KONEC SVĚTA PODLE VONDRUŠKY
Svatý Jan, Mayové, husitští kazatelé, Nostradamus, flagelanti, Al Gore, Greta Thunbergová i Strana zelených. Co mají společného? Všichni předvídají konec světa, fatální katastrofu planety a civilizace. Naštěstí mají společné i to, že jsou úplně vedle.
Přiznám se, že neumím popravdě odpovědět na otázku, proč se lidstvo už celá tisíciletí třese v obavách před fatální katastrofou, která ho zničí. Jistě, roli v tom hrají peníze, protože obchod se strachem je ten nejlepší byznys. Jenže tak jednoduché to není, aby se tím dalo vysvětlit vše. Se strachem se „obchodovalo“už v dobách, kdy byl hmotný prospěch každé takové paniky sporný.
Čím hlouběji studuji a srovnávám dávné zprávy o blížícím se konci světa a lidstva, tím pevněji se domnívám, že v tom roli hraje jakýsi pravěký atavismus strachu. Neurčitý pocit sebedestrukčního masochismu. Obavy ze sil, kterým nerozumíme a nedokážeme je ovládnout. Z těchto pocitů pramenil vznik různých náboženství. Bojíte se? Tak dělejte něco pro svou záchranu. Modlete se, zahoďte hříchy, dávejte milodary a poslouchejte kněze. A je neuvěřitelné, že tenhle jednoduchý psychosociální mechanismus funguje stále, i v dobách moderních. On totiž není žádný rozdíl v tom, pokud skonání věků hlásá kněz, či klimatolog. Oba jsou ve své době považováni za hlasatele nezpochybnitelných pravd, protože kdysi mělo náboženství stejnou váhu jako dnes věda. Kdo by si troufl nesouhlasit s knězem? Kdo by si troufl nesouhlasit s klimatologem?
Bezpočet zaručených konců
Hlásání podobných pravd však nebylo v minulosti záležitostí jen autorit náboženských. Čas od času se objeví mesiáš. Nevinný člověk, prostý, jehož duše není poznamenána lží a učeností. Ecce homo! Nebo se vynoří nevinné dítě. Copak je dítě schopno falše? Jistě jde o vnuknutí Boží, aby nám, hříšným, zvěstovalo záměry Páně. Tyhle mechanismy jsou staré jako lidstvo samo a je opravdu těžko uvěřit tomu, kolikrát se evropská civilizace připravovala na svůj konec. Který ovšem nikdy nepřišel. Konec světa předpovídají starověká proroctví, stejně jako ta mayská. Mayové ho dokonce vtělili do svého slavného kalendáře, který nedávno skončil, ale konec světa nenastal.
Klasickým symbolem zániku lidstva je křesťanské Zjevení svatého Jana s popisem apokalypsy. Je tak abstraktní a neurčité, že se na něj skoro po dvě celá tisíciletí odvolávali ti, kteří hlásali konec světa. Bestia imundi! Jenže musíme si uvědomit, že tohle Zjevení nebylo jen nějakým proroctvím, ale stalo se součástí evangelií. A ta byla základním kamenem veškerého pohledu na svět a představa apokalypsy byla pro středověkého člověka mnohem reálnější než všechny dnešní klimatické panely a program Strany zelených dohromady.
S nezvratným přesvědčením, že s rokem 1000 nastane konec světa, žili věřící zvláště v západní Evropě (jako by se tam už tehdy koncentrovaly různé ideologické pomatenosti). Rokem 1000 skončí svět pozemský a nastoupí nová, tisíciletá Kristova říše, předvídaná proroky a zbožnými svědectvími různých mystiků (tedy senzitivních lidí, jinými slovy těch, kteří nebyli úplně normální). A na tento konec světa je třeba se připravit zvýšenou zbožností. Rozdejte majetek a čiňte pokání. Kdo to neudělá, zhyne v plamenech pekelných. Křesťané činili pokání tak svědomitě, že si to Kristus nejspíše rozmyslel a konec světa nenastal.
