Jednodenní stávka ještě jde. Delší by byla hazardní
Na první pohled jako by to vypadlo z nějaké hry Divadla Járy Cimrmana. Učitelům zvyšují platy, tak stávkují. Ve skutečnosti je příběh dnešní stávky mnohem složitější a vůbec ne černobílý.
Oficiálně kantoři pod taktovkou odborů Františka Dobšíka stávkují zjednodušeně řečeno kvůli tomu, že jim ministr školství Robert Plaga plánuje přidat deset procent, ale z toho jen osm procent plošně, tedy do tarifního platu a dvě procenta na prémie. Rovnostářští odboráři chtějí zkrátka všechno do tarifu. Bojuje se tedy o pětinu meziročního platového přírůstku.
Odhlédněme teď od toho, že stávka je také hrou školských odborářů, kteří musí ukázat, že si umějí dupnout, jelikož tradičním odborům pana Dobšíka šlape na paty třeba celkem radikální Pedagogická komora.
Ale zpět k procentům a penězům: nemám to přesně spočítané, ale už na první pohled je zřejmé, že je to z pohledu jednoho učitele stávka o to, jak se budou dělit stokoruny. Což působí minimálně trochu podezřele. Cynik by řekl, že kantoři buď nevědí, proč stávkují, nebo tak činí ve skutečnosti kvůli něčemu jinému.
I někteří ředitelé škol nám potvrdili, že bé je správně. Takže z podtextu vyplývá, že jde o takový protest z naštvání kvůli všem otravným věcem, které se v učitelské duši za posledních osm let (od poslední stávky) nashromáždily.
Léta neřešené problémy
Sice se přidává, ale nástupní platy jsou v klíčové chvíli, kdy se absolvent rozhoduje, jestli do školy vůbec nastoupí, nebo půjde třeba do reklamní agentury, nízké.
Systém nezohledňuje, že někdo učí v Praze či třeba ve středních Čechách, kde mají všichni okolo ještě vyšší platy. Chybí kariérní motivace. Kantor je zatížen byrokracií, blbinami typu GDPR, žáci šikanují jiné žáky i jeho a tak dále. Tady už protest dává větší smysl, i když lepší žáky si asi nikdo nevystávkuje.
Představte si, že by se učitelé chovali jako železničáři Jaromíra Duška, kteří v roce 1997 na týden zastavili vlaky a občan tehdejší stávku zatraceně pocítil. I proto byl tehdejší protest úspěšný.
Oproti nim učitelé v současnosti působí jako stávkoví otloukánci, ale pokud zavřou na den školy a člověk se bude muset postarat o dítě doma, pomalu vstupují do stejné
řeky jako kdysi železničáři. Hypoteticky vzato by i kantoři stejně jako železničáři mohli vyhlásit časově neomezenou stávku a vy byste museli násobilku naučit dítě doma, museli byste s ním pozorovat trepku v senném nálevu pod mikroskopem a vyložit mu řez pohlavním ústrojím s chámovodem. Ostatně o delší stávce už mluvil včera Dobšík na iDNES.cz.
Proč to píšu? Učitelé mají už roky na své straně veřejné mínění. Že se jim má přidat, vám řekne každý – koalice i opozice. Při stávce však kantoři nesou kůži na trh a riskují, že o veřejnou podporu přijdou. Ne každý chce doma pozorovat s děckem trepku. A když se jim teď přidává a začínají se mít celkem solidně, lid by mohlo jejich reptání pomalu začít unavovat.
Jsem pro, aby měli učitelé průměrný plat 45 tisíc korun, jak slibuje vláda Andreje Babiše pro rok 2021. Jsem pro, aby politici vyřešili i další věci, kvůli kterým jsou kantoři naštvaní.
Ve světle toho je jednodenní důrazná stávka jako hrozící prst ještě rozumná. Aby učitelé upozornili na zanedbané problémy, které zanikají v diskusi o osmi a dvou procentech. Jenže všeho s mírou. Jde současně o hazard se společenskou podporou.