Euro je začátek
Předseda asociace Martin Malík o milionech, zlatých klikách a staré vstupence z Wembley.
Strikolorou na klopě přišel do kabiny, aby poděkoval za postup. Za sedmý postup na mistrovství Evropy po sobě. Za jeho éry se to však fotbalové reprezentaci podařilo poprvé. „Je to krásný pocit. Opojný a zároveň velice zavazující. Mísí se ve mně hrdost, euforie, zodpovědnost,“líčil šéf Fotbalové asociace Martin Malík, když národní tým dohrál kvalifikaci o Euro 2020.
Včerejší nepovedený duel v Bulharsku byl naštěstí bez nervů. Češi už měli jistotu a v kapse odměnu 240 milionů korun, která náleží každému ze čtyřiadvaceti účastníků.
30. listopadu se losuje, pak se hledají hotely, zajišťují přelety, sledují soupeři.
Ve čtvrtek to byly nervy, viďte?
Do čtyř ráno jsem se jen převaloval! Kdybych ten den měl jako manažer o něčem smysluplně rozhodnout, nedokázal bych to, jak jsem byl roztěkaný. Moc jsem si přál, ať porazíme Kosovo a nenecháme postup na poslední chvíli.
Povedlo se, i když s komplikacemi.
Infarktový zápas. Jak obvykle nedávám emoce najevo, tentokrát jsem v Plzni po vítězném gólu vyskočil a křičel. Až později mi došlo, jestli se to k mojí funkci hodí.
Proč by ne?
Taky si říkám. Byl jsem vpitý do zápasu, šlo nám o hodně, tak přiznávám, že jsem emoce neměl úplně pod kontrolou. Od začátku kvalifikace jsem přitom byl přesvědčený, že máme na to, abychom postoupili a hráli na Euru důstojná utkání. Jen se to muselo potvrdit na hřišti.
Vzpomínám, jak jste po utkání v Prištině stál na čestné tribuně jako opařený. Snad tři minuty jste se nepohnul. To bylo 7. září.
Strašně jsem bál, že nám porážka v Kosovu ublíží. Postupová matematika nám v tu chvíli vůbec nenahrávala, protože jsme před sebou měli zápas se suverénní Anglií. Nikdo netušil, že ji doma slavně porazíme a všechno se zlomí.
Přiznáte, jestli jste přemýšlel o velkém třesku?
Myslíte s výměnou trenéra? Blázníte? Jednoznačně ne! Kategoricky ne! V tu chvíli by to udělal jen šílenec. Moje pocity neměly nic společného s důvěrou v reprezentační tým, jen jsem byl smutný. A přesvědčený, že bychom s Kosovem prohrávat neměli.
V září 2018 jste trenéra odvolali. Karel Jarolím skončil po ostudné porážce 1:5 v Rusku.
To byla úplně jiná situace. Tým byl v rozkladu, nevěřil si, výsledky byly mizerné. Teď jsem přemýšlel, co udělat, abychom jako vedení asociace vyjádřili realizačnímu týmu podporu. Logicky, protože parta kolem Jaroslava Šilhavého pracuje poctivě a výborně.
Musíte si blahořečit, že jste vybrali právě jeho.
„Trenér za postup zaslouží kompliment, ale jede se dál. Když to řeknu drsně, byla povinnost postoupit.“
Upřímně, Jarda nebyl na seznamu kandidátů sám, rozhlíželi jsme se, ale on podle všech parametrů, které jsme hledali, vycházel daleko nejlépe.
Ne že bych s vámi nesouhlasil, ale co rozhodlo?
Trenér reprezentace musí prokazovat trochu jiné vlastnosti než v klubu. Nároďák je především o hlavě. Tady nikoho neučíte hrát fotbal, protože vybíráte nejlepší hráče v zemi. Přesto – nebo právě proto – je to specifická situace. Musíte si mužstvo získat, stmelit, přesvědčit, připravit ho mentálně. Musíte udělat partu. A to Jarda umí.
Přitom trénoval jen kluby.
Jen? S Libercem a Slavií získal titul. A nezapomínejte, že u reprezentace dlouhé roky dělal asistenta panu Brücknerovi. Ano, byla to správná volba.
Stačí, že dostal národní tým na Euro?
