Školské odbory jako za bolševika?

Jsem kantor ve výslužbě, který má za sebou čtyřicet let praxe, z toho patnáct let ve vedení školy. Zažil jsem dobu předrevoluční, kdy tzv. odbory byly „dceřinou odnoží“vládnoucí KSČ. Tenkrát byla povinnost být členem tohoto spolku, pokud měl někdo odvahu z nich vystoupit, byl za to perzekvován. Sám jsem to zažil, byl jsem jediný kantor na okrese, který se členství vzdal. Tehdejší představitelé odborů pro lidi nic nedělali, hlavně že měli sami dobrý flek.

Mám pocit, že v porevolučním období se ve školských odborech nic podstatného nezměnilo. Pane Františku Dobšíku, co jste dělal, když porevoluční vlády neustále slibovaly zvýšení platů učitelů, kdy se sice tarify mírně zvyšovaly, ale ve skutečnosti do škol přišly stejné peníze, takže ředitelé museli strhávat osobní ohodnocení někdy až na nulu. To je skutečnost, v těch dobách jsem byl ve vedení školy.

Teď konečně máme vládu, která nastínila v dlouhodobějším horizontu razantní růst platů. Je naprosto správné, že navýšení je rozděleno z části většinové na tarify a z části na osobní ohodnocení. Sám jsem zažil hodně učitelů, kteří se jen „vezli“, a mnoho těch, kteří byli tahouny školy. Tím je v pravomoci ředitelů tyto kantory náležitě odměnit. Pane Dobšíku – vy jim prakticky chcete tuto možnost upřít. Obě moje děti učí, a když jsem se jich ptal na názor, bylo mi řečeno, že se té vaší stávky nezúčastní, protože je to nesmysl.

Ano – řekl bych, že je to vaše stávka. Sedíte na své židli již hodně dlouho a mám ten dojem, že když vláda nyní zvyšuje kantorům platy, máte asi obavu, aby vaše funkce tím pádem nebyla zbytečná. Vy vlastně prosazujete, aby všichni měli stejně, ať učím dobře, nebo mizerně. Ale tohle jsme si už zažili za bolševika. Není to trochu s těmi vašimi školskými odbory tak, jak jsem zmínil na začátku svého příspěvku?

— Mgr. František Krajíc