Smrt Jana Masaryka: nová zjištění
Vědci nasimulovali tragický pád Masaryka Tým Jana Špičky zpochybnil teorii o vraždě ministra Jana Masaryka. Mohla to být i nehoda nebo sebevražda.
Kolem smrti Jana Masaryka, jehož tělo bylo nalezeno pod oknem koupelny bytu v Černínském paláci, panují i po 71 letech nejasnosti. Vnést nové světlo do kauzy se pokusili Jan Špička z výzkumného centra NTC Západočeské univerzity v Plzni a jeho kolegové. Badatelé na základě měření a experimentů zpochybnili závěr posledního vyšetřování z roku 2003, že šlo jednoznačně o vraždu. „Masaryk se mohl na dané místo dostat sám, bez použití vnější síly,“zdůraznil Špička.
Historik Jan Kalous nedávno řekl: „Obávám se, že to (co se stalo v noci z 9. na 10. března 1948) už zůstane jenom ve sféře různých spekulací.“Dá se pravda o Masarykově smrti ještě zjistit?
Zjistit přesnou pravdu úplně nejde, pokud se neobjeví dosud neznámé informace. To znamená odtajnění dokumentů ze zahraničních archivů, kde asi pravda je. Na druhou stranu, závěry posledního vyšetřování jsou pochybné. Je v nich jednoznačně řečeno, že to musela být vražda, protože Masaryk nebyl schopen se sám dostat do takové vzdálenosti. Tvrzení nám přišlo příliš striktní a ne zcela korektní.
Chtěli jste závěr posledního vyšetřování zpochybnit?
To určitě ne. Impulz přišel od kolegy Martina Čermáka, který v Černínském paláci pracoval. Zajímalo ho, jestli jsme schopni spočítat, zda se člověk může vlastními silami dostat do takové polohy, ve které byl Jan Masaryk nalezen. Posudek, na němž je postaveno poslední vyšetřování, říká, že šlo o vraždu. Stojí v něm, že člověk nemůže vlastními silami dopadnout tak daleko, což se nakonec ukázalo jako mylné.
Z čeho jste při práci vycházeli?
Údaje z vyšetřování z roku 1948, 1968 a 2003 se neshodovaly. Proto jsme usoudili, že vyjdeme z dobových fotek, pitevního protokolu a vlastního měření. Podle snímků jsme zaměřili polohu těla. Naše měření jsme pak srovnali s původními nákresy, abychom zjistili, o kolik se liší. Nákresy z roku 1948 a kóty se shodovaly s našimi měřeními.
Nově se však objevila nahrávka z roku 1968. Na ní policista Vilibald Hofmann tvrdí, že snímek není původní, protože s Masarykovým tělem někdo hýbal. Nezbourá záznam váš výzkum, když pro vás byly fotky klíčové?
S výzkumem jsme začali na jaře roku 2018, kdy ještě nebyla nahrávka přinášející svědectví zveřejněná. Pokud by se ukázalo, že jeho tělo
bylo zásadně přemisťováno, závěry by samozřejmě byly úplně jiné. Zveřejněná nahrávka však nepřináší žádné údaje, které by podstatně ovlivnily naše závěry.
Pracovali jste se všemi variantami, tedy že tehdejší ministr zahraničí z okna vypadl, sám skočil nebo ho někdo shodil?
V úvahu jsme brali všechny možnosti. Nejdříve jsme potřebovali zjistit, odkud vypadl. Já i kolega Čermák jsme se shodli, že s ohledem na poranění a na polohu, v jaké byl nalezen, nemohl stát přímo v okně. Domněnku nám potvrdil i lékař.
Jaká poranění Jan Masaryk před jedenasedmdesáti lety utrpěl?
Podle pitevního protokolu byla jeho zranění symetrická, a to na patách, pánvi a žebrech. Zajímavé je, že hlava byla v pořádku, téměř neporušená. Z toho nám vychází, že nemohl padat jinak než ve vzpřímené poloze, symetricky a bez boční rotace. Pokud by letěl z okna nebo padal jakkoliv šikmo, nedovedu si představit situaci, kdy by tělo skončilo v této poloze a utrpělo tak symetrická poranění. Pitevní protokol přitom potvrzuje, že Jan Masaryk byl živý, když opustil římsu okna.
