„Hrát na svatovítské varhany byl zážitek“
Svatovítské varhany měly první koncert. V barcelonské dílně na ně hrál varhaník Josef Kšica.
PRAHA Rozeznění nových svatovítských varhan čeká katedrálu sv. Víta až v průběhu roku 2021. Před několika dny však nástroj, na jehož výrobu se vybralo už osmdesát milionů korun, odehrál svůj první koncert. Stalo se tak v dílně španělského varhanáře Gerharda Grenzinga v El Papiolu, kde se varhany právě dokončují.
Za varhany usedl varhaník Josef Kšica, regenschori katedrály sv. Víta. „Jde o skutečně nádherný nástroj, na který je radost hrát. Byla to historická chvíle, kdy jsme jej poprvé viděli a slyšeli. Nicméně už nyní se těším, až jej v Praze představíme v plné kráse,“říká Kšica, který si ve Španělsku poprvé vyzkoušel svůj budoucí nástroj. On bude totiž tím, kdo na něj bude ve svatovítské katedrále hrát nejčastěji.
Ředitelem kůru v katedrále sv. Víta je od roku 1999. Jeho otcem byl hudební pedagog Josef Kšica starší a v hudební dráze pokračuje i jeho syn Přemysl Kšica, který působí rovněž jako varhaník.
Na nové svatovítské varhany jste hrál při jejich prvním koncertu. Jak ostrá zkouška varhan před publikem vůbec probíhala?
Přiletěli jsme do Barcelony a první den měl kardinál Dominik Duka mši v chrámu Sagrada Família. Po mši jsme byli v hlavní lodi chrámu, kde jsem si zahrál na místní varhany v presbytáři. Jsou to menší varhany – až bude katedrála dokončena, měly by tam stát ještě jedny velké. V pondělí jsme pak jeli k panu Grenzingovi do El Papiolu, což je asi dvacet kilometrů od Barcelony, kde má firmu a montážní halu. Pan Grenzing nás tam seznámil s provozem továrny na varhany a ukázal nám, jak se vyrábí píšťaly. Je to obrovská hala s několika patry, kde vždy postaví nástroj, který zrovna vytváří. Před svatovítskými varhanami byl prostor asi deset metrů, kde se mohlo improvizovaně usadit publikum. Nemohly tam být ale všechny rejstříky, to by publikum odvezli do nemocnice s poškozením sluchu.
Jaká část nástroje tedy v dílně hrála?
Asi více než třetina. Bylo to mé první setkání s těmi čtyřmi manuály (klaviaturami, pozn. red.) a pedálem. Zahrál jsem tam takový průřez českým barokem. Zazněl František Xaver Brixi, který ve svatovítské katedrále působil v 18. století jako varhaník, pak Jan Křtitel Vaňhal, který působil ve Vídni, a také César Franck, protože ten velký nástroj je symfonický. Bude se na něm hrát hudba romantismu, novoromantismu a soudobá hudba. Jsou tam ale i rejstříky na české i světové baroko. I Bach na to půjde zahrát. Je to ale hlavně symfonický romantický nástroj. To je základ. Když jsme řešili, jaký typ nástroje stavět, tak se od začátku mluvilo o symfonických romantických varhanách.
Byl jste s prvním koncertem spokojen?
Byl jsem nadmíru spokojen, byl to skutečně zážitek. Nad sebou jsem měl částečně ten velkolepý prospekt, který bude ve finále zdobit ještě sklo. Na tom se spolupracuje také s panem Peterem Olahem, designérem Škodovky, který stylizoval Panskou skálu do toho prospektu. Zatím se ještě rozhoduje, kolik toho skla tam bude a jakým způsobem bude zapracované.
Jak se svatovítské varhany liší od nástroje, který je v současné době v katedrále sv. Víta?
Mají manuálovou mechanickou trakturu (rozvod z kláves do píšťal,
pozn. red.), ale pedál je elektrický a funguje na základě magnetů. Elektrickým impulzem magnety otevírají ventil a pouští vzduch ke klávesám. Čili je to kombinace těchto dvou systémů – mechanického a elektrického. A plánuje se navíc i dálkový hrací stůl. To má být vše připojené na energetický kabel a signál z dálkového stolu ponese optický kabel. To bude všechno elektronika. V případě dálkového hracího stolu, to však musí památkáři ještě odsouhlasit, tam ještě máme spoustu jednání. Byl bych nicméně rád, kdyby ten dálkový stůl prošel. Všechny velké varhany, třeba ve Francii, tento stůl mají dálkový. Příkladem může být kostel svatého Eustacha v Paříži.
