Srdcem k vítězství! A taky stehnem. Čelůstkův životní sen

Trvalo to, než se stoper Ondřej Čelůstka dočkal a stal se ve fotbalové reprezentaci pevností, na kterou se spoléhá.

Trvalo to, než zafungovalo životní krédo, které má v italštině vytetované na bicepsu: Cuore alla vittoria.

Srdcem k vítězství!

Ve třiceti prožil tu chvíli. Namátkou z jeho kariéry: kopal za Slavii, za Palermo, ochutnal Ligu mistrů s tureckým Trabzonsporem, anglickou ligu se Sunderlandem, ale národní dres jako by pro něj ušít neuměli. Teprve trenér Jaroslav Šilhavý mu uvěřil. Nasadil ho do všech svých zápasů. Jako jediného ze všech! Muselo být psáno ve hvězdách, že to bude právě on, kdo se připlete ke gólu, který potvrdí postup na mistrovství Evropy. Míč, který na kosovskou branku hlavičkoval kudrnáč Král, se šťastně otřel o Čelůstkovo levé stehno a bylo hotovo.

2:1! Sláva!

„Hola, hola, Evropa nás volá,“halekal kustod Eduard Poustka v kabině při vítězném pokřiku.

Nebýt televizního záznamu a pokud by se Čelůstka o gól sám nepřihlásil, asi má Alex Král ve vizitce oba čtvrteční góly. Však se nechal oslavovat, sám si nevšiml drobné teče těsně před brankářem. „Jediný, kdo to viděl, byl Kobra (Zdeněk Ondrášek), takže se běžel radovat se mnou k praporku. Jinak bych tam asi slavil sám, všichni ostatní běželi k Alexovi,“smál se Čelůstka, když vyprávěl o životním zásahu. Životní a přitom úplně obyčejný, náhodný: „Pravda, už jsem dal v životě hezčí góly, ale tenhle mi splnil životní sen.“

To tedy! Příběh stopera z tureckého Antalyasporu je plný čekání. Kdyby mu reprezentační trenéři uvěřili dřív, mohl být na mistrovství Evropy už klidně dvakrát. Jenže zlínský patriot se nikomu příliš nehodil. Snad i záhadně. V premiéře proti Kanadě (15. listopadu 2013) skóroval, hrál solidně, ovšem pak už zase ani ťuk. Hrál jen tři nedůležité přáteláky, ani pozvánky nedostával. „Nechci se pitvat v tom, proč to dřív nešlo,“říkal v létě. Po postupovém zásahu to z něj muselo jít ven: „Řeknu vám to otevřeně. Cítím velkou satisfakci. Roky mě to míjelo, ale já na sobě pracoval a věřil jsem. Vzpomínám na den, kdy mi taťka říkal, že se tam prostě jednou objevím a všechno se v dobré obrátí.“A to může být teprve začátek...