Klub Pánů z Ponožkovic
Každý měsíc rozesílá Klub svým členům pestrobarevné ponožky do poštovních schránek
Vizí Klubu Pánů z Ponožkovic je hájit pestrost před jednotvárností, radost před chmurami a ponožkové kavalírství před holou neomaleností.
Ponožky navrhuje Nejvyšší ponožková rada v čele s ponožkovým sekretářem Hubertem Ponožkou, který pečuje o ponožkové blaho tisíců členů, jejich rodin i celých firem. Čím to, že se Hubertovi Ponožkovi daří Česko měnit v zemi barevným ponožkám zaslíbenou?
Ponožkový začátek
Móda barevných ponožek přišla od pánů z New Yorku, Londýna a dalších center tmavých obleků a bílých límečků. Vzdor nakázané konformitě však začaly vykukovat zpod nohavic nezkrotitelně veselé ponožky. A právě udivený pohled na jednu takovou skupinku bankéřů na newyorské ulici stál za rozhodnutím již nikdy neodít černé ponožky a usnadnit to samé i ostatním. „Konečně našlo lidstvo cestu zpět z umělé šedi k přirozené pestrosti,“glosuje Hubert Ponožka.
Barevný boom
Co konkrétně barevnou vlnu spustilo? Jedna teorie hovoří o tom, že v éře ustupujících kravat hledá pánská, a tedy i klučičí duše nový prostor, jak ukázat, že není pouze nudná a vážná. Ponožky jsou pro tento účel ideální. Nejsou vidět vždy a člověk se dokonce může rozhodnout, zda je ukáže, či nikoliv. Navíc oproti kravatě se ponožky nosí daleko od dýchací trubice, takže jsou výrazně pohodlnější na nošení. Další teorie hovoří o technologickém pokroku v pletařském průmyslu, který umožnil výrobu barevných a oku lahodících ponožek bez ústupků na kvalitě a pohodlí.
Ponožkový klub
Ať se kořeny ponožkové revoluce táhnou odkudkoliv, revolucionáři jsou odhodláni nést její prapor co nejdále. A hlavním vlajkonošem je Hubert Ponožka, ponožkový sekretář z Klubu Pánů z Ponožkovic. Jeho hlavní starostí je, aby členové Klubu dostali každý měsíc pár barevných ponožek přímo do své poštovní schránky a mohli tak každým krokem zpestřovat ponožkovou kulturu v Česku. Té se Hubert Ponožka rozhodl zasvětit život, a i přes svou nezměrnou skromnost přiznává: „Češi si vykračují čím dál tím pestřeji. Česko se pomalu mění v Mekku barevných ponožek. Samou radostí si občas nasadím pravou ponožku na levou nohu či obráceně. Je to splněný sen.“
Česká ponožka
Nebylo by to však úplným překvapením. Česká republika má totiž dlouhou textilní tradici. A některé regiony, například Třebíčsko, se dokonce přímo specializovaly na výrobu ponožek. Byť český textilní průmysl utrpěl v posledních dekádách několik tvrdých direktů jako ekonomickou transformaci či levný import z Asie, mnoho dobrého přežilo. A právě na tom se snaží Klub Pánů z Ponožkovic stavět, neboť ponožky z Ponožkovic se pletou zásadně v Česku. Nejinak je tomu i se vším ostatním v Ponožkovicích, neboť své dodavatele si klub vybírá především z českých luhů a hájů.
Klub a členství v něm
Jak tedy členství v klubu funguje? Každý měsíc rozesílá klub svým členům pár barevných ponožek, a to přímo do jejich poštovních schránek. Vzhled ponožek je dopředu přísně střeženým tajemstvím, takže při vynětí z poštovního přijímače obvykle střídá němý údiv hlasité nadšení. Výměnou za tyto přívaly nepopsatelné euforie si klub žádá ponožkovné ve výši okolo dvou set korun za každý měsíc členství.
Operace trenýrky
Na popud a za podpory svých členů pohlédl v poslední době Klub Pánů z Ponožkovic do výšin, ze kterých by se nejednomu ponožkáři zatočila hlava. Jako další metu si totiž v Ponožkovicích vytyčili celkovou vizuální harmonizaci pánské podpásové výbavy. Za tímto účelem byla vyhlášena Operace trenýrky, která v předem určených měsících zajišťuje těm nejodvážnějším z členů vedle unikátního páru ponožek také ladící spodní prádlo. Dle výpovědí účastníků Operace trenýrky je výsledné podpásové zátiší pro mnohé pozorovatelky více, než kolik věřily, že mohou za svůj život spatřit. Z tohoto důvodu se v Ponožkovicích právě analyzuje možnost rozšíření produktové řady o kapky do očí, aby byli členové vždy připraveni poskytnout první pomoc v akutních případech ozáření. Ty by byly samozřejmě, stejně jako spodní prádlo, vyrobeny v České kotlině.
Dámská edice
Mluvíme-li o pozorovatelkách, je důležité také zmínit, že Ponožkovičtí rozhodně nejsou z těch, kteří by nečinně přihlíželi dámskému strádání. Hubert Ponožka dokonce nedávno prohlásil: „Toho bohdá nebude, aby ponožkový kavalír ponechal dámské nášlapníčky napospas ledu a mrazu!“Klubový sekretář skutečně nezůstal pouze u slov a osobně se zasadil o vznik Dámské edice ponožek z Ponožkovic. Ta se podobá tříměsíčnímu členství v klubu s tím, že první pár dostanou příjemkyně v prosinci, druhý v lednu a třetí v únoru. Sám ponožkový činovník Ponožka však podotýká, že rozsáhlejší Dámská edice není v jeho silách: „Navrhovat ponožky
pro dámy je krásná, avšak velmi náročná práce. Skutečně existuje malý rozdíl v tom, jak dámy barvy vidí, a velký rozdíl v tom, co si o nich myslí.“Kořeny těchto rozdílů je prý třeba hledat v rozdílných evolučních potřebách obou pohlaví.
Ponožkovýchova
Vše v lidském životě však není otázkou evoluce a ani na chvilku nelze podceňovat důležitost výchovy. Řádné vzdělání nejmladší generace je v konečném důsledku nejdůležitějším bojištěm o budoucnost ponožkové kultury v České republice. Klub Pánů z Ponožkovic se proto rozhodl sestavit ponožkovo-didaktickou sadu, která zajistí, aby prapor českého ponožkového kavalírství vlál hrdě a vysoko i za desítky let. V sadě ponožkový kadet nalezne čtyři páry ponožek v kompaktním provedením, aby je bylo možné nosit i v útlém věku. Dále pak čtyři hry, které posílí jemnou motoriku, přirozený párovací pud a ponožko-centristické chápání světa.
Pohled do budoucna
Nejen díky této pomůcce věří Hubert Ponožka v zářné zítřky: „Když se ponechá přírodě volná ruka (i noha), vzniká pestrost a barevnost. Věřím, že stejné je to i u lidí. Pokud si mohou vybrat, volí různorodost a radost před jednotvárností a nudou. Jeden si barevné ponožky oblíbí a druhý nikoliv. Tak to má být. Byť nabývám dojmu, že barevné ponožky se českým mužům vskutku trefily do vkusu. Češi mají skvělý smysl pro humor a neberou se smrtelně vážně. To rozhodně není samozřejmost.“