Rozhovor: Archeologie v lágru
Tým okolo Pavla Vařeky využil unikátní archeologické metody k přesné lokalizaci cikánského tábora v Letech.
Dohady o tom, kde přesně se nacházel takzvaný cikánský tábor v Letech u Písku, konečně utichly. Tým archeologů v čele s Pavlem Vařekou místo, jímž prošlo 1 308 Romů a 327 z nich zahynulo, nedávno lokalizoval. Odborníci také odhalili provizorní hřbitov a odkryli dva hroby. Díky mezinárodnímu projektu, do něhož jsou zapojeni, zkoumali také dva nápravně pracovní tábory na Jáchymovsku. „Jejich pozůstatky jsou v lese dobře zachované. Sejdete z turistické stezky a najednou se zachytnete do klubka ostnatého drátu nebo zakopnete o betonový základ,“popisuje Vařeka, který vede plzeňskou katedru archeologie.
Proč výzkum v Letech začal až v roce 2016, když dlouhodobě panovaly pochybnosti, kde přesně se tábor nacházel?
Ještě před pár lety si nikdo nedovedl představit, že by archeologie mohla přinést zásadní informace pro poznání nedávné minulosti, tedy pro dvacáté století. Teprve nyní se velice dynamicky rozvíjí archeologie moderní doby. V Evropě už probíhá řada výzkumů táborů, ať už zajateckých, pracovních, koncentračních, nebo vyhlazovacích.
Vaše práce, při které jste nejdříve použili neinvazivní metody, byla v Evropě průkopnická, protože se poprvé týkala tzv. cikánského tábora. Odhalili jste už něco nečekaného?
Tábor v Letech je spojen s holokaustem Romů a Sintů, k němuž docházelo ve všech částech Evropy, které němečtí nacisté ovládali. Toto místo bylo skutečně první, kde jsme pro jeho poznání použili archeologické metody. Lokalizaci tábora jsme nejdříve provedli díky leteckým snímkům, z nichž nejstarší pocházejí z roku 1949.
Předpokládám, že tehdejší snímkování bylo tajné.
Samozřejmě. Prováděla ho Československá armáda. V té době se tábor pořád velice dobře rýsuje v terénu. Dokonce ještě v 70. letech jsou patrné jeho stopy, které postupně mizely kvůli výstavbě vepřína. Pouze část tábora však překryly stavby. Tam, kde se budovaly haly, došlo k odbagrování pozůstatků. Tam, kde se nebudovaly, se zemina ze skrývek a z různých stavebních prací navršila a doslova zakonzervovala zbytky tábora. Následný geofyzikální a georadarový průzkum přinesl významné indicie, že tábor nezmizel, ale jeho trosky se nacházejí pod povrchem.
Překvapilo vás, v jakém rozsahu se zachoval?
Bylo to veliké překvapení. Souvisí to i s koncem tábora, který zanikl v roce 1943. Kvůli epidemii tyfu bylo nařízeno, aby na místě už nic nestálo. Tábor měl být rozebrán, nicméně archeologický výzkum ukázal, že významné části byly spáleny. Od jeho zániku až do výstavby vepřína se v lokalitě nedělo nic.
V Letech jste nejen určovali přesnou polohu tábora, ale také hledali provizorní hřbitov zřízený v roce 1943, protože kapacita nedalekého mirovického už nestačila.
Z dobových dokumentů ani na základě svědectví bývalých vězňů se v minulosti nepodařilo místo přesně lokalizovat. Selhaly i naše neinvazivní metody. Nezbylo nic jiného než dělat zjišťovací sondy. Ukázalo se, že u současného památníku sochaře Zdeňka Hůly, který měl stát na místě hřbitova, žádné hroby nejsou. Jsou tam mělké jámy na písek a kámen z 19. století. Ale asi jedenáct metrů směrem na západ k táboru jsme hřbitov nalezli. To znamená, že leží v těsné blízkosti dnešního památníku.
Nakonec jste odhalili dva hroby.
Výzkum jsme koordinovali s příbuznými, které zastupoval Čeněk Růžička. Jakmile jsme odkryli první hrob, řada z nich byla na místě. Kosterní ostatky ženy, které nebylo více než čtyřicet let, jsme na jejich přání médiím neukazovali. Poté jsme ještě odhalili maličký hrob, abychom měli srovnání, jak jsou pohřbeni dospělí a děti. Kontrast je neuvěřitelný.
Jaké jsou hlavní rozdíly?
Dno dospělého hrobu dosahuje metru a půl. Podle nařízení komise z roku 1943, která zřídila hřbitov, mělo být ovšem ve dvoumetrové hloubce. Zatímco dětský hrob se nalézá pouze třicet centimetrů pod povrchem. Z dětské kostry nezůstalo téměř nic, ale zachovaly se pozůstatky dřevěné rakve. Podle velikosti schránky předpokládáme, že šlo zřejmě o novorozence. Kromě toho jsme odhalili půdorysy dalších šesti hrobů, ale neodkrývali jsme je. K žádné exhumaci nedošlo a nedojde. Příbuzní si to nepřejí. Oběti budou spočívat tam, kde byly pohřbeny.
V týmu jste měli také forenzní antropoložku, která odebrala vzorky DNA. Už víte, kdo konkrétně je na místě pochovaný?
