Každý pátý vězeň nepřežije
Filipíny nepotřebují trest smrti, v pekelných podmínkách tamních věznic je „zubatá“běžným hostem
Co je horší, pár let vězení, nebo smrt? Hloupá otázka, říkáte si nejspíš. Na Filipínách se jí ovšem zabývá leckdo, zvláště když se dostane za bránu některé z tamních nelidských věznic. Pobyt tam totiž často bývá větším peklem než samotná smrt, navíc často také úmrtím končí.
Filipínští politici rádi diskutují o obnově trestu smrti, ze statistik však vyplývá, že ho země vůbec nepotřebuje. Každý pátý vězeň totiž za mřížemi stejně zemře. Tak příšerné podmínky tam panují.
Jen ve věznici Bilibid ve městě Muntinlupa, která je nejspíš největší svého druhu na světě, prý ročně zemře přes 5 000 vězňů. Z celkových zhruba 26 000. Kvůli přeplněnosti, vedru, nemocem a násilí.
Toto nápravné zařízení se nyní dostalo do centra pozornosti úřadů po sérii úplatkářských skandálů jeho vedení.
Jsou nacpaní jako sardinky
„Zdejší podmínky přímo podněcují vznik ohnisek nejrůznějších nemocí, zvláště vysoce nakažlivé plicní tuberkulózy,“oznámil nedávno ve filipínském Senátu vězeňský lékař Ernesto Tamayo.
Jak by také ne – tisíce trestanců se ve vedru a vlhku tísní na prostoru původně určeném jen pro pár set kriminálníků.
Podobně jsou na tom i další filipínské věznice. Například známé Quezon City poblíž metropole Manily, o němž se říká, že je jednou z nejpřecpanějších věznic na planetě. Spoluvězni jsou tam napěchováni jako sardinky v konzervě do rozpadajících se kójí, v nichž je velkým uměním najít pár decimetrů čtverečních na spaní. V místnosti o ploše zhruba dvaceti metrů čtverečních je běžně nacpáno 85 vězňů. Většinu času tráví v podřepu nebo vestoje, o soukromí si mohou nechat jen zdát. Tedy pokud nepatří k prominentním zločineckým bossům, kteří díky rozsáhlé korupci mezi strážnými žádnou nouzí netrpí.
Pokud má chovanec peníze, může si koupit místo v „kubolu“, malé improvizované kabině, kterou společně sdílejí dva až tři šťastlivci, oddělení od davů překližkovými stěnami nebo závěsem.
Tři čtvrtiny trestanců náleží k některému gangu, které mají věznici rozparcelovanou na svá území. To si vyznačují speciálními znaky na stěnách. Souboje gangů jsou pak příčinou dalších úmrtí.
Přichází rezignace a smrt
Úmrtnost ve filipínských věznicích je šokující. „Mnoho z kolegů zemřelo kvůli tomu, že jim běžně dávali zkažené jídlo. To jídlo páchlo, porce navíc bývaly miniaturní jako pro kolibříky. Zato plné rezavých hřebíků či nechutných švábů,“stěžoval si Godfrey Gamboa, který si v Bilibidu odpykával několik let. „Pak se nedivte, že muklové tak kapají. Jsou slabí a podvyživení,“dodal. Přidejme mizernou či spíše nulovou lékařskou péči a na pořádný problém je zaděláno.
Nebývalému náporu čelí filipínská nápravná zařízení od chvíle, kdy se k moci dostal prezident Rodrigo Duterte. Ten zahájil místy až brutální válku proti obchodníkům s drogami, jejímž výsledkem je vedle tisíců mrtvých na ulicích také nával ve věznicích. Například v Quezon City sedí až šedesát procent vězňů kvůli drogovým deliktům.
Podmínky – včetně nevybíravého chování vystresovaných dozorců – jsou tak otřesné, že mnozí vězni rychle ztrácejí chuť dál žít, zcela rezignují a smrt pak často dříve nebo později přijde.
Poté, co vězeňský lékař Tamayo proslovil v Senátu svoji emotivní řeč o drastických poměrech ve věznicích, prohlásil předseda filipínské horní parlamentní komory lakonicky: „Už nepotřebujeme trest smrti!“