Ne! To je jen začátek. Za postup zaslouží kompliment, ale teď se jede dál. Když to řeknu drsně, byla povinnost postoupit z pětapadesáti týmů mezi čtyřiadvacet. Ale víte, jak to je. Nalosují vám skupinu smrti a k čemu vám je kvalita?
K čemu míříte?
Napadá mě paralela se Slavií, která se dostala do šíleně silné skupiny v Lize mistrů, hraje výborně, ale bodově se to příliš neprojevuje, což je škoda. To samé se může stát reprezentaci. Třeba spadneme do čtvrtého losovacího koše, dostaneme tři obry... Každopádně slibuju, že před Eurem zařídíme takové podmínky, jaké si nároďák zaslouží a potřebuje. Nebo jinak řečeno: nebudeme utrácet za zlaté kliky, ale komfort mít kluci budou.
Vždyť taky do svazového rozpočtu vydělali čtvrt miliardy. Jak ty peníze použijete?
Výrazná část půjde právě na zajištění ubytování, dopravy a tréninkového zázemí během Eura. Do té části patří odměny hráčům a realizačnímu týmu za postup. Další miliony půjdou na rozvoj a podporu výkonnostního fotbalu a zbytek se schová na horší časy.
Nastaly by, kdyby se Euro 2020 nepodařilo?
Finanční bonus za postup nemůže brát nikdo jako samozřejmost, ale přiznávám, ze kdyby nebyl, nepříjemně bychom to pocítili.
Fatálně?
To ne, ale má to návaznosti. Sponzorům by se to nelíbilo, veřejnost by nám to dala sežrat. Do určité míry by se jistě zpochybnily i některé kroky, které se udělaly a ještě nemůžou být vidět. Třeba v oblasti mládeže: Nepostoupili jste, což je důkaz, že nic nefunguje! Prostě by nám to komplikovalo práci v oblastech, které zdánlivě nejsou s národním týmem nijak spojené.
Tu veřejnost, kterou jste zmínil, zajímá, jaké odměny dostanou hráči a realizační tým.
To chápu, ale dost záleží na tom, koho a kam nám vylosují. Je zásadní cenový rozdíl, jestli budeme mít základní tábor v Baku, nebo třeba v Mnichově.
Dvanáct stadionů, dvanáct zemí. Logisticky bude Euro pořádný záhul.
Ne úplně, UEFA už má všechno připravené, zablokované, rezervované. Doporučí nám. Zároveň máme volnou ruku, abychom si hledali něco jiného, pokud nám doporučení nebudou vyhovovat. V tom případě ceny logicky vyletí.
Váš vytoužený soupeř do skupiny?
Na to asi neumím odpovědět. Nechme se překvapit.
Nic ve zlém, ale zatím jste překvapili vy. Zelenými dresy pro venkovní zápasy.
Souhlasím, hodně netradiční volba. Na druhou stranu jsou se lvíčkem na prsou.
Strhly negativní pozornost. Nelíbí se.
Daleko víc mě trápí, že nedokážeme vyprodat domácí zápasy. Analyzujeme a hledáme příčiny. Měla by to přece být událost, když jdete na zápas nároďáku.
Měla, ale ten nároďák má zelené dresy a vstupenka na zápas s Anglií stojí dva tisíce.
Cenovou politiku intenzivně řešíme před každým zápasem a s dovolením si troufnu říct, že špatně nastavená není. Když jdete za velkou kulturou, kolik zaplatíte? Víc. A tohle je přece fotbalový nároďák. Ale chápu souvislosti. V Edenu před zápasem s Anglií hrál Ligu mistrů Dortmund. A po zápase Barcelona. Mezitím byl v Praze zápas NHL. To si pak sportovní fanoušek musí rozmyslet, čemu dát přednost.
Ale v červnu, až se rozjede na Euro, dá za lístky klidně majlant.
No jasně, protože to souvisí s událostí, která je výjimečná, exkluzivní. Podobně mě vcuclo mistrovství Evropy 1996. Tak dlouho jsme s kamarády sledovali české zápasy v televizi, až jsme se praštili přes kapsu a vypravili se do Wembley na finále. Bylo mi šestadvacet a dodnes mám tu vstupenku i zápasový program schovaný doma v knihovně.
Finále 2020 se taky hraje ve Wembley.
Však jsem si před týdnem ten starý program vzal a prohlížel. Uměl bych si představit, že zažiju něco podobného, ale mluvit o tom nebudu, abych nic nezakřiknul.