Ohrožený druh
Ubývá gólmanů, kteří odchytají (skoro) celou základní část. Je to náhoda, nebo chyba? Spíš nutnost, která kopíruje trend z NHL.
Loni se podíval na mistrovství světa. Má dva finské tituly. Zkusil si i KHL, švýcarskou ligu a včera Dominik Hrachovina debutoval v extralize, kde má vyřešit šlamastyku v libereckém brankovišti.
Na extraligu luxusně placený Patrik Bartošák včera přiznal psychické problémy, které tišil alkoholem. Místo chytání se chce třinecký gólman léčit.
Kolísavé výkony Matěje Machovského způsobily, že se ve Spartě střídá s Jakubem Sedláčkem.
Ve Zlíně mají obří potíže po zranění Libora Kašíka.
V extralize lze pozorovat zajímavý jev: Mizí z ní jasné jedničky.
„Dřív ji chtěli mít všichni trenéři,“říká dlouholetý extraligový gólman Jiří Trvaj. „Chtěli někoho, na koho by se spolehli nebo všechno svedli,“pousměje se. Trvaj patří do generace, která si bez potíží z 52 duelů základní části opakovaně připisovala kolem padesátky startů. Stejně jako Bříza, Málek nebo Salfický. Bezpochyby byste vyjmenovali
řadu dalších jmen. Nyní je základní část zhruba ve třetině a jen hrstka mančaftů má jedničku, která by odchytala (téměř) všechno.
Vítkovický Svoboda. Mazanec v Hradci. Brno překvapivě táhne Vejmelka, který má životní fazonu. V Plzni se drží Frodl, jenž má na betonech daleko větší zodpovědnost při absenci kolegy Pavelky.
Sedni, vezmi ručník a koukej se
Právě zranění nebo výkyvy formy odjakživa narušují budování pevností v extraligových brankovištích. Lze argumentovat třeba propracovanějšími a důslednějšími přípravami, na druhou stranu Trvaj namítá: „Program, který má extraliga, není extrémně náročný. Většinou hrajete dvakrát týdně a člověk často pět dní čeká na zápas.“Důvody hledejte jiné.
„V Americe mají určené jedničky, ale příležitost dostávají i dvojky, na což někteří trenéři u nás zapomínali,“podotýká bývalý kouč a expert Marek Sýkora. „Není to o tom, že si zvyknou sedět na střídačce, hodit si ručník za krk a sledovat, jak kolega válí.“
Zámořský trend, z něhož v NHL profitují i bývalí extraligoví strážci Rittich s Francouzem, se šíří do soutěže, kde na sebe poprvé výrazně upozornili. „Přikláním se k variantě rozložit zápasy mezi víc gólmanů a záleží jen na poměru, který si stanoví trenéři,“přikývne kouč reprezentačních gólmanů Zdeněk Orct. „Nejsem zastánce, aby jeden člověk zvládl 95 procent zápasů.“
Chytejte. A uvidíme v play off
To znamená raději udržet v zápřahu dva gólmany. Nevsadit na jeden trumf, který posléze nemusí zastihnout klíčová fáze sezony ve špičkovém rozpoložení.
Perfektním příkladem je Litvínov, kde mužům s maskou velí právě
Orct, pokud zrovna nemá povinnosti u reprezentace. O litvínovské brankoviště se spravedlivě dělí Honzík s Janusem. Pravidelně se střídají gólmani i na Spartě nebo v Olomouci. Ve Varech si zase může občas odfrknout Novotný, jehož zastoupí teprve sedmnáctiletý Bednář.
„Změnila se také konkurence. V dnešní době jsou brankáři v extralize daleko vyrovnanější,“podotýká Orct.
Současní čtyřicátníci a zejména padesátníci neprchali po houfech do ciziny. Východ byl na přelomu tisíciletí stále ještě poměrně neprobádaný, do Ameriky zamířili jen ti nejlepší. „A třeba můj velký šprajc byla jazyková bariéra,“vzpomíná Orct. I proto podstatnou část kariéry jako jeho vrstevníci strávil v Litvínově a Kladně a lze ho zařadit do éry neochvějných vládců brankovišť.
Dobrý rok a hned do ciziny
Nyní se po podobných následovnících pátrá těžce. Nejtalentovanější a nejcílevědomější brankáři (a nejen oni) zmizí do světa už coby junáci. Poptávka po perspektivních gólmanech je taková, že k zahraniční výzvě stačí i jedna nebo dvě úspěšné extraligové sezony, jako se to povedlo Rittichovi nebo Rybárovi. Řádně vytěžovaní extraligoví finalisté z poslední sezony – třinecký Hrubec a liberecký Will – už také zdárně chytají puky v KHL a Švédsku. Ti, kteří zakusili cizinu a mají možnost v ní za přijatelných podmínek zůstat, si klidně na zahraniční kšeft počkají jako nedávno Alexandr Salák.
Takže dovolí současný trend, aby se v nejvyšší soutěži zrodily nové brankářské stálice?
„Zdá se mi, že se nyní také častěji gólmani točí, když se jednomu trochu nezadaří,“připojuje se Trvaj. „Když vám tam napadá pět nebo šest gólů, ale další zápas jdete do brány zase, psychice to ohromně pomůže.“
Podobné důvěře se nyní těší jen několik vyvolených. „K padesáti zápasům se může dostat Vejmelka nebo Svoboda,“odhaduje Orct.