Vémoly mi je líto. Bez něj bychom halu nevyprodali
Karlos Vémola, Attila Végh. První jmenovaný po dvou minutách padá k zemi a píše tím další část příběhu, který jedny pobláznil a druzí ho nechápou.
Je to dvacet let, co si Ondřej Novotný prvně stoupnul do ringu a moderoval boj. Tehdy si vysnil, že uspořádá akci, o které se bude mluvit. A tak ji minulý víkend uspořádal. Nazval ji Zápas století a vyprodal s ní O2 arenu. I díky němu jsou smíšená bojová umění (MMA) fenoménem dnešní doby.
Kdy jste s poraženým Karlosem Vémolou mluvil naposledy?
Včera.
A?
Rozhovory po takovém zápase nejsou tak zajímavé, jak by se mohlo zdát. On ví, že je vše ztraceno, a já nemůžu říct nic, co by to změnilo nebo spravilo. Takže jsme se spíš bavili o jeho operaci ramene a budoucnosti. Na ni se teď musí upnout. Ne se trápit minulostí.
Je vám ho líto?
Je. Devět měsíců s ním žiju každý den, skoro každou hodinu. Víc než s kýmkoliv jiným do té doby. Ať chci nebo ne, získal jsem si k němu vztah. Takže ano – líto mi ho je.
Nezklamal vás ten boj? Vyprodaná hala, natěšení fanoušci, Zápas století a ono to pak trvá dvě minuty?
Mě tohle zklamat nemůže. Já už toho zažil a viděl tolik, že jsem připravený na všechny scénáře. Pro promotéra může být naopak sen, když takový zápas skončí K. O. v patnácté vteřině. Směřujete k němu tři roky, všichni se těší, jaká to bude velkolepá bitva, a ona nakonec není. Očekávání lidí se jako by nenaplní a mají je dál. Všichni by jednou rádi viděli, jak by vypadal zápas, ve kterém Karlos vezme Attilu na zem. A ne že dostane K. O. málem prvním úderem.
Nemáte pocit, že dost lidí tu porážku Vémolovi přálo?
Ten pocit mám hodně silný. My jsme Češi a v Česku nesmíte spoustu věcí. Být úspěšný a vychutnávat si to. Říkat to. Předpovídat to. To se neodpouští a lidi to naopak nenávidí. I ti, co Karlose obdivují, čekali na chvíli, až mu budou moct plivnout do obličeje. Naopak Attila je miláček, rodinný typ, štěňátko, které nejde nemít rád. A proti tomu štěňátku postavíte agresivního a šilhavého frajera, jenž dokola opakuje věty, které vás můžou brzo štvát. Pro prvorodičky, jak bychom mohli nazvat nové fanoušky, to byla jasná volba.
Ta velkohubá prohlášení jsou součástí image, který jste mu radil?
Nene, to je Karlos. Ale co jsou velkohubá prohlášení? On srovnal se zemí jedenáct soupeřů v řadě. Vyhrál nad kýmkoliv, koho jsme mu předhodili. Žije v Anglii a mentálně je vytrénovaný na západní svět, kde se nenadává lidem, kteří mají sebevědomí. Jistě, občas to přehání. Ale dělá to schválně, protože to lidi baví. Díky Karlosovi začali MMA sledovat a vyprodali O2 arenu. Ne díky Attilovi.
Všiml jste si, že už o Vémolovi kolují vtipy? Třeba tenhle: „Paní Vémolová, může jít Karlos ven? – Ne nemůže, je K. O., usnul už po dvou minutách.“
Jistě! Do patnácti minut po zápase jsem dostal první. A hrozně mě to baví. Nejvíc se mi líbila koláž s Emmou Smetanou, kde ona si dělá své slavné selfie a za ní místo hořícího Notre-Dame stojí smutný Karlos.
Co ty vtipy dělají s Vémolou?
Strašně ho štvou a zároveň motivují. Lidi se mě ptají, co s ním bude dál. Je na něm, aby to řekl. Ale myslím, že to vím.
Bude mu pětatřicet. Není čas začít hledat nové hvězdy?
