Biden se choval k Ukrajině jako ke své kolonii

Prezidentské volby v USA neovlivnilo Rusko v zájmu Trumpa, ale Ukrajina v zájmu Clintonové, říká bývalý velvyslanec na Ukrajině i v Rusku Jaroslav Bašta.

VUSA se už několik týdnů rozbíhá impeachment proti prezidentu Donaldu Trumpovi. Američtí demokraté rozpitvávají, zda pochybil, když požádal ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského o vyšetření mise někdejšího Obamova viceprezidenta Joe Bidena na Ukrajině, přičemž je zatím moc nezajímá Bidenovo chování vůči suverénní zemi. Přitom právě Biden údajně donutil ukrajinské poslance, aby během pár hodin odvolali ukrajinského generálního prokurátora, a to pod výhrůžkou, že jinak nedostanou slíbenou finanční pomoc od USA.

Bidenovo chování vůči Ukrajině se jeví řadě lidí jako mnohem horší počin než cokoli, co případně mohl udělat Trump. Jak se na to díváte vy?

Zdá se mi neuvěřitelné, co se v USA děje. Protože Joe Biden skutečně přiletěl na Ukrajinu proto, aby zabránil vyšetřování svého syna podezřelého z korupce, a nechal okamžitě odvolat generálního prokurátora, který si dovolil jeho synka předvolat v korupční kauze k výslechu. Tak se chová dobyvačné impérium ve své kolonii a nikoli k suverénní zemi. Nebo když použiji příměr z minulých dob, dá se říci, že tak arogantně jako Biden se k Ukrajině choval Stalin, ale třeba Brežněv si to už nedovolil. Nicméně začal bych s tímto případem od začátku. Protože z něj nevyplývá nic menšího než fakt, že americké prezidentské volby neovlivňovalo Rusko ve prospěch Trumpa, jak se demokraté snažili několik let marně namluvit lidem, ale naopak je ovlivnila Ukrajina ve prospěch Hillary Clintonové.

Začalo to Majdanem a pádem ukrajinského prezidenta Viktora Janukovyče, kterého nezachránila ani garance tří evropských ministrů zahraničí. Ukázalo se, že jejich slovo nezaručuje vůbec nic. S Janukovyčem padli i ministři jeho vlády. Jeden z nich, někdejší ministr ekologie a přírodních zdrojů Nikolaj Zločevskij, se bál o majetek a co přinese budoucnost, a proto učinil svým společníkem v plynařské firmě Burisma Huntera Bidena, syna amerického viceprezidenta Joe Bidena. Právě Biden starší byl Obamou pověřený, aby se staral o vztahy s Ukrajinou. Zločevskij doufal, že tak bude chráněn před politickými a ekonomickými tlaky ze strany nového režimu.

Opravdu ho to ochránilo?

Ne, přepočítal se. Viktor Šokin, tehdejší ukrajinský generální prokurátor, začal firmu Burisma vyšetřovat kvůli podezření z korupce. Možná to nebyl tak líný vyšetřovatel, jak se ho snaží vylíčit američtí demokraté. Huntera Bidena pozval na výslech, kde se ho chtěl ptát i na to, za co dostává jeho společnost od Burismy desítky tisíc dolarů měsíčně. Jenže žádný výslech se nekonal.

Přesně tak. Joe Biden přiletěl do Kyjeva okamžitě, jakmile se Hunter ocitl v úzkých, a dal Ukrajincům ultimátum – okamžitě odvolají generálního prokurátora, který si dovolil jeho syna podezírat z korupce, jinak nedostanou úvěr jednu miliardu dolarů, který Ukrajina v té době zoufale potřebovala. A musí to udělat za pouhých šest hodin, protože pak letí zpátky. Nejprve se zdálo nemožné tento arogantní rozkaz splnit, protože generálního prokurátora republiky může podle ústavy odvolat jen ukrajinský parlament. Jenže pomajdanská garnitura byla tak dobře vycvičena, že se nemožné stalo skutkem – stihla to. Viktora Šokina tak nahradil Jurij Lucenko. Aby se mohl stát generálním prokurátorem, musel být přijat zákon, který umožnil zastávat funkci i osobám bez právnického vzdělání. Lucenko s vyšetřováním korupce kolem Burismy pochopitelně nekvaltoval, a po dvou letech, kdy se nic nevyšetřilo, předal případ nově vzniklé instituci, Národnímu protikorupčnímu úřadu Ukrajiny (NABU).

