Děkujeme za svobodu
Při oslavách třicátého výročí sametové revoluce lidé zcela zaplnili centrum hlavního města
Chceš vidět, kde bydlel Václav Havel?“ptá se čtyřicetiletý Pavel Adam své sedmileté dcery Amálky na Národní třídě v Praze. Vrací se akorát od památníku sametové revoluce. „Demonstrovali jsme, protože jsme tu nechtěli komunisty a chtěli jsme svobodu. Lidi byli zbiti za to, že řekli svůj názor,“vysvětluje sebevědomě malá školačka.
Stejně jako tisíce lidí byli zapálit svíčku a připomenout si třicet let od pádu komunismu. „Je důležité sem mladé vzít a ukázat jim to. Od starších lidí mohou slyšet, že se za komunismu zas tak špatně neměli,“doplňuje ji otec Pavel Adam.
Je půl třetí odpoledne a dav lidí vyráží pochodem na Albertov. Jde po stejné trase jako před třiceti lety, pořadatelé chtěli rekonstruovat tehdejší události. „Na zem! Lehni si na zem,“sráží jeden z policistů Veřejné bezpečnosti ve stejnokroji z osmdesátých let figuranta k zemi. „Takhle to tenkrát bylo, to je jenom jako,“vysvětluje jedna z maminek své dceři.
„Nesmíme zapomenout na události před třiceti lety. Historie ukazuje, že když se zapomene a bere se vše jako samozřejmost, může se stát, že se může plíživě vrátit zpátky to, co nechceme,“říká k davu na Albertově z pódia předseda Rady vysokých škol Milan Pospíšil.
Zatímco jemu lidé tleskají, jiné u památníku revoluce na Národní třídě dav vypískává. Třeba premiéra Andreje Babiše, který přišel už brzy ráno, Tomia Okamuru nebo Václava Klause mladšího. Babiš přesto v den revoluce promluvil smířlivě a pokojně v Národním muzeu. „Odvaha Václava Havla za komunismu byla obdivuhodná, i když názory na něj se různí. Navíc jsem nebyl v listopadu 1989 v Československu. Jak většina z vás ví, byl jsem členem KSČ a nejsem na to pyšný. Jak jsem mnohokrát řekl, tak jsem nebyl tak statečný a angažovaný jako Havel,“pronesl Babiš.
Na Národní třídu dorazila spousta lidí, kteří listopad 1989 prožili přímo v ulicích. „Byla jsem tu s tehdy dvacetiletou dcerou. Děly se tu strašné věci, bili nás. Nechci ani na to vzpomínat,“říká čtyřiasedmdesátiletá Jaroslava Půčková, která přišla s manželem, který v době demonstrace byl v zahraničí. „Češi se mají dnes samozřejmě velmi dobře, vždy se ale najdou ti, kteří budou nadávat. Každopádně úroveň politiky tehdy a dnes byla zcela jiná,“dodává Půčková.
Zároveň sem ale přišla i spousta těch, kteří na klopě svých bund a kabátů měli placky s přeškrtnutým obličejem Babiše nebo ze sobotní akce Milion chvilek pro demokracii. Na tu na pražskou Letnou přišlo podle odhadů na dvě stě padesát tisíc lidí. A ti se současným stavem české politiky spokojeni nejsou. Chtějí, aby Andrej Babiš do konce roku odstoupil, pokud neodvolá ministryni spravedlnosti Marii Benešovou a nezbaví se Agrofertu. „V tuto chvíli jsou to čtyři červené čáry: justice, média, střet zájmů a abolice,“uvedl předseda spolku Milion chvilek Mikuláš Minář. Premiér mu vzápětí vzkázal, že lidé mají právo na názor.
Zvony a Modlitba pro Martu
Je nedělních pět hodin odpoledne a po celé zemi zní zvony jakožto připomínka potlačení demonstrace na Národní třídě právě v roce 1989. Při zásahu tam tehdy příslušníci pohotovostního pluku zbili zhruba 560 lidí. Z 1 600 zasahujících bylo následně obžalováno třicet lidí, většina z nich u soudů ale dostala za své chování jen podmínky.
Ve stejnou chvíli z českých rádií zní píseň Modlitba pro Martu, klíčová píseň listopadových událostí.
Na Václavském náměstí začíná Koncert pro budoucnost a zpívají Aneta Langerová, Vypsaná fixa, Mig 21 nebo Tata Bojs. „Dnes po třiceti letech si já osobně nemyslím, že přes všechny problémy bychom měli důvod k pesimismu,“prohlásila před plným Václavským náměstím, kam dorazilo přes čtyřicet tisíc lidí, novinářka a spisovatelka Lída Rakušanová.