Máme jich spoustu. Ale proto ještě nemusíme zahazovat ty dnešní. Určitě není čas, aby Karlos něco balil. Do čtyřiceti je stejně jako Attila schopný podávat výkony na nejvyšší úrovni.
Je to o něco víc než týden ode dne, kdy jste vyprodali O2 arenu. Už jste se z toho vzpamatoval?
Nechci vypadat nafoukaně, ale nepotřebuju se z ničeho vzpamatovávat. Věděl jsem, že ji vyprodáme. Ale to nám nestačilo. Když jsme se společníkem Pavolem poprvé přišli do O2 areny, řekli jsme, že chceme rekord v návštěvnosti. To se bohužel nepodařilo, protože Metallica měla malé pódium uprostřed haly a kolem něj se stálo. My lidi nemohli nechat šest hodin stát, takže jsme o sedm set diváků prohráli. Ale máme rekord v návštěvnosti sportovní akce, který nepůjde překonat – leda by doprostřed haly postavili pingpongový stůl. Další náš cíl byl vybrat nejvíc peněz z jedné akce a prodat nejdražší vstupenku, která tu kdy byla. Za pětatřicet tisíc do první řady. Obojí se povedlo.
Chápu. Abyste pořádně vydělal.
Ano, vydělali jsme. Ale ten hlavní motiv byl jiný. Zlomit pověst zápasů a jednou provždy říct: Tady jsme a už se nás nezbavíte. Umíme udělat nejlepší show v republice, vy si na ni koupíte lístky a budete o tom ještě dlouho mluvit. Dodnes dostávám desítky videí: počínaje osmdesátiletou babičkou, která mluví o Véghovi s Vémolou, konče dvěma kluky, kteří se dívali v Grónsku.
Kolik stojí uspořádat takový večer?
Mezi deseti a dvaceti miliony.
Jdou největší částky na bojovníky?
Jdou. Většina z nich je opravdu hodně drahá. Díky závodům s lidmi, kteří nesmyslně utráceli a šroubovali ceny, jsme předběhli čas o několik let. Dostávají víc, než by dostávali kdekoliv jinde na světě. Ale budiž jim přáno.
Brali největší odměnu právě Vémola a Végh?
Suverénně.
Víc než milion korun?
Ano. Ale je potřeba vidět dál než na jeden zápas. Do Attily jsme za tři roky, kdy se zvedal z prachu, investovali přes deset milionů.
A pak to trvalo dvě minuty.
V důsledku ani to ne. Karlos dostal v osmé vteřině dva údery, které rozhodly. Pak už se jen čekalo, kdy padne. I Attila od začátku věděl, že má vyhráno.
Čímž jsme zase u toho, jestli to nebyl Zápas století spíš marketingově než kvalitou.
Já moc nevím, s kým se o to mám přít. Jsem rád za každého fanouška, ale MMA opravdu rozumí asi dvacet lidí v republice. Karlos v přípravě házel o zem s Darrenem Tillem. Většina lidí neví, kdo to je, ale na největším turnaji světa vyhrál hlavní předzápas. Takže to není žádný chudáček, ale spíš něco jako Lewandowski v Bayernu. Čili v Československu to byl suverénně Zápas století.
I další zápasy skončily brzo. To nenaznačuje špatnou úroveň?
Vůbec ne. MMA je otázka jednoho úderu. Spousta těch zápasů byla opravdu na vysoké úrovni. Kluci v nich zapomněli na vyčkávací taktiku a vrhli se po sobě hlava nehlava. Proto někteří skončili tak rychle.
Můžete vyloučit, že za těmi rychlými porážkami byly sázky?
To je něco tak blbého… Každého, kdo mi to přes sociální sítě napíše, automaticky zablokuju. V mém světě nic takového neexistuje a vím, že to tak není.
Už jsme párkrát řekli, že to celé byla sportovní událost. Je MMA vůbec sport?
Je to jeden z nejkrásnějších sportů. Matka všech sportů. Když jsme se jako lidé naučili chodit, museli jsme se o sebe zvládnout postarat. Prát se, zabíjet zvěř a bohužel i sami sebe. MMA je vrchol bojových sportů. Ti, co pochybují, by si u nás možná mohli čtrnáct dní zatrénovat a pak říct, jestli je to sport.
