Zákon kůrovce z lesa nevyžene

Máme výhrady, ale nebudeme jimi zdržovat, zákon je třeba rychle přijmout. V tomto krizovém duchu se neslo schvalování novely lesního zákona. Kdo ale od změny čeká, že do českých lesů přinese zázrak, ten asi bude zklamán.

Snapětím očekávaný verdikt Senátu k novele lesního zákona dopadl zdánlivě pozitivně. Poslanci horní komory parlamentu navrhovanou podobu minulý týden schválili, a tak umožnili nestátním vlastníkům lesů urychleně žádat o dotace na obnovu kůrovcem poškozených porostů. Tedy až dokument podepíše prezident.

Teoreticky to zákon umožní všem, v praxi však zřejmě na dotace někteří, a to zejména nejmenší vlastníci lesů, nedosáhnou. Podmínky žádostí jsou totiž zatíženy velkou byrokracií spočívající především v nutnosti předložit množství dokumentů a dokladů, které malí vlastníci lesů buď nemají, nebo s nimi nepočítali.

Ostatně jen samotné obecné zásady platné pro poskytování finančního příspěvku mají 13 stran, takže nastudovat je a připojit k nim nutné podklady je větším oříškem než daňové přiznání. Na druhou stranu je ale pozitivní, že alespoň část vlastníků lesů u nás může díky novele lesního zákona peníze co nejdříve využít.

Alespoň část těch ostatních ale patrně své lesy prodá, což se ostatně již děje, a je samozřejmě otázka, zda je to dobře. Obecně platí, že malé plochy lesů se hůře obhospodařují, sousedící vlastníci se také spolu musí domlouvat a koordinovat lesní hospodářské plány a mnozí malí vlastníci nemají vždy dostatečné odborné znalosti lesa se týkající. Menší plochy lesů menších vlastníků ale také mohou představovat žádoucí pestrost lesních porostů a jisté rozčlenění lesní krajiny obdobně, jako je to žádoucí v krajině zemědělské.

Přijatá novela také zavádí některé prvky k přírodě šetrnějšího hospodaření v lesích, je však třeba konstatovat, že jde o produkt poněkud chaotického projednávání zmiňované novely v parlamentu, v němž celá řada pozměňovacích návrhů nebyla přijata, zatímco další návrhy, bez provázanosti třeba i na nepřijaté návrhy, přijaty byly.

Les, rezervoár vody

Ani přijatá novela, ba dokonce ani ta budoucí vycházející už z plánované Koncepce lesního hospodářství v ČR, problémy oboru lesního hospodářství a zásadní zlepšení stavu našich lesů nepřinese – a ani nemůže. Samotná lesnická nebo příbuzná myslivecká legislativa může z podstaty věci měnit či řešit jen lesnické problémy a priority či technická opatření. Nejen vzhledem k tomu, že lesní porosty pokrývají třetinu území země, je budoucnost lesnictví mnohem komplexnější výzva.

Zdaleka přitom nejde jen o nutný konsenzus mezi ministerstvy zemědělství a životního prostředí (již ten není a nebude jednoduchý), ale také o aktivní účast dalších resortů a především o alespoň částečnou změnu image práce v lesích a způsobu zpracování dřevní suroviny. A vztahu k ní.

Tak či tak je však jasné, že za práci v lesích musí získat lidé více peněz. Práce v lese je přitom také práce se dřevem a měla by být o poznání více tvůrčí, než je tomu dosud. Z našeho prostředí bohužel vymizely lokální místní pily (zpracovatelé dřeva) a ty, které zůstaly, většinou „řežou prkna“. Současný někdy až nadhodnocený trend „návratu k přírodním kořenům“přitom představuje příležitost, jak vytvářet místo prken vyšší přidanou hodnotu, která by přispěla k ekonomické prosperitě nejen výrobcům přidané hodnoty, ale i státu.

Podpora lokálních malých pil (zpracovatelů dřeva) by ale byla především přínosem pro les samotný. Lokální zpracovatelé dřeva totiž nepotřebují velké objemy suroviny, takže dřevo není nutné těžit plošným kácením, ale výběrovým (probírkovým) způsobem. Tak vznikají v lese různá věková a výšková patra a les je pestřejší nejen svou druhou skladbou. Pestřejší les je pak přirozeně odolnější vůči škůdcům, zdaleka nejen proti kůrovci.

Naprosto zásadní otázkou je však ocenění veřejně prospěšných funkcí lesa. Dnes se lesy, snad kromě národních parků, oceňují především hodnotou dřeva, v žádných dotačních programech se ale nezmiňuje a nezhodnocuje například skutečnost, že les je rezervoárem vody.

To ovšem není zdaleka všechno – každý strom je samostatnou klimatickou jednotkou s efektivnějším výkonem než člověkem vyrobené klimatizace, jednotkou ukládající uhlík, transformující sluneční záření na vodní páru či o několik stupňů (dospělý strom asi o 5 stupňů Celsia) ochlazující okolní vzduch. Do ochlazování či udržování vody v krajině se ročně dávají miliardy, do lesnictví šly v mnoha posledních letech jen vyšší stovky milionů. Výjimkou je až letošní rok, to však kvůli kůrovcové kalamitě.

Tento přístup je dlouhodobě neúnosný a sanovat obnovu lesních i nelesních porostů občanskými aktivitami a dobrovolníky podfinancovanému lesnímu hospodářství nepomůže. Nejsou ani žádné finanční rezervy – miliardové částky dlouhodobě v minulosti kumulované státním podnikem Lesy České republiky byly za exministra Mariana Jurečky rozpuštěny a využity také jako zdroj státních rozpočtů, a tedy nebyly a nemohou být použity na zmírnění dopadů kůrovcové kalamity či na zlepšené struktury porostů v našich lesích.

I proto je minimálně spravedlivé, že se k vlastníkům lesů nějaké finanční prostředky dostanou – na lesnictví totiž státní rozpočet až dosud jen vydělával.

Práce v lese je také práce se dřevem a měla by být o poznání více tvůrčí, než je tomu dosud.