Johnson na cestě k vítězství?
Britskému premiérovi se od jeho zvolení v červenci kupodivu všechno daří. Vede v průzkumech nad labouristy a jeho největším spojencem je nesmiřitelně rozpolcená levice.
Přes opakovaná ujišťování z Bruselu, že je dohoda s předchozí vládou Theresy Mayové absolutně nedotknutelná, Boris Johnson v poměrně krátké době vyjednal novou, kompromisnější úmluvu ohledně hranice na irském ostrově.
Ve škarpě nechcípne
Severní Irsko v britském tarifním pásmu by mělo mít nižší cla a technickou neviditelnou hranici na ostrově, bohužel i nějakou tu byrokracii a celní hranice na moři mezi Spojeným královstvím a ostrovem, což představuje zanedbatelný objem obchodu. Tím ovšem Johnson zradil své severoirské spojence, pro něž je oddělení od Británie naprosto nepřijatelné. Britům na těch protestantech tradičně pramálo záleží. Brexitové vládě se také podařilo zlikvidovat nenáviděnou klauzuli v původní dohodě, příslib, že Británie zůstane na „věčné časy“v regulačním režimu Unie.
Konzervativní vláda ve vzbouřeném parlamentu sice ztratila svou nepatrnou většinu, opustilo ji 21 poslanců a prohrála devět hlasování z jedenácti, ale „v principu“sněmovna schválila premiérovu dohodu s EU, trvala však na postupném hlasování o jednotlivých kapitolách, čímž by ji opět mohla zmařit. Zdánlivě bezmocný Johnsonův kabinet, od počátku v zajetí nepřátelského parlamentu, vyhrožoval neřízeným odchodem z EU a opozice kvůli obavám z brexitu bez smlouvy odmítla odsouhlasit předčasné volby a přinutila Johnsona, aby porušil svůj slib a požádal Unii o prodloužení lhůty za termín 31. října. Tříměsíční odklad je však pro opozici Pyrrhovo vítězství, nyní už bez ztráty tváře nemohla bránit novým volbám a Johnson má velkou naději na výhru ve volbách 12. prosince.
Především vede v průzkumech nad labouristy, a to dokonce o 15 až 17 procent, a jeho porušený slib, že Británie opustí k 31. říjnu Unii, i kdyby měl „chcípnout ve škarpě“, mu voliči brexitu nepochybně dávno odpustili. Nezápasil snad statečně s elitářským parlamentem, jenž nehodlal uznat rozhodnutí lidového referenda?
Největším spojencem Johnsona je nesmiřitelně rozpolcená levice. Liberální strana považuje Jeremyho Corbyna, vůdce labouristů, za šílence. Má v plánu masivní zestátnění nejen monopolů (voda, plyn, železnice), ale i farmaceutického průmyslu, hodlá zvýšit deficitní financování zadluženého státu, minimální mzdu i daně, zkrátit pracovní týden na 32 hodin a zavést v průmyslu vládu odborů, nemluvě o bezemisní ekonomice do deseti let a otevřené hranici přistěhovalcům.
I když socialisté nakonec své plány rozředí, nadchnout mohou leda neznalou mládež. Na rozdíl od Corbyna, který chce vyjednat vlastní brexit a dát ho schválit v referendu, jdou liberálové do voleb pod heslem „Brexitu ne!“a v průzkumech nyní labouristy dohánějí.
Johnson, navzdory svému etonskému elitnímu přízvuku a mluvě, se stylizuje jako tribun lidu. Prosincové volby jsou pro něj výhodné. Studenti, převážně levicoví, budou mít prázdniny a mnozí se na dlouhou cestu k univerzitním urnám nevypraví. Chmurné prosincové počasí konzervativcům nahrává, levice mívá méně disciplinované voliče.
Rozhodne Farrage
Co naplat, a navzdory sázkařům, kteří se, jak známo, nemýlí a sázejí na Johnsonovo vítězství, co platí dnes, nemusí být pravda za pět týdnů. I kdyby nenastal nějaký nepředvídaný karambol, ve stínu brexitu nefunguje duopol hlavních stran většinového volebního systému, kde bere vítěz v každém obvodu vše. V padesáti má jejich zástupce ve sněmovně většinu pod tisíc hlasů, v 97 pod pěti procenty. Společnost se rozštěpila, vůdci jsou buď milováni, nebo nenáviděni a taktické hlasování odpadá.
O Johnsonovi tak rozhodne Nigel Farrage se svou stranou Brexit. Nabídl mu postavit kandidáty výlučně v obvodech, kde nemají konzervativci šanci na výhru. Žádá však nemožné – aby Johnson svou slavnou úmluvu odhodil a šel do voleb za opravdový brexit, brexit bez domluvy, protože recyklovaná dohoda Mayové neznamená exit. Má sice pravdu, klauzule o regulačním režimu zmizela, ale politická deklarace
I když socialisté nakonec své plány rozředí, nadchnout mohou leda neznalou mládež.
Johnson, navzdory svému etonskému elitnímu přízvuku a mluvě, se stylizuje jako tribun lidu.
je jednoznačná, volný obchod s EU je možný jen za uznání regulačních pravidel Unie a ta neumožňují Británii svobodné vyjednávání s třetí stranou.
Příští dvě léta tato dnes zapomenutá podmínka přívržence suverenity pěkně vyděsí. Farrage zřejmě postaví kandidáty do všech obvodů, nevyhraje z nich ani jeden, ale o kolik kandidátů Johnsona připraví, nevíme, momentálně má kolem 10 procent hlasů. Nezávislost holt něco stojí, většina Britů však platit nehodlá.