Ale že by to byl sport nějak zdravý, o tom se asi přít nebudeme. Jeden bojovník skončí v krvi, druhý jede s přeraženou čelistí do nemocnice…
A co hokej? Rugby? Americký fotbal? S nadsázkou říkám, že každý se musíme do hrobu nějak zničit. Já si třeba myslím, že každé dítě by mělo začít s judem. Právě v něm se naučí padat. Padáme všichni, celý život, a v devadesáti pak možná spadnete tak, že si nezlomíte kost a díky tomu nezemřete na proleženiny.
Ale zpátky k tomu zdraví.
Nerad posuzuju, co je zdravé. Sám jsem hrál házenou a tam vás jeden hajzl dokáže ve vteřině zranit tak, že si rok nezahrajete. To samé ve fotbale. Zákeřně a zezadu. Naproti tomu v MMA stojíte tváří tvář soupeři, tělo je připravené a ví, že přijde úder.
Je to sport pro holky?
Stoprocentně je pro holky. Navíc v dnešní době. Kdybych řekl, že ne, všichni bojovníci za rovnoprávnost mě sežerou. Pro ženy je MMA víc než sport – často si v něm řeší nějaký svůj problém, třeba vztah s tátou nebo šikanu ze školy. MMA je pro ženy víc než pro chlapy moderní gymnastika.
Myslíte, že jednou bude MMA na olympiádě?
Vzhledem k tomu, co je tam za blbosti, se to dá očekávat. Ale nemyslím si, že je to důležité.
Mají bojovníci MMA něco společného?
Bezpochyby. Odhodlání, disciplínu, touhu jít za hranici lidských možnosti. Jsou schopni se postavit do klece, která se zavře, a proti nim stojí soupeř, který je trénovaný, aby jim ublížil. Tady je každá chyba okamžitě sečtena a bolí. Ne den, ale několik let a třeba i celý život.
Proč bojovníka jedna porážka zlomí tak, že se tady vůbec bavíme o tom, jestli se z ní Vémola někdy vzpamatuje?
MMA je enormně stresové prostředí. Někdy si všimněte, že bojovníci mají šediny daleko dřív než my ostatní. Ti nejlepší na světě zvládnou za život padesát zápasů. Příští pondělí jim nezačíná nový turnaj. Každý zápas je životní a jedna porážka vymaže celé roky předtím. Karlos má dvě porážky z devatenácti zápasů. Zní to fantasticky, ale pro něj to jsou dva životní pády, které už nikdy neodčiní.
Proto mají všichni psychology?
To bychom se vrátili k tomu, jestli MMA je, nebo není sport. Oni musejí nejlíp na světě trénovat, ale i odpočívat a zacházet s hlavou. V historii sportu u nás neexistuje moment, kterým si prošli ti dva. Dva národy a miliony lidí, kteří postupně utahovali oprátku na jejich krcích. Každý den se jich na to někdo ptal. Před třemi měsíci jsem jim řekl jednu věc – jestli si uvědomují, že do konce jejich životů bude právě tohle zápas, který si lidi budou pamatovat. Za pět let bude Karlos sedět v hospodě a lidi od vedlejšího stolu si na něj ukážou. „To je ten, co prohrál.“Takže pro ně to minulou sobotu nebyl jen sport. Byl to celý jejich život.
Jak nesete to, když někdo zpochybňuje jejich inteligenci?
Úplně v klidu. Jsem u zápasů dvacet let a všechny podobné boje jsem si vnitřně dávno vyhrál. Když někdo říká, že to jsou blbečci, ukazuje to na jeho vlastní inteligenci a se mnou to nehne ani o centimetr. Ale s nimi…
S nimi to hne?
No jéje! Sociální sítě jsou pohřebiště bojovníků. Jejich psychika je křehká. Někdo jim napíše, že jsou bezcenní šmejdi, je to může úplně rozbít a v důležitém zápase pak nepodají výkon, na který mají.