Abraham: Náhlý konec kariéry
Osobní pohled na kariéru Karla Abrahama. Uměl opravdu závodit, či to byl protežovaný jezdec?
Vpátek večer mu přišel e-mail. Otevřel ho, lejstro ve španělštině pomocí internetového překladače přečetl, aby zjistil, že dostal vyhazov. Dopisem od notáře mu tým Avintie „skrz“počítač suše oznámil, že platný kontrakt na příští rok zrušil a on je bez práce.
Že už není jezdcem MotoGP. Bral to jako podraz, nejspíš právní tahanice mezi oběma stranami ještě budou pokračovat. Jenže nic to nemění na tom, že Karel Abraham ve světovém šampionátu končí. Už nemá ani chuť hledat něco nového, a tak v sobotu při setkání s příznivci řekl, že končí i kariéru. Netrvalo dlouho, co se zprávy rozšířily po internetu, a hned pod nimi byly desítky vysmívajících se komentářů. O „Padájovi“, kterak mu lid začal po jeho pádech přezdívat, o protekčním synkovi, který se mezi elitou držel jen díky tatínkovým penězům. Ne, Abraham nikdy nebyl a asi už nikdy
214 závodů odjel v mistrovství světa. Účastnil se od roku 2005.
14. místo je jeho nejlepší umístění v této sezoně MotoGP.
1 závod MS vyhrál: v roce 2010 ve Valencii ve třídě Moto 2. nebude miláček národa. Ano, jeho otec má peníze, což mu kariéru v mnohém ulehčilo. Ale nebylo by fér zůstat jen u této zkratky.
Známe se patnáct let, známe se dobře. A mohu odpřisáhnout, že není vymazleným frajírkem, který by dával okázale najevo, že on může za prachy všechno. Naopak, je to jeden z nejpokornějších, nejpřátelštějších lidí, které jsem během své práce poznal.
Tolik k charakteru.
A kariéra? Motorsport byl, je a bude nefér. Rozhodují v něm peníze, politika, marketing. To, z jaké země jste, jací mecenáši vás tlačí. Pro chudáky tu není místo, protože prvním přikázáním je, že „bez peněz na motorku nelez“. Za své místo drtivá většina jezdců platí a platí hodně. Abraham měl bezesporu štěstí, že jeho táta peníze měl. Otevřel mu dveře do mistrovství, a když první body získal syn až na konci druhé sezony, stejně vytrval. Jiní jezdci by se nejspíš pakovali, protože by jejich sponzorům došla trpělivost.
Ale je na každém, aby své peníze – jsou-li legálně nabyté a zdaněné – utratil dle libosti. Někdo nakupuje obrazy, jiný si užije holek, někdo je „utopí“v synově kariéře.
Rodinný pobočník
Otec pomohl i jinak. Brzy se naučil v motocyklovém světě chodit. Uměl si dupnout, když bylo třeba sehnat lepší materiál, získával kontakty a především – což je klíčové – mu syn mohl věřit. Motorsport je nefér i v tom, že nikdy nevíte, kdo na vás chystá podraz, kdo vás chce vysát. Tohoto strachu byl junior ušetřen, ostrého manažera měl po boku.
A tak se mohl v klidu učit. Po pár sezonách ukázal, že v něm talent je, což výstižně popisoval Bohumil Staša, motocyklová legenda:
„Je to dobrej závodník, hodně dobrej. Lidi ho nemají kvůli penězům rádi. Ale víš co, můžeš namotat na plynovou rukojeť milion, a stejně je to ho..o platný, protože nepřidáš.“
Mimochodem, Staša závod MS nikdy nevyhrál, Abraham patří mezi tři Čechy, kteří ano. I to je důkaz, že závodit uměl.
Navíc MotoGP, byť jí peníze voní, by nikdy do svého pole nepustila břídila jen proto, že přinese ranec dolarů. Ani výrobci motorek nesvěří stroj někomu, kdo se na něm sotva udrží. Třeba v první sezoně v MotoGP bojoval Abraham až do posledního závodu s Crutchlowem o pozici nejlepšího nováčka. Mnohé – například Lorenza – překvapoval. A zatímco dnes je Brit jednou z etablovaných hvězd šampionátu, Abraham končí, aniž někdy dostal takový materiál, aby si to mohl na „férovku“rozdat s těmi nejlepšími.
To je škoda, dohady o jeho umu by to jednou provždy rozsoudilo.
Vrtulníky, zbraně a další radosti
Jiné už je, proč ten materiál nedostal. Myslím, že mohl dát kariéře víc. Až příliš se v mých očích rozptyloval jinými zájmy, dělal si licence na vrtulník, zbraně, pyrotechniku. Odpovídal, že by se nudil, já to vnímal jako ztracený čas, který mohl využít v přípravě a dřině v posilovně. Zůstával v komfortní zóně a nejspíš se měl od otce coby šéfa týmu odstřihnout dřív než v roce 2016. Vyletět z hnízda.
Chyběla mi u něj větší psychická příprava, protože coby velmi citlivý člověk se trápil neúspěchy. S horší technikou jezdil na hraně, z čehož pramenily pády. Později byl znát blok, že se nepouštěl do soubojů. Na rozdíl od jiných pilotů až příliš „přemýšlel“.
Na tom všem se dalo s psychologem zapracovat.
Jeho odchodem teď mizí česká vlajka z MotoGP, na kterou jsme posledních devět let (vyjma roku 2016) byli zvyklí. A mám trošku obavy, abychom ji tam v dohledné době ještě vůbec viděli.