Spolupracovali jsme s katedrou antropologie partnerské Přírodovědecké univerzity z polské Vratislavi. Tým v čele s profesorkou Barbarou Kwiatkowskou provedl dokumentaci a odebral vzorky DNA z kosterních ostatků ženy, které se teprve budou analyzovat. Rádi bychom ještě získali srovnávací vzorky od žijících příbuzných. Druhou možností je sáhnout po archivních dokumentech. Dochoval se plánek hřbitova, kde jsou označeny jednotlivé hrobové jámy a vedle nich seznam pohřbených. Kopie plánku však není úplná a originál stále hledáme.
V lokalitě jste našli také řadu předmětů, jako části oděvů, osobní věci nebo šperky.
Artefakty mají mimořádnou výpovědní hodnotu a doslova nás vtahují do minulosti. Zvlášť působivé to bylo v případě odkryvu baráků, kde se nacházely ženy a dívky. Našli jsme skleněné korálky nebo nášivku na oděv. Podle táborového řádu byly vězňům zabaveny předměty z drahých kovů. Analýza nášivky, kterou provedlo výzkumné centrum NTC naší univerzity, jasně prokázala, že se jedná o zlato. Velmi silnou výpověď dávají také fragmenty kapesního zrcátka. Svědčí pravděpodobně o tom, že vězenkyně nerezignovaly a nadále dbaly o svůj zevnějšek, byť víme, že byly ostřihány dohola nebo velice nakrátko. Při letošním výzkumu jsme v odpadní jímce, kam odtékala voda z umývárny, našli další drobné šperky. Z mužských osobních věcí třeba přezky opasků, knoflíky nebo železné podkůvky z bot.
Co se s artefakty stane?
Všechny jsme je předali do Muzea romské kultury. Jejich výběr je součástí výstavy o archeologickém výzkumu v památníku v Hodoníně, kde se nacházel podobný tábor pro Moravu. Budoucí památník v Letech by měl mít také návštěvnické centrum, kam by se mohly exponáty přesunout.
Díky mezinárodnímu projektu jste se zaměřili také na dva nápravně pracovní tábory na Jáchymovsku, a to na Nikolaje a Eliáše II. V čem se tento výzkum lišil?
Jde o rozsáhlá území čítající několik desítek kilometrů čtverečních. Na Jáchymovsku je největší koncentrace táborů komunistické totality z poválečné doby u nás. Vzniklo jich celkem třináct. Zatímco dobové letecké snímky z Let nemáme, u táborů na Jáchymovsku můžeme díky historickým fotkám nahlédnout doslova na jejich dvůr. Dokážeme velice přesně zrekonstruovat do 3D podoby krajinu táborů, infrastrukturu, doly, silnice, koridory ostnatého drátu, kudy byli vězni hnáni do práce a z ní. Dnes jsou pozůstatky táborů dobře zachované v lesním porostu.
K práci jste přizvali dva bývalé politické vězně. Sehrála jejich svědectví důležitou roli?
Byla pro nás klíčová. Sondovali jsme na místech, o kterých nám vyprávěli. Našli jsme například takzvané ostřelované pásmo. Ze vzpomínek vězňů víme, že území bylo vysypáno bílým pískem. Kdyby chtěl někdo uprchnout, otiskly by se tam jeho stopy. A skutečně jsme pod zemí několikacentimetrovou vrstvu písku nalezli. Výsledky jsme nejdříve představili právě jim a ukázali také nalezené artefakty. Mohli se tak dotknout identických předmětů, které používali. Objevili jsme jich z doby existence táborů řadu. Třeba spoustu lékovek, protože vězni byli často nemocní a měli mnoho zdravotních problémů. Také hygienické potřeby, jako pasta na zuby, kartáček, dále části vězeňských oděvů, knoflíky, přezky, ale i patronu vystřelenou strážným při „ostraze“nebo část ohrazení. Našli jsme také pozůstatky každodenního života dozorců. Na Nikolaji je například perfektně dochované fotbalové hřiště.
Což bylo asi poměrně neobvyklé.
Dosud jsme se nesetkali s tím, že by někde existoval archeologický doklad, jak strážní trávili volný čas. Na Jáchymovsku byla dvě hřiště, jedno na Nikolaji, druhé na Mariánské. Vězni vzpomínají, že když přišli vyčerpaní z práce a padali únavou, museli v zimě odklízet metrové závěje, aby si dozorci mohli zakopat.
Tábor Nikolaj srovnaly se zemí buldozery. Jak zanikl Eliáš II?
Stopy po táboru Nikolaj jsou zahlazené. Jeho trosky se nacházejí až v metrové hloubce. Oproti tomu Eliáš II byl opuštěný a jeho pozůstatky zarostly lesem. Když odhrnete jehličí, vidíte původní betonové základy baráků, dochoval se tak lépe. Pozoruhodné je, jak se během několika desetiletí ráz krajiny třikrát zcela proměnil. Původně idylická horská krajina s pozůstatky historické těžby se po válce stala uzavřeným prostorem československého uranového „gulagu“, v šedesátých a sedmdesátých letech zde vznikla rekreační oblast.
Lokalita není výrazně označena, vy však připravujete aplikaci, díky níž se zájemci mohou táborem virtuálně projít a dozvědět se více informací. Už novinka funguje?
Z iniciativy bývalých politických vězňů vznikla jedinečná naučná stezka Jáchymovské peklo. Když však návštěvník přijde na kraj lesa k místu zaniklého tábora, uvidí pouze informační tabule, ale nic dalšího. Pracujeme na aplikaci do chytrých telefonů, případně tabletů, se kterou se návštěvník táborem bude moci virtuálně projít. Připojeny budou vzpomínky pamětníků, archivní dokumenty a letecké fotografie. Stejné je to u tábora v Letech, tam už aplikaci dokončujeme.