazby dále do záporu, neboť se snaží oživit ekonomiku eurozóny, které opět hrozí zadrhnutí. Jeho důvodem jako všude na Západě je především předluženost, přeregulovanost a přebujelé přerozdělování jeho přestárlé ekonomiky. A také dlouhodobě příliš rozvolněná měnová politika centrálních bank, které takzvaným měnovým uvolňováním – neboli „tištěním peněz“– stlačují úrokové sazby dolů. Situace tak nahrává dlužníkům, tedy i vládám, zatímco škodí střadatelům. To může mít krajně neblahé dlouhodobé celospolečenské následky. Šíří se totiž takzvaná kultura dluhu. Tedy návyk na dluh coby drogu.

Měnové uvolňování řady centrálních bank světa způsobuje, že už nyní žijeme na úkor své budoucnosti. I pokud se v Česku sazby v dohledné době na běžných účtech do záporu nedostanou, smutnou skutečností je dlouhodobě tak jako tak mdlé úročení úspor. Slabý úrok v současnosti znamená chudší budoucnost. Nás všech. Vlastně si nyní půjčujeme od sebe samých v budoucnu, od naších dětí a vnuků. A stále nemáme dost. Stále to nestačí na uspokojivý ekonomický růst.

Vezměme si třeba českého penzistu. Ten se musí i v důsledku po léta uvolňovaných měnových podmínek v eurozóně a následně i v Česku, neboť nejsme izolovaným ostrovem, smířit s tím, že jeho celoživotní úspory prakticky nejsou nijak úročeny.

Bohatší ještě zbohatnou

Ovšem ne všichni jsou biti jako penzisté či řadoví střadatelé. Například majitel pražské či brněnské nemovitosti raketově bohatne. Poptávku po nemovitostech přiživují nejen centrální bankou uvolňované měnové podmínky, tedy stlačené úrokové sazby včetně těch na hypotékách, ale i samotná slabá koruna. Vždyť třeba poptávka cizinců po pražských nemovitostech vrcholila ve druhém pololetí roku 2016, kdy současně vrcholil intervenční režim České národní banky.

Slabá koruna prostě české reality cizincům zlevňuje. Jak uvádí letošní studie nizozemské centrální banky, uvolněná měnová politika rozevírá nůžky nerovnosti prostřednictvím navyšování cen třeba nemovitostí. Chudší lidé včetně důchodců platí vyšší nájem, a tedy dále chudnou, zatímco už tak bohatí majitelé nemovitostí jsou ještě bohatší díky uvolněné měnové politice a růstu investiční poptávky po realitách a díky zvyšování nájmů.

Světová ekonomika je zkrátka porouchaná. Tištění miliard nových dolarů, eur či korun nám může dát na poruchu přechodně zapomenout, ale nevyřeší ji. Naopak zvýrazní společenské rozdíly a nerovnost, což jen umocní polarizaci a tíhnutí k volbě politického extrému. Krizi z doby před deseti lety jsme totiž nikdy nevyřešili, je s námi stále, více či méně zastřená.

Český důchodce se musí smířit s tím, že jeho životní úspory prakticky nejsou úročeny.