Zachraňme se v Plzni
Blouznění o konci světa stálo ostatně i na počátku naší husitské revoluce. Radikální kazatelé v roce 1419 vyhlašovali skonání věků. Strhující proroctví stmelovala prostý lid, jehož přesvědčení posilovaly společné poutě na hory. Lidé, kteří hystericky podléhali strachu z blízké katastrofy, opouštěli své rodiny (zvláště ženy byly v tomto ohledu jako uhranuté a vzdávaly se manželství), sedláci zase opouštěli své statky a nechávali ladem úrodu i dobytek, aby došli spásy na horách a ve vyvolených městech. Někteří kazatelé spočítali, že zkáza hříšného světa nastane mezi 10. a 14. únorem roku 1420. Jedním ze spasených měst měla být Plzeň. Do města se stahovali náboženští fanatici a jejich příval se nedal zastavit. Zástupy poctivě čekaly v polovině února na rynku, až dojde z ohlášené události. Nedošlo, a zklamaně se proto rozešly. Za pár dní bylo spočítáno, že konec světa nastane o několik měsíců později. Ani pak se šílenství neuklidnilo. Lidé mířili na Tábor, do kádí odevzdávali majetek a věřili, že jen tam přečkají konec starých věků. Nakonec ty nejradikálnější upálili jako adamity a situace se pomalu uklidňovala.
Po velké morové epidemii, která v polovině 14. století zahubila obrovské množství lidí, se objevili flagelanti. Dnes bychom řekli – aktivisté s důtkami. V houfech pochodovali Francií a Německem, bičovali se a vyzývali všechny, aby činili pokání, jinak nastane konec světa. V městech, kam přišli, je museli živit, a kdo se nepřidal k jejich kajícnému šílenství, toho trestali. Dokonce ty, kteří byli laxní k jejich snaze zachránit svět, zabíjeli. Nakonec jich měl křesťanský svět plné zuby a v Uhrách je pobilo vojsko.
Jenže časy středověkého náboženského fanatismu se přece jen pomalu měnily a od renesance bylo obtížné hlásat ve jménu apokalypsy konec světa. Bylo tedy třeba najít jiný důvod, proč má dojít ke katastrofě. A pokud ne náboženský, pak tedy „vědecký“. V renesanci byly astrologie a věštectví legitimními vědami. A tak v 16. století ohlásil francouzský lékař Michel de Nostredame, známý jako Nostradamus, příchod „třetího Antikrista“.
Nebyl však sám. Jeho současník Ital Matteo Tafuri zase předpověděl, že konec světa nastane, až jeho rodné město Soleto (leží na slunném jihu Apeninského poloostrova) zapadne na dva dny sněhem a na obloze dojde ke dvěma zábleskům. Před dvěma lety v Soletu sněžilo, ale zatím se nestalo se světem nic podstatného, pokud nepočítáme proroctví švédské Grety.
V proroctví si ovšem libuje i moderní doba. Před sedmdesáti lety ohlásil americký léčitel Edgar Cayce, že konec světa nastane v roce 1999 v důsledku třetí světové války. O vyhlášení různých sekt nemá cenu se ani zmiňovat. Jako třeba o třiceti stoupencích jedné takové, která se u ruského Nikolska zazdila v podzemí, kde hodlala vydržet celý rok, než se katastrofa uklidní.
V jeskyni jako pod nůší
Ale nakonec odzvonilo předpovědím, které vyhlašovaly konec světa jen pro naše hříšné chování. Bylo třeba najít jiný, moderní a pragmaticky znějící důvod. Nejprve nastoupily různé přírodní katastrofy a také zánik světa úderem z vesmíru. Umíte si představit to šílenství, když v roce 1910 jistý astronom spočítal, že do Země narazí Halleyova kometa a zničí všechno živé? Novináři později tohle zjemnili a tvrdili, že proletí sice blízko, ale Zemi mine. Ovšem jedovaté plyny z jejího ohonu mohou Zemi poškodit nebo vyvolat těžká onemocnění. Lidé masivně vysedávali v barech a opíjeli se ze zoufalství, několik jich spáchalo sebevraždu, jiní klečeli před oltářem a bili se pěstí do hrudi. Mea culpa! Moje prababička se schovala pod nůši. Ale opět nic.
