Šance na výhru je menší, než že vás zabije blesk
Kupte si za pouhých dvacet dolarů jednu z našich tajemných truhliček. Třeba z ní získáte hodinky za desetitisíce, lákají stránky VGO Master zákazníky. Pokud se vám navíc to, co získáte, nebude líbit, můžete to vrátit, dodávají. Takzvané loot boxy, tedy jakési bedny s náhodnými předměty, které lze nakupovat v počítačových hrách, se začínají přesouvat i do reálného světa. Problém ale je, že zákazníky většinou čeká spíš zklamání.
Vypadá to jako skvělý nápad. Stejně jako se to jako skvělý nápad zprvu zdálo počítačovým hráčům, z jejichž prostředí krabice s náhodnými odměnami původně pocházejí. Hráčské komunitě se však postupem času zajedly, začaly si tak hledat své místo v reálném světě.
V počítačových hrách se loot boxy v různých variantách objevují zhruba patnáct let. Nejvíce je proslavila střílečka Counter Strike: Global Offensive, ve které tyto krabičky obsahovaly různé vzhledy zbraní. Ty nejvzácnější měly hodnotu v řádu stovek dolarů, většina jich však stála jen pár desítek centů. Právě tehdy se zrodil fenomén, který dodnes hýbe videoherním světem.
Od té doby totiž loot boxy ušly dlouhou cestu a dají se najít v téměř každé druhé hře. Výdělky z nich jsou navíc obrovské. Vývojářům se tak jejich zařazování do her vyplatí, i když si tím od většiny hráčů většinou vyslouží jen kritiku. Mnozí je totiž přirovnávají k hazardu, mnohdy navíc s mizivou výherností.
Některé státy tak v posledních měsících začínají uvažovat o jejich regulaci. Loot boxy totiž cílí hlavně na děti a mohou z nich vychovat budoucí gamblery. Belgie pak zašla ještě dál – prodej loot boxů ve videohrách na území země úplně zakázala.
„Vyhrát“se téměř nedá
Reálné loot boxy však pozornosti prozatím unikají. Jejich nákup není na webových stránkách o nic obtížnější než nákup v e-shopu. Několika kliknutími myši se dají pořídit z jakéhokoliv místa na světě a prozatím nepodléhají žádné speciální regulaci.
Na internetu se dá najít hned několik stránek, na kterých se dají pořídit. Mohou obsahovat všechno od samolepek přes drobnou elektroniku až po nový iPhone. Většina stránek se honosí tím, že již zákazníkům rozdaly zboží za desítky milionů dolarů. Ve skutečnosti na ně však v naprosté většině případů čeká zklamání a prodělek. Nejčastěji z nich totiž dostanou právě jen tu samolepku, i když zaplatili desítky dolarů.
Šance na získání hodnotnějšího předmětu, než byla cena krabice, je malá. Na solidnějších stránkách si zákazník po jejich otevření o pár dolarů přilepší s 30- až 50procentní šancí. Na těch pochybnějších, které však slibují vyšší zisky, musí doufat v obrovské štěstí – většinou bývá šance na „výdělek“kolem jednoho procenta. Právě tyto stránky přitom mívají větší návštěvnost. Nejdražší předměty jsou téměř nezískatelné. Stránka VGO Master například ve svém loot boxu s hodinkami láká na švýcarské Hublot Big Bang, jejichž hodnota se v přepočtu blíží dvěma milionům korun. Šance na jejich získání (0,000005 %) je však nižší než třeba to, že člověka zabije blesk.
Sliby, chyby
V případě, že kupující neobdrží předmět, který si přál, může svou „odměnu“rovnou prodat firmě, která web provozuje. Dostane za něj však jen zlomek její ceny. Peníze se navíc většinou dají využít jen na nákup dalších loot boxů.
Popularita loot boxů pramení především ze serveru YouTube. Desítky lidí na něm sdílí videa, ve kterých truhly otevírají a reagují na to, co získaly. Vědomě i nevědomě tak tyto stránky propagují. Kanály, které se na tento typ obsahu soustředí výhradně, mohou mít až 200 tisíc odběratelů. Jejich diváky přitom ve většině případů bývají děti a adolescenti. K hazardu, kterým loot boxy podle mnohých jsou, by přitom lidé do 18 let neměli mít přístup.
K povaze svého podnikání se provozovatelé stránek s loot boxy staví odlišně. Někteří loterijní povahu systému uznávají a věkově nákupy omezují. Jiní naopak po vzoru počítačových her používají tzv. referral, kterými odměňují ty zákazníky, kteří službu doporučí přátelům. Často také lákají na žebříčky, které ukazují, co který jiný zákazník dostal, či na porovnání výhry s přáteli.