Ten se případu začal věnovat?

Ne. V NABU se na vyšetřování podle přání Lucenka tiše zapomnělo.

Stále tam nevidím jakékoli ovlivňování amerických voleb.

Právě se k němu dostávám. Spiknutí proti republikánskému kandidátovi na prezidenta Donaldu Trumpovi se odehrálo v roce 2016. Zapojili se do něj Američané i Ukrajinci. Nejdříve byla objevena účetní kniha, v níž byly zaznamenávány černé platby Janukovyčovy Strany regionů. Zásadním záznamem v ní byl údaj o platbách 12,7 milionu dolarů na účet Paula Manaforta, který dříve pro Viktora Janukovyče několik let pracoval. A v létě 2016 řídil volební štáb Donalda Trumpa. Informaci dodali vedení Demokratické strany a volebnímu štábu Hillary Clintonové ředitel NABU Artem Sytnyk a také novinář a poslanec za Blok Petra Porošenka Sergej Leščenko. Jakmile to demokraté zveřejnili, Manafort – tři měsíce před prezidentskými volbami – rezignoval. O hlavním účelu předání informací otevřeně Leščenko napsal: „Náš úterní brífink o penězích Janukovyče pro Manaforta bude posledním hřebíkem do rakve Paula Manaforta. A doufám, že s ním i Donalda Trumpa.“Jasně tak oznámil, že jejich záměrem bylo ovlivnit americké volby. A Hilary Clintonová to takto přijala. Poté s tímto obrovským máslem na hlavě demokraté po volbách bezostyšně obvinili Trumpa, že prý kampaň ovlivnili Rusové. To je drzost a nehoráznost.

Co se pak dělo v USA, víme. Ale zabýval se tím někdo ještě na Ukrajině?

Ano, tam to prošetřoval Trumpův právník Rudy Giuliani a snažil se iniciovat šetření ukrajinských úřadů. Ty došly posléze k závěru, jež je opřen i verdiktem kyjevského administrativního soudu z prosince 2018, že počínání Sytnyka a Leščenka bylo protiprávní, oba porušili ukrajinské zákony a zasáhli do voleb v cizím státě. Dále, že do toho byli zapleteni lidé z FBI, CIA a také tehdejší vedení amerického velvyslanectví na Ukrajině – ti všichni pracovali v zájmu Hilary Clintonové proti Donaldu Trumpovi na ovlivnění amerických prezidentských voleb. Po verdiktu soudu generální prokurátor Jurij Lucenko pochopil, co od něj požaduje nová doba, a obnovil vyšetřování korupční kauzy Burisma. Pak po obrovském volebním debaklu odešel z prezidentského úřadu Petro Porošenko a nahradil ho Volodymyr Zelenskyj a Lucenko začal konečně vyšetřovat i zásah do amerických prezidentských voleb v roce 2016. A aby toho neměl málo, tak začal šetřit také NABU za to, že před lety poslušně poslechlo jeho pokyn a případ uložilo k ledu. Domnívám se, že také v USA by mělo být důkladně vyšetřeno, a především nestranně bez ideologického ovlivňování ze strany demokratů zneužití pravomocí Joe Bidena. Tato „Ukrajinegate“je fakty a důkazy nesrovnatelně podloženější, než byly pouhé domněnky v kauze „Russiagate“.

Nezlobte se, ale zní to jako sci-fi, protože to by znamenalo, že do amerických prezidentských voleb umožnili zasáhnout cizí zemi – Ukrajině – v zájmu Hilary Clintonové američtí zaměstnanci CIA, FBI a diplomaté z vedení amerického velvyslanectví v Kyjevě. Pokud tedy tomu rozumím správně.