Přišla i spousta studentů, někteří s vlajkami či trikolorami na klopě. Podle předsedy studentské komory Rady vysokých škol Giancarla Lambertiho ani dnes studenti nesmí mlčet a přihlížet nepravostem. „Studentská role je důležitější, než si myslíme. Jsme nadějí této země. Pokud
budeme stejně aktivní jako tehdy, bude nám odměnou taková politická reprezentace, za kterou se nebudeme muset stydět,“řekl.
Na Václavském náměstí k lidem promluvil i jeden z tehdejších studentských vůdců Listopadu Šimon Pánek. „Mnozí z nás, kteří tu dnes jsme nebo jsme tu byli před 30 lety, jsme spoustou věcí znechuceni. Ale to nejhorší, co se mi zdá, je myslet si, že ti, kteří tu s námi nejsou nebo si myslí něco jiného, jsou naši nepřátelé. Myslím si, že to je naše velká chyba,“konstatoval.
Lidé často vzpomínali, jak se v nich v roce 1989 probudila touha po svobodě, kterou dnes mají třicet let. „My když byli mladí, tak nám to nescházelo, ale pak jsem nemohl studovat ani na střední škole, protože jsem nedostal kádrový posudek. Dnes jsem naměkko, že to tu tolik lidí vnímá podobně,“svěřil se Karel Pokorný z Prahy, který v době revoluce byl jako hudebník v Německu. „Lidé cinkali klíčema a my už chtěli být zpátky doma, abychom to také zažili,“dodává.
Na budovu Národního muzea mezitím organizátoři promítají videomapping připomínající události od roku 1945 přes vpád vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 do Československa, komunistické politické procesy, pád Berlínské zdi a sametovou revoluci až po první prezidentský slib Václava Havla.
Ačkoliv v ulicích Prahy byly včera statisíce lidí, akce se obešly bez větších incidentů. Policie nemusela řešit žádné vážnější prohřešky, projevy nesouhlasu se omezily jen na několik případů. „Havloidi nemají co dělat v naší zemi. Občanská společnost je špína,“křičel například na Národní třídě jeden z příznivců euroskeptického a nacionalistického hnutí Akce D.O.S.T.
Slavilo se i mimo Prahu
Pád komunismu si připomínali i lidé v regionech, v podstatě ve všech větších městech.
Třeba Liberec má od neděle před radnicí vedle pomníku obětem invaze vojsk Varšavské smlouvy z 21. srpna 1968 také památník 17. listopadu 1989. Jde o žulový kámen zasazený do schodiště radnice s citátem Václava Havla „Život je radostná spoluúčast na zázraku bytí“. Památník představuje symbolický řečnický stupínek, z něhož může každý svobodně hovořit ke svým spoluobčanům.
V Jihlavě si výročí připomínají díky interaktivní performanci, při které na jedné straně stojí kordon těžkooděnců s obušky a na druhé studenti. Lidé si díky tomu mají uvědomit, že svoboda není samozřejmostí.
V Plzni zase začala oslava modlitbou za svobodu vedenou plzeňským biskupem Tomášem Holubem. Zhruba dvě stovky lidí se sešly na jednom z hlavních míst oslav na Anglickém nábřeží, kde vznikla improvizovaná „Plzeňská kavárna“.
V Litoměřicích pro změnu odhalili plastiku akademické sochařky
Alžběty Kumstátové ve tvaru trikolory.
Prezident Miloš Zeman osobně na oslavy 17. listopadu nedorazil, prezidentská kancelář na Národní třídě položila k památníku věnec. O víkendu zamířil na Slovensko, v sobotu spolu se slovenskou prezidentkou Zuzanou Čaputovou otevřel Český dům v Bratislavě a osobně věnec položil k pamětní desce, která ve slovenském hlavním městě připomíná průvod bratislavských studentů ze 16. listopadu 1989. Jeho účastníci také žádali pád komunismu a demokratické volby.
Nenávistné úderky podle Hradu
Mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček včera kolem poledne zkritizoval na svém twitterovém účtu české opoziční politiky.
„Demokratická opozice není schopna uspět ve volbách, má mizivou podporu občanů. Místo toho se už zcela otevřeně opírá o uřvané a nenávistné úderky, které ve svátek svobody útočí na odlišné názory,“napsal.