Milionové kryty
Za většinu krytů civilní ochrany ručí soukromníci. Platí za ně ročně i desetitisíce.
Bombardéry vyzbrojené jadernými bombami patří mezi největší hrozby, které svíraly veřejnost od konce druhé světové války. Pod tíhou rivality mezi východním a západním blokem začaly státy systematicky budovat kryty pro civilní obyvatelstvo a během let jich vznikly tisíce. Zatímco studená válka je dnes zakonzervovaná na stránkách učebnic dějepisu, vybudované kryty stále čekají v podzemí na svou chvíli. A stojí peníze – údržba jednoho vyjde v průměru na 25 tisíc korun ročně. Přitom jich je v Česku víc než pět a půl tisíce.
Pro představu, o jak rozsáhlý fenomén jde: třeba v šestnáctitisícové České Třebové jsou tři desítky takových objektů. V Havířově jich je 92 a padesátitisícový Chomutov jich má dokonce 128.
Že jsou po třiceti letech po pádu železné opony zbytečné? Podle expertů nikoliv. „Nemůžete říct: Žádná velká hrozba není, kryty zbouráme. To by byla podle mě hloupost vzhledem k tomu, že bezpečnostní situace se celkově zhoršuje. S dalšími dvěma dekádami míru v Evropě počítat nemůžeme,“říká vojenský a bezpečností analytik Lukáš Visingr.
„Státní správa a samospráva musí mít nástroje a prostředky, jak pomoci občanům v případě rozsáhlejší krize, která může přijít. Takže rozhodně bych kryty nerušila,“přitakává poslankyně ODS a členka Výboru pro bezpečnost Jana Černochová.
Nicméně doplňuje, že údržba a modernizace krytů zaostávají, a stát by měl do této oblasti zvýšit investice. Majitelům krytů – například městům či sdružením vlastníků bytů – by podle Černochové měl s údržbou pomoci stát. „Vlastníci, kteří se o kryty musí starat, by měli dostávat kompenzace, protože se jedná nikoli o soukromý, ale o veřejný zájem,“dodává Černochová. Zda se stát na systém ochrany chystá přispívat, ministerstvo vnitra neodpovědělo.
Majitel objektu platí i odpovídá
Některé objekty civilní obrany vlastní města a kryty se financují z obecních pokladen. O většinu se ale musí starat majitelé nemovitostí, pod kterými je kryt vybudován.
Například v Praze je v současnosti k dispozici okolo sedmi set krytů, město zodpovídá jen za jejich malou část. „Pražský magistrát vynakládá ročně přibližně 1,5 milionu korun na údržbu 67 krytů u školských zařízení,“uvádí Tadeáš Provazník z tiskového oddělení města.
Jenže povinnosti platit dopadají zejména na majitele domů. „Máte v domě prázdnou velkou místnost, o kterou se staráte a platíte fond oprav. Jsou to víceméně jenom náklady jak finanční, tak technické a nepřináší to vůbec nic,“říká Marek Dvořák, vedoucí provozně-technického úseku bytového družstva Zahradní Město v Praze.
Vysvětluje, že záleží na tom, jak je prostor zkolaudovaný. Hlavně novější kryty ze sedmdesátých a osmdesátých let byly budovány s tím, že je bude možné využívat třeba i jako garáže nebo sklady. Vždy je ale nutné dodržet základní pravidlo:
Kryty civilní ochrany
● Začaly vznikat v 50. a 60. letech minulého století v reakci na zkušenosti z konce druhé světové války. ● Jsou vybaveny tlakovými dveřmi a systémem několika komor. Filtrační systém by měl zabránit přístupu jedovatého vzduchu.
● Nejsou použitelné okamžitě. Zprovoznění trvá 12 až 24 hodin.
● Bezpečné útočiště by měly zajistit na jeden až tři dny.
kryt musí být možné kompletně vyklidit do několika hodin.
A také najít někoho, kdo by prostory využil, není vždy jednoduché. „My se staráme o dva kryty, celé tři domy jsou v podstatě nejen podsklepené, ale i podkrytované,“popisuje Václav Hejma, předseda bytového družstva na pražském Smíchově. „Máme je neobsazené a dělá nám to starosti,“dodává, že vhodného nájemce se jim zatím najít nepodařilo.
Navíc za stav krytu také ručí jejich majitel. Dohled mají na starosti hasiči. „Kontroly nejsou pravidelné. Za průběžnou údržbu krytů zodpovídá majitel objektu, ve kterém se kryt nachází, ten také údržbu financuje,“říká mluvčí Hasičského záchranného sboru Nicole Studená.
Stálé úkryty se obvykle skládají z několika místností – prostorů pro ukrývané, technologických místností nebo dekontaminační komory. Musí mít zásobník na vodu, toalety či sprchy. Jádrem krytu je strojovna s pokročilou vzduchotechnikou a filtry. Místnosti je díky tomu možné neprodyšně uzavřít tlakovými dveřmi a udržovat v nich bezpečný vzduch i při chemickém útoku.
Na druhou stranu představa, že by mohl kryt pomoci třeba při havárii v chemičce nebo při teroristickém útoku, je bohužel lichá. Kryty jsou totiž v mírovém režimu. Aby byly plně funkční (například v případě vyhlášení válečného stavu), jejich příprava by trvala asi 12 až 24 hodin.