Rozumíte tomu úplně správně. A nejsou to jen nějaké dohady, všechno je dobře zdokumentováno ukrajinskými úřady a nyní také opřeno o první soudní rozhodnutí. Těch bude postupně přibývat, protože věci se teprve dávají do pohybu poté, kdy byly roky blokovány režimem Petra Porošenka.

To by však znamenalo, že demokraté vlastně udělali Trumpovi za pomoci Ukrajiny něco podobného, co vyčítali jemu a Rusku.

S tím rozdílem, že oni udělali něco horšího než to, co vyčítali Trumpovi. Věděli velmi dobře, jak obrovskou hroudu másla mají na hlavě, a proto se asi bránili preventivním protiúderem. A rozumím také tomu, proč jsou teď tak strašně nervózní, že zahájili unáhleně jako další preventivní protiúder proces impeachmentu. Sáhli k tomu zaprvé proto, že i kdyby Trump udělal vše, co mu teď vyčítají – jako že si myslím, že neudělal – tak Biden udělal něco mnohem horšího. Zadruhé jsou si vědomi faktu, že pokud by začaly vycházet na Ukrajině na světlo všechny tyto věci vyšetřené a s pravoplatnými rozsudky, tak by to pro ně a všechny jejich ikony bylo zničující. Po rozsudcích ukrajinských soudů by se muselo nutně rozjet velké vyšetřování v FBI, CIA a ve státním aparátu. V té souvislosti je docela zajímavá skutečnost, že tu základní informaci o rozhovoru Trumpa se Zelenským, která spustila kampaň demokratů a posléze i impeachment, vynesl na světlo světa právě pracovník CIA... Najednou tak došlo k něčemu v diplomacii naprosto bezprecedentnímu, že byly do předvolebního politického boje zataženy důvěrné rozhovory státníků, které se vedou určitým způsobem, stylem a jazykem právě proto, že jsou důvěrné.

Strávil jste řadu let v diplomatických službách. Zdá se mi, že sama skutečnost, že informace o rozhovoru svého nejvyššího nadřízeného, tedy hlavy státu s jiným prezidentem, vynese přímo zaměstnanec tajné služby, není moc častá.

Je to věc typická jen pro diktatury.

A co to znamená, když se to stane v demokratické zemi?

Může to znamenat, že uvnitř těchto služeb probíhá nějaký boj. Ale v každém případě to podle mého názoru svědčí o tom, že někteří příslušníci tajných služeb se angažují v politickém boji pro americké demokraty a proti svému prezidentovi.

Myslíte si, že je situace ve Spojených státech už takto vyhrocená?

Ano. Od chvíle, kdy Donald Trump oznámil svou kandidaturu na prezidenta, je vedena ze strany demokratů zuřivá a nekonečná protitrumpovská kampaň. Přitom je to první americký prezident po dlouhé době, který nezačal žádnou svou válku. Jen se podívejte, kolik jich rozpoutal nositel Nobelovy ceny míru Obama. Američtí demokraté mi připadají, že uvázli kdesi hluboko v ideologické minulosti studené války a jsou v ní uvězněni stále více.

A Trump je jiný?

Trump si na rozdíl od nich uvědomuje, že skutečnou vážnou hrozbou pro USA není Rusko, ale Čína. Ví, že musí mít dostatek sil na souboj s ní, protože jestli jí nechá jen tak vyrůst, pak rychle všem přeroste přes hlavu. Čína už má přitom pod kontrolou větší část Afriky a začala fušovat i do Jižní Ameriky, což byla dříve doména USA. Ale ty levicové převraty, které se tam odehrávaly, posléze vždy následovány smlouvami s čínskými firmami, nejsou náhodné. Vždy šlo o stejný scénář – vítězství levice za čínské peníze, těžařské a další obchodní smlouvy, dodávky čínských zbraní a pak čínští poradci na ministerstvech. Američanům se to do jisté míry podařilo v některých zemích zvládnout, ale Čína expanduje dál, a pokud se bude i nadále západní svět zbytečně hádat s Ruskem, pak se jednou svět probudí jako čínský.