Po kávových zrnech se daly kozy do rozšafného tance

Pakliže má lidstvo učinit zásadní objev, musí do svého plánu nejspíš zakomponovat i náhodu a omyl. Jistě, dopředu s nimi jde počítat stěží, jenže bez těchto dvou proměnných to nejde, jak nás opakovaně učí historie.

Kupříkladu taková káva. Nebýt jednoho zahálčivého pasáčka, nejspíš by zůstalo naším jediným životabudičem pivo.

Ještě štěstí, že v 9. století jistého Kaldiho z etiopské provincie Kaffa zmohlo při pasení koz horko, a tak si zdříml, zatímco se jeho všetečné svěřenkyně rozutekly.

Když se Kaldi probral, nevěřil svým očím – jak zaznamenal v roce 1671 profesor Antoine Faustus Nairon, kozy žvýkaly neznámé plody, z nichž měly, jemně řečeno, slušnou špičku. Údajně totiž rozšafně tančily na zadních nohách.

Kaldi nechtěl zůstal na party pozadu, taky si zobl a hned cítil, jak to s ním šije. Tak si nacpal bobule do kapes a šel se s objevem pochlubit do nedalekého kláštera. Ovšem znáte mnichy, vůči novince byli přehnaně podezíraví, považovali ji za ďáblovo dílo – a šup se zrnky do ohně.

Co se dělo dál, netřeba příliš popisovat, stačí si přivonět k čerstvě pražené kávě, aby vám bylo jasné, jak blahodárná vůně se začala šířit chodbami súfického kláštera.

Jemná arabica z Etiopie, robusta plná kofeinu z Ugandy

Jste-li znalci kávy, nejspíš tušíte, že oficiálně se keře, jejichž plody roztančily kozy, jmenují kávovník arabský. Z jejich semen se vyrábí arabica, jemnější, kyselejší, aromatičtější káva s menším obsahem kofeinu.

Původ výrazně hořčí, leč na antioxidanty a kofein bohatší kávy robusta je potřeba hledat na mapě na jihovýchod od Etiopie – v Ugandě a Kongu.

Tady se odpradávna dařilo méně kvalitní odrůdě kávy z kávovníku statného, který ve zdejších pralesích roste, kvete a plodí ve stínu banánovníků i dnes.

Dobře, teď už tedy víme, kde se káva vzala, ale jak se stalo, že je dnes doma v každé kredenci? Snad se jejími prvními apoštoly stali etiopští otroci, kteří si kávovými zrny dodávali sílu a odvahu při cestě do Jemenu a Arábie, možná si je přibalili do zavazadel poutníci, když vyráželi do Mekky.

Jisté je, že z jemenského přístavu Mokka (copak vám to připomíná?) se káva na začátku 17. století rozjela na lodích třeba na Cejlon či do Indonésie, ale také Holandska. Tam změnila dopravní prostředek a vydala se na pouť do Francie a dál přes Atlantik do Brazílie a Mexika.

Prvními Čechy, kteří smočili rty v lahodné kávě, byl prý cestovatelský tandem Heřman Černín z Chudenic a Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic při putování do Cařihradu na konci 16. století. Trvalo však ještě celé století, než voňavá novinka prorazila i do našich měst.

První kavárnu na území Čech otevřel roku 1702 Turek Ahmed. Stalo se tak v Brně a od té doby je město kavárnám zasvěcené. vychází z průměru jejich pořadí v jednotlivých analýzách (čím vyšší obsah látky, tím horší umístění). V případě shodného výsledku rozhodla o konečném pořadí cena (čím vyšší cena, tím horší pořadí).