Globálního obra bude řídit šéf s forsáží
Existuje taková teorie, že automobilky, které vedou „autaři“, rostou a ty, kterým vládnou cifršpioni, stagnují.
Carlos Tavares to potvrzuje. Když nastupoval k PSA, svůj první ozdravný plán pro automobilku tehdy nazval „back to race“(zpátky v závodě) a ten druhý růstový pak pojmenoval „Push to Pass“– tak se nazývá systém, který ve formulích 1 přidá sílu zvýšením výkonu, hlavně pro předjíždění.
A s forsáží pracovat Tavares umí, je to taky závodník. Ve 14 letech dělal rodák z Lisabonu pomocného maršála na slavném portugalském okruhu v Estorilu. Pětadvacet let jezdil rally a vytrvalostní závody a měl i vlastní závodní stáj Clementeam Racing, pojmenovanou po své dceři.
Nově vznikající automobilový kolos tak bude mít respektovaného vůdce. Ze silného evropského výrobce citroënů a peugeotů bude globální obr. Zázrak, který dokázal udělat během dvou let Carlos Tavares s francouzským koncernem PSA, je ohromující a dodnes ho pořádně nikdo nerozklíčoval. Z nemocného prodělávajícího kolosu udělal portugalský manažer během pár let doslova mávnutím ruky, která hlavně bez sentimentu škrtala, prosperující firmu.
Mistr detailu
Otec tří dcer, kterému je dnes 61 let, je maniak na kvalitu a detaily, to se na aktuální produkci PSA projevuje. Kromě racionalizace nákladů, na které je machr, ovšem také chápe potřebu inovovat a nabídnout kvalitní produkt. Pas má portugalský, s Francií je ovšem svázaný odmalička, jazyku se naučil na francouzském lyceu v Lisabonu, kde byla jeho maminka francouzštinářkou. Je tedy jasné, proč polytechniku vystudoval v Paříži. Po ukončení studií nastoupil do vývojového oddělení Renaultu, kde se tehdy rozbíhaly projekty modelů Clio a Mégane, přelomových a klíčových aut představených na začátku devadesátých let. Ve značce prošel různými manažerskými pozicemi a vypracoval se až na šéfa amerického Nissanu, aby se do Francie vrátil v roce 2011 na pozici výrobního ředitele.
U Renaultu byl tedy číslo dvě za Carlosem Ghosnem, velikánem autoprůmyslu posledních dvaceti let, kterého od loňska drží pod zámkem a tahají po soudech v Japonsku. Tavares si v roce 2013 pustil pusu na špacír, že by chtěl vést nějakou automobilku sám. Skončilo to jeho vyhazovem po víc než třiceti letech služby a nástupem k francouzské konkurenci.
Pro tehdy chřadnoucí PSA to byla záchrana. Úplně otočil finanční bilanci automobilky, z červených čísel udělal černá, přitáhl nové lidi, nové zákazníky, dal jí energii a náboj, a protože se na takové lidi i lepí štěstí, zrovna s jeho příchodem začaly Peugeot s Citroënem prodávat auta, která mají přirozený úspěch u zákazníků. Z firmy na pokraji bankrotu, kterou rodina Peugeotů zachraňovala prodejem podílu francouzskému státu a čínské automobilce Dongfeng, udělal jednu z nejprogresivněji rostoucích evropských automobilek. A za dva roky přikoupil Opel; je to ta samá písnička: z hluboké ztráty je zisk.
Teď je na řadě Fiat-Chrysler. A upřímně, potřebuje to jako sůl. A je za to i adekvátně odměňován. Za letošní rok si má přijít na 7,6 milionu eur.