Stejně tak po roce 1883, kdy vybuchla sopka Krakatoa, se objevila proroctví o jejím novém, ještě strašnějším výbuchu, který smete svět. Případně o výbuchu jiné sopky, dnes je nejmodernější hrozbou kráter v Yellowstonském parku. Jenže je přetechnizovaná doba a hrozba podobného nebezpečí už netáhne. Víme, že jsme přežili atomový výbuch v Hirošimě, tak proč ne nějakou sopku nebo meteorit?
Bylo třeba nasadit těžší kalibr. Globální katastrofa celé Země. Nikoli ovšem její zničení, rozpad planety na kousky, to se dá těžko vědecky zdůvodnit. Vyvstala nová proroctví – zánik lidstva devastací podmínek, které nám umožňuji biologickou existenci. Poctivě je třeba konstatovat, že z hlediska čistoty přírodního prostředí a exploatace přírodních zdrojů je rozhodně co napravovat. Stejně jako bylo co napravovat z hlediska společenské spravedlnosti a morálky ve středověku. Ale středověk se nezhroutil, i když se lidé příliš nenapravili, stejně se asi nezhroutí náš svět, pokud nenaskočíme na ekologický fanatismus. Jistě, můžeme omezit vše, co se ekologickým aktivistům nelíbí, jenže to by znamenalo, s mírnou nadsázkou řečeno, vrátit se do jeskyní. Proč ne, mám jeskyně rád. Jenže se obávám, že nemáme tolik jeskyní, aby se v nich mohlo ubytovat veškeré současné lidstvo. Pokud omezíme zemědělství, výrobu, produkci potravin a energií, bude to znamenat nutnost snížit také počet obyvatel. Ale tohle ať si spočítají ti, co tomu rozumějí. A to rozhodně nejsou politici, aktivisti a zfanatizované děti.
Stopaři na této planetě
Teď si řeknete, proč jsem tak cynický. Prozradím vám důvod, protože během svého života jsem zažil už ledasco. V roce 1970 se mezi odborníky na klima vážně diskutovalo o tom, že světu hrozí nová doba ledová. Postupně se prý ochlazuje, do roku 1974 bude v Americe voda na příděl a omezení zemědělství přinese hladomor. V roce 1972 se dokonce oficiálně vyhlásilo, že do roku 2070 nastane skutečná doba ledová. V roce 1976 se na vědeckých konferencích pracovalo s termínem „globální ochlazování“. Je pravděpodobné, že tyhle výpočty dělali ti samí odborníci, kteří později přišli s teorií o globálním oteplení. V ideologii tohoto typu je totiž možné opravdu všechno.
V polovině 70. let minulého století se stal hitem boj proti ozonovým vrstvám, o pět let později proti kyselým dešťům. A pak se přišlo na „globální oteplení“. Je prý nesporné a nezvratné a prognózy, co nás v brzké době čeká, byly děsivé. V roce 1989: „Tání a stoupající vody přivodí do roku 2000 hladovění většiny planety.“V roce 2000: „Děti už brzy nebudou vědět, co je sníh.“V roce 2008: „Do roku 2018 bude Arktida bez ledu.“(Podle Al Gora už do roku 2013.) V roce 2009: „Podle prince Charlese máme jen 96 měsíců na záchranu planety.“Je asi zbytečné pokračovat. Stejně jako čekali chiliastičtí kališníci v Plzni na rynku na příchod Kristovy říše, čekáme asi i my na „klimatický chaos“, který měl podle vyhlášení francouzského ministra zahraničí z roku 2014 nastat do 500 dnů.
Jistě, jednou nějaká katastrofa asi přijde. Jenže jako zaskočila dinosaury, protože byla nepředvídatelná, zaskočí i nás, protože to rozhodně nebude nic z dílen „strašičů“. A pokud se má něco na naší planetě z logiky vesmírného vývoje změnit, pak se to změní – a je naivní si myslet, že dokážeme poručit větru a dešti. Úmyslně nesmíme samozřejmě nic ničit, ale současně si nenamlouvejme, že pány téhle planety jsme my. My se na ní jen vezeme vesmírem.