Dvojí metr: Barcelona a Hongkong
Bouřit se je správné? Různý pohled na podobné protesty pomáhá jejich exportu do světa
Představte si situaci: nejvýchodnější maďarská župa Szabolcs-Szatmár-Bereg se chce víceméně demokraticky odtrhnout od Maďarska, ale budapešťská vláda pošle devět vůdců separatistů, kteří uspořádali referendum, dohromady na sto let do žaláře. Dostali tresty, jako by někoho zabili.
Obyvatelé Nyíregyházy, hlavního města župy Szabolcs-Szatmár-Bereg, na protest vyjdou masově do ulic, maďarská vláda tam převelí silné policejní jednotky z Madridu, pardon, Budapešti, použije vodní děla, slzný plyn a střílí do lidí gumovými projektily.
Demonstranti po policii hážou dlažební kostky a zápalné láhve, obkličují policejní strážnice a kasárna, v ulicích Barcelo..., pardon, Nyíregyházy, rostou barikády a hoří ohně ve velkých popelnicích. Policie hlásí stovky zatčených a nemocnice stovky zraněných. Evropská média plní obrázky z Nyíregyházy doprovázené odsouzením maďarské vlády. Brusel, Paříž, Berlín, Madrid a další vzorné evropské metropole už otevřeně hovoří o brutálním režimu a policejní diktatuře, která nepatří do Evropy.
Nemluvě o svatém zděšení, jež by zavládlo, kdyby se něco podobného odehrálo třeba v ruském Burjatsku, které by zatoužilo po odtržení.
Když se to však opravdu děje ve Španělsku, Evropa dává jasně najevo své obavy – jenže ne o dění ve Španělsku, ale například o právní stát v Polsku, osud demokracie v Maďarsku či svobodu Hongkongu.
Když francouzští policisté střílí po žlutých vestách gumovými střelami a snaží se je rozehnat vodními děly i plynem, přejde se to taktním mlčením, protože to je Francie, opora Evropy, a tak je to jistě civilizované. Ne třeba jako rozhánění demonstrantů v Hongkongu, které je líčeno jako velmi totalitní.
Mediální i politický popis bitev v ulicích určuje fakt, kde se to děje a jaký vztah mají hlavní evropské metropole k tamní vládě.
Komu se to hodí, může potom vykládat, že Evropa používá dvojí metr a hodnotí události, jak se jí hodí.
A tak například když demonstranti v Barceloně obsadí letiště a přístupové cesty k němu, jsou to jen separatisté vytvářející chaos, zatímco když je stejná taktika použita v Hongkongu, je to prodemokratický protest.
Čínská média nyní na tento dvojí metr poukazují, čímž se jim snadno zpochybňuje západní hodnocení Hongkongu. Dokonce se objevily názory, že černobílým zpravodajstvím z Hongkongu si Evropané pěstují problém, protože pomáhají exportovat „Hongkong“do světa.
Když teď skupiny Katalánců táhly obsadit barcelonské letiště El Prat, skandovaly „Uděláme Hongkong“.
Ale nejde jen o kopírování taktiky (rychlé přesuny, blokování silnic, metra a letiště) a vybavení (respirátory, deštníky jako štíty a podobně), které svět přebírá z Hongkongu.
Vývoz lze rozklíčovat i takto: když jste na „správné straně“, projde vám cokoliv.
Takže zakladatel radikálního zeleného hnutí Extinction Rebellion, které se teď mimochodem v Londýně také snažilo okopírovat taktiku zablokování letiště, v interview klidně řekne, že je třeba svrhávat vlády, přičemž prý mohou umírat lidé, a nikdo nezvedne ani obočí.
Export protestů do světa je možná přitažený za vlasy, ale možná taky může vysvětlovat jednu z příčin, proč se teď velké demonstrace, jež přerostou v klasické městské bitvy, staly po světě tak cool.
Libanon, Chile: jen náhoda?
Chile je sice Švýcarsko Latinské Ameriky, ale příkop mezi chudými a bohatými je stále hlubší a nespokojenost taky. Nicméně zvenčí vypadá trochu přehnaně, když zvýšení ceny jízdného na městskou dopravu v přepočtu o korunu (z 25,7 Kč na 26,6 Kč) vede ke zničení dvou třetin metra v Santiagu, rabování a žhářství, při němž sami drancující umírají v plamenech.
V Libanonu, který kdysi býval Švýcarskem Blízkého východu, nefunguje skoro nic kromě korupce, ekonomika je vydrancovaná, týdny se neodváží odpadky. Pokus nechat to opět zaplatit lidi zvýšením daní za kuřivo, benzin a uvalením poplatků za používání aplikací jako je WhatsApp, byl klasicky orientálním ždímáním a skončil výbuchem hněvu, bitvami, hořícími barikádami a zraněnými.
Epidemie?
V Hongkongu se demonstruje a bojuje už přes čtyři měsíce, v Barceloně demonstrovalo půl milionu lidí, v Libanonu to připomínalo doby, kdy se tam rozjížděla občanská válka, a v Chile časy Pinocheta. Metody z Hongkongu prý studují i studenti v Indonésii. Doma si vyrobili výbušnou situaci, know-how převzali z dovozu a pocit, že když jsou v právu, je vše správné, taky.
Skutečně to vypadá jako epidemie.