Obaly napovědí, jak je třídit
Recyklační symboly jsou na některých výrobcích k nalezení, jinde ne. Obchody to chtějí změnit
Uplastové lahve nikdo neváhá, do které popelnice patří. Existuje však řada výrobků, jejichž obal je směsí různých materiálů, jejichž původ je pro běžného zákazníka nejasný. A značky na obalu mu nepomohou s rozlišením, kam s ním. Některé obchodní řetězce proto začínají tlačit na to, aby se na obalech objevovaly nejen recyklační značky, ale i další grafické prvky vysvětlující, jak s obalem naložit.
Nejdále zatím v tomto směru pokročil nejspíš Globus, který začal s uváděním nových grafických symbolů na obaly svých privátních značek letos. Do budoucna o přehlednějším značení uvažuje rovněž Tesco nebo Penny Market.
Zákazník se ze značek Globusu dozví, z jakého materiálu byl obal vyroben a do které popelnice patří. Nechybí ani rada, jak naložit s obalem složeným ze směsi materiálů. Pokud jde například o papír a plast či sklo a směs, symboly mu napoví, že má vrstvy obalu oddělit.
„Postupujeme krok za krokem. Po vlastních značkách vybavujeme grafickými symboly všechny balené výrobky z poctivých výrob,“uvádí Rita Gabrielová, mluvčí řetězce Globus. „V poslední době jsme dokončili označení u našich vlastních balených zmrzlin nebo krájené šunky či cukrovinek,“dodává.
Novými ikonami označuje Globus své vlastní značky, u nichž má vliv na podobu obalu. „Je to rozhodnutí Globusu a my to respektujeme,“uvádí například Iva Blahníková za společnost Gaston, která řetězci dodává v plechovkách různé ovoce ve sladkém nálevu, ryby a mořské plody.
U značkových výrobků záleží na rozhodnutí dodavatelů. Řetězec je sice ke značení může motivovat či přímo nutit, ale zatím tak žádný podle dostupných informací nečiní. Do budoucna se to patrně změní.
Tesco se hodlá při značení inspirovat ve své domovské zemi. „Do budoucnosti chceme připravit něco přehlednějšího, jako to funguje například ve Velké Británii, ale musíme brát v úvahu i skutečnost, že se naše produkty prodávají ve čtyřech zemích,“uvádí mluvčí řetězce Václav Koukolíček s tím, že problém tvoří jak jazyková bariéra, tak odlišnosti při sběru vytříděných odpadů. „Například nápojové kartony se sbírají někde separátně a jinde spolu s papírem nebo plastem,“dodává Koukolíček.
Ve zmiňované Británii k označení slouží převážně bílé a černé šipky v zeleném nebo černém čtverečku, doplněné o stručný text, co s obalem udělat. Zákazník si na nich například přečte nápisy jako „Rozšířená recyklace“, „Vymyjte“, „Zmáčkněte a nechte víčko na lahvi“či „Odstraňte rukávek“.
Pozor, přešli jsme na papír
Podobným směrem jako velké obchody přemýšlejí také výrobci potravin či drogistického zboží, kteří patří k hlavním původcům plastových a jiných kombinovaných obalů. „V rámci snahy snižovat objem plastů a podporovat cirkulární ekonomiku revidujeme naše portfolio a u výrobků, kde značení chybí, je doplňujeme, a to nejen z důvodu zvyšujícího se zájmu ze strany spotřebitelů,“uvádí za jednoho z největších dodavatelů Pavel Hampejs,
Supply Chain Manager společnosti Unilever pro Česko a Slovensko.
Nestlé podle svého mluvčího Roberta Kičiny umisťuje značky tam, kde to obal dovolí. Nad rámec kdysi platné povinnosti jde třeba v případě nových tyčinek Yes. „Tam při přechodu na papírový obal spotřebitele slovně upozorňujeme, že se jedná o papír,“uvádí.
Podle společnosti Eko-kom zajišťující v Česku sběr odpadu jsou podobné kroky jdoucí nad rámec materiálového značení ku prospěchu věci. „Jakákoliv podpora správného třídění je prospěšná a účinná, protože spotřebitelé tento typ informací na obalech očekávají, jak vyplývá z průzkumů veřejného mínění,“ uvádí Lucie Müllerová za Eko-kom.
Obchodní řetězce vesměs uvádějí alespoň standardizované recyklační symboly na výrobky pod svou značkou, jako je PET či PP, což je polypropylen, který se používá na plastové obaly kečupů či zubních past. „Naše privátní značky ve většině případů značení mají. Při přípravě etikety již u českých dodavatelů poptáváme, z čeho je obal vyroben, a následně o tom informujeme obecně platnými recyklačními symboly umístěnými přímo na výrobku,“říká například Zuzana Holá za německý Lidl.
Obecně platnými recyklačními symboly u nás a v Evropské unii je míněno to, že v trojúhelníčku je uvedeno buď číslo materiálu, nebo jeho zkratka, jako jsou PET či PP. Směs více materiálů se pak značí písmenem C a lomítkem, za nímž je uváděn převažující materiál.
Například C/PAP označuje kombinaci s převahou papíru, což je například tetrapak, který má svou oranžovou popelnici. C/LDPE je zase značkou směsi s převahou měkkého polyetylénu, která se objevuje na nerecyklovatelných polévkových sáčcích.
Kromě toho, že ne každý zákazník má nastudováno, co značky znamenají, jsou také často hodně neviditelné. Na bílé láhvi od jogurtového mléka lze objevit jen stěží, že jde o tvrdý polyetylen (HDPE). Nehledě na to, že symbol neříká nic o tom, že lahvička je obalena v takzvaném rukávku, který ji bez sundání činí nerecyklovatelnou.
Podle zákona o obalech a dle evropské směrnice momentálně nejsou výrobci obalů povinni značit, z kterého materiálu je obal vyroben. Tento stav platí od roku 2006, přičemž předtím bylo pět let značení povinné.
„Značení musí zůstat podle evropské legislativy dobrovolné. V tomto ohledu ji musíme dodržovat, nelze zavádět jiné principy. Dle zavedené praxe nicméně významná část výrobců materiálové značky na svých obalech uvádí,“říká za ministerstvo životního prostředí Dominika Pospíšilová z tiskového oddělení.
Možná změna je ale na obzoru. V současné době Evropská komise nechává zpracovat studii k základním požadavkům na obaly a následovat by mohla příprava nového návrhu směrnice o obalech.
„Povinnost materiálového značení obalů má podle nás smysl. Edukace spotřebitele společně s povinným označováním obalů by měla být nutností, protože není možné nechávat na spotřebiteli, aby sám rozeznával jednotlivé materiály mezi sebou,“uvádí za Karlovarské minerální vody Pavel Novák s tím, že obnovení povinnosti značení by pravděpodobně pomohlo i třídičkám odpadu.