Říkali mu Jorge
Jediný Čech, který hrál za Barcelonu, byl Jiří Hanke. A ještě předtím kopal za Slavii Utekl před komunisty, protože toužil po fotbale v cizině. Kluk z Litole se dostal až do Barcelony.
Je trochu zvláštní, jak jeho jméno zapadlo. Dodnes se toho o něm ví pomálu a velká část sportovní veřejnosti ho nezná vůbec. Přitom Jiří Hanke byl jediným v Česku narozeným fotbalistou, který kopal za slavnou Barcelonu. A než utekl před komunisty z Československa, jeho srdce bilo pro červenobílé barvy Slavie.
Elegán s kaštanovými vlasy a výrazným nosem je pojítkem mezi oběma soupeři, kteří se po dvou týdnech znovu utkali v Lize mistrů. Tentokrát v Barceloně, kde Hanke před více než půlstoletím strávil čtyři roky života.
„Jeho fotbalová historie dlouho nebyla veřejně známá. A úspěch, kdy se jako kluk z Litole dostal až do Barcelony, je tak neuvěřitelný, že to žádný z mých vrstevníků nechtěl nikdy pochopit,“přibližuje Jiřího prasynovec Radim Hanke.
Nebýt Barcelony, která pozapomenutý příběh připomněla před utkáním proti Slavii v Praze, možná by kapitola Hanke dál zůstala schovaná v zaprášených fotbalových kronikách. Pár článků a zmínek ve sportovní literatuře o něm sice najdete, ale podrobností už méně. Informace jsou kusé a bílých míst v jeho životopise zůstává pořád dost. Dokonce ani na roce Hankeho narození se zdroje neshodnou.
Ví se o něm, že během Pražského povstání hrdinně bránil na Letné tehdejší stadion Slavie, který nacisté zapálili. Že nastoupil pětkrát za československou fotbalovou reprezentaci a že rok a půl před svými třicetinami prchl před komunisty na Západ, odkud se nikdy nevrátil. Ani po revoluci ne.
„Nevěřil tomu, že se to tady skutečně otočilo,“vysvětluje Hankeho prasynovec. „Jeho opuštění republiky v touze hrát fotbal bylo oceněno tehdejším státním zřízením trestním stíháním a odsouzením.“
Také proto se po kariéře usadil ve Švýcarsku, oženil se, získal občanství. A v nedožitých pětaosmdesáti letech v roce 2006 v Lausanne zemřel.
Jako z filmu
„Po odchodu z vlasti jsem prožil úplnou odyseu,“popisoval Jiří Hanke v jednom z ojedinělých rozhovorů, které poskytl. „V Československu jsem zůstat nemohl, nemohl jsem přivyknout novým poměrům po únoru čtyřicet osm. Já chtěl být volný, ne žádný automat.“
Pamětníci na něj vzpomínají jako na velkého manekýna a velmi slušného, dobromyslného člověka. Spisovatel Vítězslav Houška ho v knize Věčná Slavia vylíčil coby „muže jemných rysů, které se hodí spíše do filmu než do syrového fotbalového života“.
Říkali mu Papoušek. Na hřišti byl vždycky spolehlivý a měl navrch jedno netradiční nadání: házel dalekonosné auty.
Zatímco v Československu na něj byl po útěku v roce 1950 vydán zatykač, on už v Německu zase hrál fotbal. Trénoval s hamburským St. Pauli, byť do soutěžních zápasů jako uprchlík bez povolení nastupovat nemohl. To až v kolumbijské lize, na kterou se předpisy FIFA nevztahovaly.
V Jižní Americe působil Hanke necelý rok v Deportivo Samarinos, týmu složeném převážně z maďarských emigrantů, a už tenkrát se potkával s legendárním střelcem Alfredem
V Československu jsem zůstat nemohl. Já chtěl být volný, ne žádný automat.
Di Stéfanem, s nímž soupeřil i v následujících letech ve Španělsku. Třeba v únoru 1954 při vítězství Barcelony nad Realem Madrid 5:1, což je dodnes jeden z nejlepších výsledků Katalánců v proslulém El Clásiku.
Culé Jorge
K pohádkovému angažmá Hankemu pomohl jiný někdejší slávista, Ferdinand Daučík, jenž v té době Barcelonu trénoval, a než byl přestup v říjnu 1952 oficiálně dokončen, kluka ze středních Čech stavěl do zápasů pod fiktivním jménem Fernández.
„Z doby, kdy byl Jiří v Barceloně, je v klubovém muzeu věnována expozice po právu především tehdejším ikonám v čele s trenérem Daučíkem a spoluhráčem Kubalou,“přidává Radim Hanke. „Ale bylo příjemné prohlédnout si a vyfotit poháry, které tam pomohl vyhrát.“
Dohromady byly čtyři včetně jednoho ligového triumfu z roku 1953, ke kterému pomohl pěti góly. A vazby na klub oblíbený Jorge, jak pracovitého záložníka ve Španělsku překřtili, nezpřetrhal ani po svém odchodu do Švýcarska.
Například v květnu 1989, kdy Barcelona hrála v Bernu finále Poháru vítězů pohárů, Hanke modročervenou výpravu před utkáním v hotelu navštívil, aby jí popřál hodně štěstí. Vítězný duel proti Sampdorii Janov pak sám napjatě sledoval přímo na stadionu: „Jako culé, barcelonský fanoušek.“
Tím se stal i Radim Hanke, který dodnes v Litoli vede tým mladších žáků. „Fotbal hraje v celé mužské části naší rodiny pořád významnou roli. A Slavia i Barcelona jsou pro mě samozřejmě srdeční volba,“přikývne s tím, že ve vzájemném utkání nemůže mít jen jednoho favorita.
Díky úspěchům prastrýčka jsou oba kluby nedílnou součástí jeho rodokmenu. Jakkoli to kdekomu pořád zní dost neuvěřitelně.