Dobrovolníci léčí i zpěvem
Dobrovolníci zdarma pomáhají handicapovaným, nemocným a zajímají se o životní prostředí.
PRAHA Bývalá lékařka uzdravuje zpěvem. Jarmila Dohnalová celý život léčila nemocné s rakovinou jako onkoložka. A nechtěla zůstat nečinná ani v důchodu. „Přesluhovala jsem už asi 10 nebo 15 let a uzavřela jsem ordinaci. V důchodu jsem ale začala pociťovat prázdnotu. Byla jsem zvyklá na denní kontakt se spoustou lidí a to se najednou změnilo. A jen si číst doma knížky mi nestačilo. Začala jsem proto navštěvovat univerzitu třetího věku, ale pořád to nebylo ono,“vysvětluje bývalá lékařka.
Nakonec zjistila, že nedaleko jejího bydliště je v Hlubočepích domov se zvláštním režimem Arcidiecézní charity pro lidi s Alzheimerovou chorobou. Už dva roky tráví Dohnalová s obyvateli domova jedno dopoledne každý týden.
„Jsem ale ráda, že už za ně nemám zodpovědnost jako za své pacienty, protože to je velká duševní zátěž. Klienti ústavu trpí větší či menší ztrátou paměti a vede to až k jejich úplné nesoběstačnosti. S některými je možné si povídat, s jinými už ale ani není možné komunikovat,“vysvětluje bývalá lékařka.
Při své první návštěvě dostala knížku, aby pacientům četla. Ještě během své onkologické praxe Dohnalová navštěvovala kurzy zpěvu a manžel jí poradil, proč místo předčítání nezkusit s klienty zpívat.
„Ve zpěvu jsem získala jistotu a nebála jsem se. Přinesla jsem si školní zpěvník a nejprve se připojil jen jeden pán, kvůli kterému v minulosti v domově zpívat přestali, protože si stěžoval na falešný zpěv,“popisuje dobrovolnice. Postupně se začali přidávat další lidé a dnes už zpívají téměř všichni obyvatelé včetně pečovatelek. Bývalá lékařka má radost, když se dovídá, že v domově panuje díky zpěvu pokaždé lepší nálada.
Sport i životní prostředí
Kdo má zájem o dobrovolnictví, nemusí se omezit jen na zdravotní či sociální služby. Portálem, který propojuje lidi ochotné nezištně pomáhat, je web dobrovolnik.cz. Nabídky jsou přitom rozčleněné podle kategorií. Zájemci o dobrovolnictví si mohou vybrat mezi pomocí lidem s autismem, handicapem či bez domova. Pomáhat lze i ve sportu, kultuře či péči o životní prostředí.
„My máme na starosti jen zprostředkování spolupráce, kterou si ti, kteří dobrovolníky hledají, domlouvají sami. Pomáháme také se zařízením pojištění a víme, kolik zájemců na našem webu stisklo tlačítko, že chtějí nabízenou příležitost využít. Takových byla za čtyři roky zhruba tisícovka, ale nevíme, jestli pokaždé došlo k dohodě o spolupráci,“říká Michala Jandová z organizace Hestia – Centrum pro dobrovolnictví, která web provozuje.
Podle ní se v případě dobrovolnictví nemusí vždy jednat o dlouhodobou spolupráci. „V případě velkých sportovních akcí mají organizátoři často zájem o jednorázovou pomoc s pořadatelskou činností. To se týkalo například triatlonu v létě. Dobrovolníci tam řešili pro pořádkovou činnost i pomoc na trati či přípravu občerstvení. U cíle zase navigovali závodníky, kam mají jít,“vysvětluje Jandová.
Dobrovolnictví má velkou tradici v zahraničí, kde se s ním setkal i přednosta kardiocentra z krčského IKEM. „V USA jsem si všiml, že do nemocnic často chodily pomáhat vdovy po lékařích. V IKEM dobrovolníci pomáhají, ale týká se to spíše oddělení, kde lidé tráví více času než na kardiologii,“vysvětluje Jan Pirk.
Sedm let pomoci
Více času než v IKEM tráví pacienti například na lůžkových odděleních Thomayerovy nemocnice v Krči, kde jako dobrovolník pomáhal i Jan Duda. „K nápadu věnovat se dobrovolnictví mě přivedla kamarádka. Přihlásili jsme se společně do nemocnice v Krči. Ale nakonec jsem tam pomáhal jen já, a to sedm let – od roku 2012,“vysvětluje Duda, který je dnes vedoucím oddělení prezentace a práce s veřejností v Národním technickém muzeu.
Na počátku jeho zájmu o pomoc v nemocnici byla kromě kamarádky hlavně zvědavost. „Chtěl jsem zjistit, co tato služba obnáší, a také mě baví pomáhat lidem. Již dříve jsem se staral například o svého dědu,“vysvětluje Duda. V Krči jej první den překvapilo, kolika pravidly se musejí dobrovolníci v nemocnici řídit. Například nesmějí pacienty kvůli možným zdravotním komplikacím krmit.
„Pacient by se mohl začít dusit, tuto činnost proto mají na starosti jen sestry nebo sanitáři,“vysvětluje bývalý dobrovolník. S pacienty si proto většinou povídal, hrál karty nebo jim četl. Společně s dalšími dobrovolníky se Duda setkával každých několik týdnů, kdy si vyměňovali zkušenosti a také naslouchali radám psychologa.