Lidovci volí rozum, poloviční předseda by jim nepomohl

Rodinná tragédie je strašná věc, ať už jste přidavačem na stavbě, anebo politikem, který je obden v televizi. Ve druhém případě to jenom způsobí o něco více organizačních problémů, zejména jste-li předsedou strany necelý rok před volbami. Neštěstí o to větší, vzpomeneme-li si, proč před 21 lety narychlo odstupoval z funkce Josef Lux nebo jak po zvážení zdravotního stavu na jaře rezignoval Pavel Bělobrádek. Ale kdo jiný než křesťanští demokraté by měl umět přijímat rány osudu tak, jak přijdou?

Poté, co Marku Výbornému náhle zemřela žena a on zůstal sám na výchovu tří dětí, měla KDU-ČSL na vybranou, zda předsedovi nějak odlehčí od jeho povinností, anebo si vybere šéfa nového. Rozumně zvolila druhou možnost. I když tím vykročila do nejistoty, protože ani ona se od jiných stran neliší v tom, jak je personálně vyprázdněná.

Zná někdo první místopředsedkyni Šárku Jelínkovou? Nebo další místopředsedy Petra Hladíka, Štěpána Matka, Bohuslava Niemiece? Nebo sáhne strana po jednom z dvojice Marian Jurečka a Jan Bartošek, které sjezd na jaře odmítl? Či snad riskantně vsadí na populární neřízenou střelu Jiřího Čunka?

Popravdě, ani Výbornému se po osmi měsících ve funkci předsedy žádný zázrak nepovedl. Podle průzkumů ho dodnes 39 procent lidí vůbec nezná, s popularitou se krčí na samém konci žebříčku. Také preference strany oscilují kolem pěti procent a nová krev na postu předsedy to nijak nezlepšila.

Nejbližší volby za necelý rok jsou sice krajské a senátní, které lidovci tradičně umějí, ale už za rok a půl propukne kampaň před hlavním politickým střetem, volbami sněmovními, a v nich by lidovci už zase mohli mít namále. Nějaká velká integrace stran pravice a středu je spíše mlhavým snem. Probíhají sice opatrné užší sondáže alespoň mezi KDU-ČSL a ODS, ale i elektoráty těchto stran jsou tak rozdílné, že by tu synergický efekt nějakého propojení nebyl vůbec jistý.

To je situace, kdy KDU-ČSL bezpodmínečně potřebuje předsedu na plný úvazek. Ba lépe, potřebovala by, aby předseda dřel denně 25 hodin – brázdil zemi, vystupoval v médiích, byl aktivní v parlamentu, dojednával koalice, plánoval volby, vymýšlel strategii...

Ještě kdyby snad Výborný žil v Praze a ne půldruhé hodiny od ní, v Heřmanově Městci. Nebo kdyby jeho děti byly větší a nejmladšímu nebylo devět let. Takhle by poloviční předseda ničemu nepomohl, lepším řešením je vlastně sázka na kohokoliv. A pak už jen věřit tomu, že každý pěšák nosí v tornistře maršálskou hůl.

Je to sice kruté v nejlepším věku, ve 43 letech, opustit dobře rozjetou kariéru. Ale je to jen nepatrný zlomek osobního neštěstí, které lidoveckého předsedu potkalo.