Právo na informace je bič na starosty
Vláda schválila novelu zákona o svobodném přístupu k informacím, tzv. stošestky, tedy zákona č. 106/1999 Sb. Změna má zamezit šikanózním žádostem o informace či těm, jejichž cílem je způsobit úřadu nepřiměřenou zátěž nebo nátlak na člověka, kterého se informace týká. A zavádí možnost finanční zálohy do 2 000 korun za mimořádně rozsáhlé vyhledávání.
Před časem mi starosta malé obce přinesl žádost o poskytnutí informace, která měla 72 bodů. Moc jsem ho nepotěšil, všechny body žádosti byly v souladu se zákonem, a žadatel tak měl právo na jejich poskytnutí. Starosta, který je na obecním úřadě sám, několik dnů připravoval materiály. Je to v pořádku?
Špatný je zákon, který umožňuje různý výklad. A dovolím si tvrdit, že nejhorším zákonem u nás je právě zákon o svobodném přístupu k informacím. Byl napsán v dobré víře, za dvacet let účinnosti však nevídaně rozsáhlou (a často protichůdnou) judikaturou soudů fakticky změnil obsah tak, jak se nestalo u žádného jiného předpisu.
Stačí si připomenout dva nejznámější příklady. Ústavní soud rozhodl, že elektrárenská společnost ČEZ, v níž stát vlastní cca 70 procent akcií, není veřejná instituce, takže zákonu č. 106/1999 Sb. nepodléhá. O něco později Ústavní soud rozbil na padrť právní názor Nejvyššího správního soudu, že platy úředníků ve veřejné správě jsou na žádost veřejně přístupné. Ústavní soud naopak trvá na provedení testu proporcionality, aby se vždy posoudilo, zda v konkrétním případě stojí výš právo na informace, anebo právo na ochranu před zasahováním do soukromého života. Navíc stanoví jako podmínku, že účelem žádosti o informaci musí být, že přispěje k diskusi o věcech veřejného zájmu a že žadatel plní úkol dozoru veřejnosti. Tím se popírá dosavadní zásadní princip zákona, že žadatel nemusí uvádět důvod své žádosti o poskytnutí informace.
Mnozí to považují za vítězství, já ne. Přináší to další komplikace. S tím vším se totiž musí vypořádat i starostové malých obcí, kteří mají zkušenosti se svými „specialisty“na žádosti o informace. A například výše zmíněný test proporcionality vícero ústavou zaručených práv provádějí v SRN jen soudci Ústavního soudu v Karlsruhe, zatímco u nás to mají dělat i starostové nejmenších obcí?
Zákon o svobodném přístupu k informacím potřebujeme, avšak proto, že judikatura ten současný co do obsahu stále mění, pak více než novela by byl vhodnější celý nový zákon, který by na tuto skutečnost reagoval a zpřesnil podmínky pro poskytnutí informace příslušným paragrafem.
Mimochodem – kdyby se žadatelé o informace i povinné subjekty chovali normálně, žádný zákon bychom nepotřebovali. Veřejná správa přece nemá co tajit a žadatelé by měli chtít jen informace, které skutečně z nějakého důvodu potřebují.