K čemu jsou státní rezervy
„Všechno se nedá přepočítávat na peníze. Pokud by republika neměla sací bagr, nedojde k záchraně životů v případě havárie,“říká šéf SSHR Pavel Švagr.
Správa státních hmotných rezerv drží ve svých nebo pronajatých skladech zásoby nejrůznějších komodit pro případ krize. Potraviny, léky, ropu, letecký petrolej nebo speciální stroje – to vše je potřeba mít po ruce, aby země ze dne na den nezkolabovala. „Technika z českých rezerv zasahuje každý třetí den, například vyprošťovací kontejnery nebo sací bagr,“říká šéf správy Pavel Švagr.
Vláda hodlá nyní část jím spravovaných zásob prodat, konkrétně jde o barevné kovy za 2,2 miliardy korun. Zatímco v minulosti se peníze z odprodejů vracely do rozpočtu Správy státních hmotných rezerv, nyní je vláda použije ve státním rozpočtu, za což sklidila kritiku opozice.
Jak se rozhoduje o tom, co správa drží v rezervách?
Každé dva roky sestavujeme plán vytváření státních hmotných rezerv. Jednotlivá ministerstva zodpovídají za pořizování hmotných rezerv ve své oblasti – doprava, zemědělství, vnitro, obrana, zdravotnictví, průmysl – to jsou naše klíčová ministerstva. Jsou zodpovědná za potravinovou bezpečnost, surovinovou bezpečnost a tak dále. Každé dva roky ministr posílá dopis na správu a říká, co máme pořídit nově a co už je neaktuální a má se rozprodat. My objednávky ministerstev dáme dohromady a požadavky předložíme vládě, která rozhodne, co má ve hmotných rezervách být, a přidělí na to peníze.
Čeho jste se například v minulosti zbavovali?
Prodali jsme těžké topné oleje, už nejsou strategické, teplárny používají plyn. Aktuálně třeba prodáváme část zásob provizorních mostů. Ze získaných peněz nakoupíme moderní mosty, na které se vejdou dvě auta vedle sebe. Uvezou i kamion a při průjezdu aut nebudou dělat takový hluk, takže je budeme moci nasadit i ve městech.
V souvislosti s odprodejem barevných kovů nemají jít získané peníze vám, ale do státního rozpočtu. To vláda natolik potřebuje peníze?
To já nemohu komentovat. Vláda se tak rozhodla.
Máte pochybnosti o správnosti tohoto rozhodnutí?
Vůbec mi nepřísluší kovy obhajovat nebo zpochybňovat, to je rozhodnutí ministerstva průmyslu, které má odpovědnost v mimořádné situaci. Správa je jen skladníkem, který se stará, aby byly kovy řádně uskladněny a bylo jich odsouhlasené množství. V tuto chvíli mám jasně stanovený úkol odvést z prodeje kovů do rozpočtu 600 milionů v roce 2020 a 1,6 miliardy v dalším roce.
Ministerstvo průmyslu nedávno oznámilo, že přehodnocuje systém hmotných rezerv. Už máte signály, co jiného by místo kovů chtělo nakoupit?
Nevíme, v tuto chvíli ministerstvo pouze požaduje všechno prodat. Nejde přitom o náhlý nápad. Debata o kovech se vede už od dob ministra Jana Mládka. Vychází se z přístupů na úrovni EU k surovinové politice. Ministerstvo před nástupem ministra Karla Havlíčka zdůrazňovalo, že je třeba vyprodat část kovů a za získané peníze koupit něco jiného. Byla debata o cenných horninách, padlo i lithium.
O které kovy vlastně jde a kde je máte? Ministerstvo průmyslu jim vytýká, že jsou velmi starého data.
Jde o hliník, měď, olovo, nikl a zinek. Jsou ve třech skladech, jeden ve Středočeském kraji. Jde o desítky tisíc tun, nicméně přesné množství je utajovaná informace. Vešly by se zhruba do 1 500 až 1 600 kamionů. Těch kovů je 180 šarží neboli taveb. Nejstarší je z roku 1972, jde asi o 15 tun. Většina kovů byla nakoupena po roce 2000 a k poslednímu nákupu došlo v roce 2013.
Musí být uskladněny ve speciálních podmínkách?
Kovy nepotřebují nic. Jsou v podzemní části našich skladů, hliník je na povrchu, na velké volné ploše. Oxidují, když se o ně špatně staráte. Před měsícem jsme si objednali expertní posudek docenta VŠCHT na všechny sklady. Konstatuje, že veškeré kovy včetně nejstarších taveb hliníku z roku 1972 jsou v naprostém pořádku. Kovy nevykazují žádné změny, které by měly případně snížit jejich prodejní cenu.
Už se někdy na něco použily?
V období 2001 až 2003 šly do zápůjčky průmyslovým podnikům, zřejmě jich byl nedostatek. Se souhlasem ministerstva se kovy zapůjčily za poplatek.
Komu se půjčily? To si může jakýkoliv soukromý podnik zažádat o zapůjčení?
Půjčoval se nikl v katodách a měď pro Kovohutě Rokycany. Můžeme zápůjčku poskytnout jen v případě nějaké mimořádné situace, například pro obranný průmysl. Pokud je důvod hodný zřetele i mimo krizové stavy a příslušný resort to schválí, půjčujeme i v takových případech. Loni jsme takhle rozpůjčovali cisterny na pitnou vodu do 16 obcí pro celkem 20 tisíc lidí. Dnes jsou ve čtyřech obcích.
Musí za ně obce také platit?
