Autor sází v Dějinách násilí na vlastní traumata. Znovu
Poslouchat za dveřmi se nemá, učí rodiče děti. Francouzský spisovatel Édouard Louis si však nemohl pomoct. Byl paralyzován, protože jeho sestra právě svému muži vyprávěla příběh, se kterým se jí sám svěřil a který na vlastní kůži okusil. Příběh o znásilnění a pokusu o vraždu.
Louis se českým čtenářům představil poprvé loni autobiografickým dílem Skoncovat s Eddym B. V úspěšné knize se vypsal z vyrůstání na okraji společnosti, sexuálního zneužívání, nenávisti i soužití s otcem alkoholikem. Nemalé břímě pro člověka na prahu dospělosti. Právě když debut dokončoval, však přišla další rána. Na Štědrý večer po cestě od přátel domů mu cestu zkřížil Reda. Muž původem z Alžírska, který Louise dokázal natolik okouzlit, že jej během pár chvil, seč s pochybnostmi, pozval k sobě domů. Hnán touhou po blízkosti jiného těla, muže.
Slibovaná konverzace se brzy proměnila v sérii souloží, které ve spisovateli a hlavním hrdinovi v jednom vzbudily pocity intimity, možná až důvěry. Ty však Reda rychle proměnil ve strach o život. Louis jej totiž přistihl při krádeži, což vedlo k výbuchu slovní i tělesné agrese, která vyústila ve znásilnění a již zmiňovaný pokus o vraždu.
Surovost a zpověď. Louis znovu nabízí totéž co v předešlé knize. Sám už dokonce v jednom z rozhovorů prohlásil, že je asi předurčen k psaní o násilí fyzickém i psychickém. Přesto vyprávění rozděluje mezi několik hlasů. Část příběhu vypráví jeho sestra, kterou on sám v myšlenkách doplňuje, jindy bere úlohu vypravěče zcela na sebe a přitom čtenáře nemate. Vyprávění drží pevně v rukou, přesně ví, jak se chce o svou zkušenost podělit. Co tou zkušeností je, však zůstává nejasné, roztříštěné stejně jako mysl člověka, který si právě prošel traumatem.
Předností Louisova psaní je schopnost prožívat emoce v jejich maximální míře. Škála, se kterou dokáže pracovat, začíná u hysterie a končí u ignorance. Ambivalence, která by jiná vyprávění mohla zcela zabít, k posttraumatickým stavům a situacím zcela neodmyslitelně patří. Obhajování útočníka, nenávist k sobě samotnému, touha o násilném činu neustále mluvit, to všechno a mnohem více v knize opravdu je.
Co v ní však není, je světlo a kyslík. Stejně jako osud mnohdy Louisovi na hlavu navlékl černý neprodyšný pytel a pevně jej svázal okolo krku, činí to i on svým čtenářům. Dějiny násilí nejsou pro každého.
Ne snad, že by byly zase tak násilné, jsou však zahleděné do sebe. Zatímco v románu Skoncovat s Eddym B. Louis přinášel v pozadí svědectví o stavu zapomenutých částí Francie, tato kniha je čistým záznamem tragického okamžiku lidského života. Nedává víc než prostor pro politování a obavy.
Vyvstávala-li po přečtení autorova debutu otázka, jak dlouho dokáže živit literaturu svými vlastními drastickými zážitky, dere se nyní na mysl znovu – co bude dál? Jaká další hrůza jej potká? A bude to stačit?