Kde se tedy podle vás nacházel?
Na římse. Jeho tělo bylo asi metr a půl od osy okna. Nebylo přímo pod oknem, navíc kolmo na budovu, poranění byla symetrická.Tak jsme dospěli k závěru, že se nacházel v okně. Stál na římse, otočený směrem k budově a padal pozadu.
Jak vypadala měření a samotný experiment?
Kladli jsme si otázku, jaké zrychlení je potřeba, aby člověk dopadl na dané místo, což je úloha základní mechaniky. K tomu jsme potřebovali znát počáteční rychlost tělesa. Údaje o rychlosti, kterou je schopen člověk vyvinout, nejsou k dispozici. Rozhodli jsme se provést vlastní měření. Vzali jsme dobrovolníky, kteří skákali z římsy vysoké 15 centimetrů. Každý ze čtyř figurantů měl na pase přidělaný akcelerometr a provedl různé varianty skoku vzad: tedy šlápnutí do prázdna, normální odskok bez rukou, za použití rukou a pak odraz. Data jsme použili jako vstupní. Výzkumy probíhaly dvěma způsoby, a to pomocí klasické mechaniky šikmého vrhu a díky softwaru Virthuman, který ve výzkumném centru NTC používáme k analýze poranění cestujících při dopravních nehodách. Simulovali jsme pád člověka ze 14 metrů. Díky tomu jsme zjistili, kam by člověk s váhou a výškou Jana Masaryka mohl dopadnout.
Věděli jste, kolik Masaryk měřil a vážil?
Výška byla známá v pitevním protokolu, šlo o 178 centimetrů, ale váha nikoliv.
To je důležitá informace.
Ano. Bohužel tento údaj není nikde uveden. Abychom zjistili jeho hmotnost, provedli jsme odborný odhad
Stál na římse, otočený směrem k budově a padal pozadu. Jan Masaryk byl ještě živý, když opustil římsu okna.
Pokud se stala vražda, odehrála se jinak, než tvrdí poslední vyšetřování.
na základě dostupných údajů, jako jsou třeba fotografie.
Připouštíte možnost, že by nepadal pozadu?
Je to velmi nereálné. Vyloučili jsme také rotaci těla.
Lebka Jana Masaryka zůstala neporušená. Podporuje to vaši teorii, že padal ve vzpřímené poloze kolmo na budovu?
Právě simulace v softwaru Virthuman ukázala, že Masaryk mohl dopadnout na zem trochu jako prohnutý hřebík. Nejspíše dopadl na paty, pánev, pak se zbortil dopředu, čímž si poranil žebra. Hlava byla ušetřena. Mohl ještě padat podobně, ale na zemi se tělo zbortilo dozadu. Kdyby vypadl šikmo z okna, hlava by poškozená byla a poranění by nebyla symetrická.
S jakou jistotou se dá k uvedenému tvrzení dojít?
Nerad bych říkal nějaká čísla. Nicméně na základě našich odborných zkušeností se nám scénář, že by letěl šikmo z okna, dopadl dokonale symetricky a utrpěl uvedená poranění, zdá téměř nereálný.
K čemu jste tedy došli?
Pokud se vražda stala, odehrála se jinak, než tvrdí poslední vyšetřování, mohla to také být nehoda či sebevražda.
Vracíte svými závěry vyšetřování na začátek?
Došli jsme k tomu, že se mohlo stát cokoliv. Zpochybňujeme především poslední závěr vyšetřování. Měřením a výpočty jsme prokázali, že kdyby člověk chtěl, je schopen se bez vnější síly dostat na dané místo. Bez ohledu na to, jestli by se jednalo o maximální odraz, nebo krok do prázdna. Další důležitá věc je, jestli prvotní impulz přišel od něj – čili skočil dobrovolně – nebo od někoho jiného. To z hlediska mechaniky už nelze zjistit. Je to věc jiných úřadů, aby vše vyšetřily.
Podali jste žalobci podnět ke znovuotevření kauzy. Stejný postup volila badatelka Václava Jandečková, která přišla s už zmíněnou nahrávkou z roku 1968. Tím vaše role v případu končí?
Úřad pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu nás už přizval ke spolupráci, abychom popsali náš výzkum.