Český Frankie v říši divů
Pavel Francouz dokázal, že cesta do NHL vede i přes štace, jako jsou Klatovy nebo Třebíč.
Zatímco si jeho švédský vrstevník Jacob Markström v sezoně 2010/11 prožil premiéru v National Hockey League, Pavel Francouz tehdy chytal za juniorku Ústí nad Labem či na hostování v Třebíči.
Ani před čtyřmi lety, kdy pomohl Litvínovu k historickému titulu, se nechystal na výpravu do zámoří. Pak se protloukal krušnými časy při angažmá v Čeljabinsku a NHL stále byla jen třpytivým mámením.
A přece nyní, v devětadvaceti, pyšně nosí dres Colorado Avalanche. Napevno patří do týmu s hvězdami MacKinnonem, Rantanenem a Landeskogem. Přisvojil si v něm pozici gólmanské dvojky a lebedí si: „Je to něco úžasného. Splněný sen. Užívám si každý den.“
V minulém ročníku jste z farmy do NHL jen dvakrát nakoukl. Kdy jste si uvědomil, že tentokrát zůstanete „nahoře“?
Těsně před vypuknutím základní části. Na konci kempu zůstala v mančaftu jen základní sestava. Měli jsme velkou týmovou večeři k zahájení sezony, pak přišel první zápas a mně to docvaklo.
Urazil jste do NHL zatraceně dlouhou cestu přes Klatovy, Třebíč, Čeljabinsk, přes AHL... Promítl jste si ji v hlavě?
Samozřejmě. NHL je pro mě odměna. Kdybych k práci v ní přišel jako slepý k houslím, tolik by mi její výjimečnost nedocházela. Dobře vím, kolik stálo úsilí, abych ji získal.
Když se ohlédnete do minulosti, kdy jste měl do NHL nejdál?
Když jsem chytal v první lize, necítil jsem... Vlastně ani když jsem byl v Litvínově, nenapadlo mě, že se dostanu do NHL. Ale posouval jsem se a postupně zjišťoval, že bych to mohl jít do Ameriky zkusit.
Loni jste obstál na farmě, teď vás povýšili. Jak vás tým přijal?
Parta je úžasná. Ani hvězdy světového formátu si na nic nehrajou. Baví se každý s každým. Chodíme společně na večeře.
Ještě nějak se vstřícnost soudržnost projevuje? a
Když jsem šel chytat první zápas proti Arizoně, cítil jsem podporu ostatních. Povzbuzovali mě, hráli přede mnou výborně. Pomohli mi k prvnímu vítězství, v kabině jsem pak viděl, že mi ho přáli.
A vy? Jak potěšilo vás?
Byl jsem nesmírně šťastný. Zrovna přiletěl taťka. Pokoušela se o mě nervozita. První start v NHL zažije člověk jen jednou v životě. V hlavě se mi rojily všelijaké scénáře.
Nějaké katastrofické?
Ne! Ale ačkoliv si nechci některé myšlenky pustit do hlavy, objeví se pochybnosti. Nevěděl jsem, co čekat. Jakmile se ale hodil puk na led, soustředil jsem se jen na něj.
Jmenovali vás první hvězdou večera. Jak vyhlášení probíhalo?
Při odchodu do kabiny nás odchytli na chodbě. Určilo se pořadí, ve kterém se vrátíme na led. Kluci se řadili přede mnou, tušil jsem, že na mě vyjde jednička. Byl jsem šťastný, že jsme vyhráli. První hvězda byla třešinka na dortu. Objel jsem kolečko, lidi tleskali. Super!
Zmínil jste tátu. Rodiče za vás kdysi zaplatili tabulkové odstupné 1,2 milionu korun, abyste mohl odejít z Plzně. Zachránili vám kariéru, jak říkáte. Co pro vás znamenala jeho přítomnost?
Jsem rád, že mě viděl naživo. Hokej se mu líbil. Říkal, že liga má neuvěřitelnou úroveň. Překvapilo ho, co všechno borci v takové rychlosti vytvoří. Já s ním můžu jen souhlasit. NHL je neskutečný fofr. Občas na střídačce žasnu, hlava mi nebere, co kluci na ledě předvádějí.
Kdo vás zvlášť zaujal?
U nás jsou skvělí MacKinnon, Landeskog, Rantanen. A co si v jednadvaceti dovolí bek Makar? Projede celé hřiště sám s pukem na holi! Paráda. Nebo bych rád zmínil Pastu.
Ano, David Pastrňák se v úvodu sezony vyšvihl na první místo v bodování i mezi střelci.
Když jsme hráli s Bostonem, sledoval jsem, jak se baví hokejem. Většina jeho akcí mu vyjde. Byl jsem pyšný, že máme v NHL takového hráče. Fakt patří mezi úplnou špičku.
Jak si mezi machry zvykáte?
Snažím se. Na začátku jsem zíral na to šílené tempo. Ale teď už mi to ani nepřijde. Přizpůsobil jsem se. Třeba v tréninku – to se úplně všechno dělá naplno. Ačkoliv toho kluci mají mezi zápasy plné kecky, jakmile se pískne, tak všichni jedou bomby.
Takže i pro bývalou hvězdu KHL a reprezentanta je NHL škola?
Určitě. Jsem rád, že můžu být její součástí. Myslím, že se díky prostředí, do kterého jsem se dostal, zase dál posouvám.
Ve druhém utkání jste čelil Tampě, jednomu z favoritů na Stanley Cup. Měl jste respekt?
Pokračování na protější straně