V čem je výhoda dálkového hracího stolu?
Ta je taková, že když bude v katedrále hrát koncert například Česká filharmonie, tak může varhaník díky dálkovému hracímu stolu sedět blízko dirigenta a bude mít tak přímý kontakt s filharmonií. Impulz
optického kabelu je navíc velmi přesný. Něco takového bychom nejen pro případy, kdy bude v katedrále hrát Česká filharmonie, skutečně potřebovali.
Co podle vás celý projekt budování nových varhan znamená pro svatovítskou katedrálu?
Pro katedrálu je to rozhodně velký počin a historická událost. Pokusy postavit tu nový velký nástroj už byly asi tři a nikdy se nic z toho nezrealizovalo. Až s příchodem pana kardinála Dominika Duky k tomu nastaly optimální podmínky. Ze strany státu má projekt velkou podporu a obrovské díky patří také donátorům.
Veřejnost už na nástroj přispěla téměř osmdesáti miliony korun. Jak vnímáte to, že lidé varhany takto sponzorují?
Stala se z toho záležitost, kdy se celý národ skládá na velkolepé dílo, stejně jako tomu bylo při dostavbě katedrály. Tehdy fungovala Jednota pro dostavbu katedrály a stejný systém nyní podporuje nové varhany. Je na tom vidět, že veřejnost má o projekt velký zájem, který podpořily i benefiční koncerty v katedrále. Lidé adoptují píšťaly, kupují je svým blízkým a podobně. Mám z toho radost.
Jak je nástroj unikátní ve srovnání s varhanami v dalších velkých katedrálách v Evropě?
Ke srovnání může posloužit třeba Notre Dame, který je nyní vyhořelý, ovšem varhany to naštěstí přežily. Budou se sice zřejmě muset důkladně čistit, ale jinak jsou v pořádku. Tak Notre Dame má varhany s pěti manuály, my budeme mít manuály čtyři. Ale na tom počtu vlastně ani nezáleží. Ten svatovítský nástroj má asi dvaadvacet jazykových rejstříků, má horizontální píšťaly, pak má vysokotlaké píšťaly a rejstříky, takže je vybaven rejstříkově velmi intenzivně, protože má naplnit celý prostor katedrály. Zatímco ten současný nástroj, romantické varhany od firmy Josefa Melzera z roku 1931, který sem byl postaven při dostavbě, je krásný, ale naplní jednom dvě třetiny katedrály. U hlavního vchodu je prostě slyšet méně a má také určitá hluchá místa v katedrále.
Nové varhany se stavějí ve španělské dílně, ale hrát budou v katedrále v Praze. Jak se zajistí, aby měly v katedrále ideální zvuk?
V chrámu se musely udělat velmi přesné akustické zkoušky, katedrála se změřila a zkoušely se různé tóny podle toho, jak jsou vydatné do prostoru. Měří se to speciálními přístroji. Udělal se výzkum, byl tu asi dvakrát. Usoudilo se, že varhany z místa nad hlavním vchodem budou znít velmi dobře.
Na hlavním kůru bude potřeba udělat ještě stavební úpravy. Už je jasné, jak tam bude nástroj umístěn?
Zatím se na tom pracuje. Ale kůr bude vyhrazen jen pro varhany, na žádný jiný nástroj ani sbor tam už nebude místo. Varhaník bude sedět zády do lodi a bude mít u sebe obrazovku a k dispozici spoustu záběrů z katedrály, takže bude moci komunikovat s dalšími hudebníky. Protože když například budou velké liturgie, tak budou hrát oba dva nástroje. Když bude třeba velká pouť, zahrají velké varhany entrée a pak zpěvy převezme boční kůr s menším Melzerem. Takže budou naráz hrát dva varhaníci a jeden kapelník a také všechny nástroje dechové, třeba pražské katedrální žestě na bočním kůru.
Jak se těšíte na to, až budou varhany hotové?
Těším se velmi a budu rád, když budu při stavbě toho nástroje přítomen. Bude se muset totiž ještě intonovat do prostoru katedrály. V dílně byl nástroj předběžně intonován do montážní haly, tady bude intonován na celý chrám. Bude se na tom pracovat hlavně v noci, budeme hledat ideální ozev píšťal do prostoru. To musí dělat zkušený a vyškolený intonér. Musí mít kvalitní sluch a být vzdělaný v hudebních epochách. Třeba v hudbě romantismu zní některé rejstříky kulatěji, jiné budou imitovat zvuk symfonického orchestru a například v baroku mají smíšené hlasy naopak ostřejší intonaci.