Kdyby byl vyhlášen stav krize – v republice nebo v kraji – premiérem či hejtmanem, tak je půjčíme obcím zadarmo. Jinak platí od dvou do pěti tisíc měsíčně podle kapacity autocisterny. Nemůžeme nicméně půjčit všechno, abychom měli ty věci k dispozici, pokud by nastala krize. Když nejsou povodně, můžeme například část provizorních mostů pronajmout firmám, které někde stavějí. Není to ale masová záležitost.
Kdy naposled došlo k mimořádné události, takže bylo potřeba sáhnout do státních rezerv?
Díky našim zásobám ropy se bez problémů zvládlo letos na přelomu dubna a května měsíční přerušení toku ropovodu Družba. Půjčili jsme část svých zásob rafinerii v Litvínově a ta vyráběla dál, na čerpacích stanicích žádné fronty nebyly, zásobování bylo plynulé. Pokud by republika zásoby neměla, zřejmě by vznikla krize, protože komerční zásoby nafty tehdy byly jen na šest až sedm dní. A kdyby u jedné jediné benzinky došel benzin, vznikne panika. Jinak se pohotovostní zásoby z hmotných rezerv využívají každý čtvrtý den. Jde o speciální prostředky pro mimořádné situace – například sací bagr, elektrocentrála, mobilní laboratoř… Techniku máme často přímo u hasičů, aby s ní mohli okamžitě zasahovat. Jsou to třeba vyprošťovací kontejnery, které se nejčastěji používají při dopravních nehodách.
Všechny zásoby ale stárnou, ať jsou využívány, nebo ne. Jak moc tratíte na jejich obměně?
To se nedá vyčíslit. Všechny obměny starého za nové jsou ztrátové – minimální cena je podle znaleckého posudku, a kolik trh dá, tolik dá. Z výnosu z výprodejů se hradí nové věci, ale musíte k tomu dosypat nové finanční prostředky.
Zvažuje se při pořízení investice právě i to, jak moc se vyplatí?
Pohybujeme se v systému krizového řízení. Ochraňování ropy stojí stamiliony ročně, vy ji pět let nepoužijete a pak ji jeden rok použijete v mimořádné situaci a ušetříte tím desítky milionů. Všechno se nedá přepočítávat na peníze. Pokud by republika neměla sací bagr, nedojde k záchraně několika životů v případě havárie. Když přijde blackout a nebudete mít elektrocentrálu, tak se možná nedostanete z desátého patra paneláku, nespláchnete a nenabijete si ani mobil.
Když se vrátím ke kovům, na hospodářském výboru jste v polovině listopadu řekl, že vyprodat kovy během dvou let může být pro stát nevýhodné. Můžete to rozvést?
Podobná situace už tu byla v roce 2008, kdy bylo rozhodnuto o výprodeji některých kovů. Pak ale přišla ekonomická krize a jejich ceny spadly dolů. Správa je přestala prodávat, protože by je prodávala pod cenou. Musíme k tomu přistupovat s péčí řádného hospodáře. V roce 2010 na základě surovinové debaty v EU vláda kovy znovu zařadila do hmotných rezerv. Cena kovů je velmi proměnlivá a rychlý výprodej může znamenat nižší cenu než výprodej reagující na vývoj ceny na trhu. Navíc, jak myslíte, že trh bude reagovat, když si přečte, že chceme prodat velké množství kovů?
Záleží i na tom, jakým způsobem to budete prodávat. Přes burzu?
Pro londýnskou burzu jsou naše množství nezajímavě malá, ale už nás v souvislosti s kovy oslovila jedna malá česká burza. Správa má však obecně s burzami z minulosti velmi špatnou zkušenost. Komodity se v minulosti prodávaly přes olomouckou burzu Hraprako a dodnes to vyšetřuje policie. (Správa státních hmotných rezerv na této burze od roku 2007 nakupovala a podezřelé bylo, že v zakázkách vítězily zpravidla firmy, které burzu samy založily. V roce 2014 správa s nástupem nového vedení nechala udělat interní audit a podala trestní oznámení na neznámého pachatele – pozn. red.) Nerad bych, aby se prodej kovů stal dalším příběhem pro policii. Budeme muset dbát na otevřenost a transparentnost a dostat co nejlepší cenu.
Ministerstvo zemědělství požaduje zvyšovat objem potravinových zásob ve státních hmotných rezervách postupně až na 15 dní. Aktuálně správa drží zásoby základních potravin na 1,3 dne. Budete je tedy výrazně navyšovat?
Zvyšovat můžeme, až na to budeme mít finanční prostředky. Ty nemáme. Vláda zatím požadavek ministerstva zemědělství neprojednala.
Kolik ročně stojí obměna potravin?
Přes 200 milionů korun. Kovy jsou v našich skladech a žádnou práci s nimi nemáme, ale potraviny jsou ve skladech externích firem, většinou výrobců. Obilí, máslo či sůl se totiž musí obměňovat pravidelně.
Jak to funguje? Musí se potraviny prodat dřív, než se zkazí?
Ne, o to nejde. V minulosti byla správa kritizovaná, protože byl velký rozdíl mezi pořizovací cenou a prodejem před exspirací. Dnes ve výběrovém řízení rovnou nastavujeme normu pro obměnu. Vítěz se zavazuje, že bude zboží obměňovat – máslo například vydrží 24 měsíců, v našich zásobách ale nesmíme mít v jakémkoliv okamžiku máslo starší 20 měsíců. Sýry se musí obměňovat každých 60 dnů.