S Putinem na věčné časy
K nekonečnému příběhu ruského prezidenta přibyla nová kapitola
MOSKVA Jako blesk z čistého nebe zasáhlo ve středu Rusko každoroční poselství o stavu země prezidenta Vladimira Putina. Hlava státu v něm nečekaně oznámila řadu připravovaných ústavních reforem, které budou zřejmě nejrozsáhlejší za posledních více než 25 let.
Putin tím zároveň ohlásil svůj záměr zůstat u moci i poté, co mu v roce 2024 vyprší jeho mandát.
Rusku tak pravděpodobně začíná přechodné období, během kterého se mimo jiné bude hledat Putinův nástupce a pravá ruka.
Proč nyní?
Rychlost, s jakou se vše událo, dokazuje, že Kreml to pečlivě plánoval. Jen krátce poté, co skončil Putinův proslov, oznámil jeho dlouholetý společník a premiér Dmitrij Medveděv, že on i celá jeho vláda podávají demisi. Prezidentovi tak prý chtěl poskytnout prostor pro prosazení připravovaných změn.
Oznámení je šokující i proto, že se v historii postsovětského Ruska rozhodla tamní vláda odejít z vlastní iniciativy teprve podruhé. Medveděv tím rozhodil nejen Rusy, ale i vlastní ministry, kteří prý do té doby netušili, že ve své funkci skončí. Jméno jeho nástupce, široké veřejnosti méně známého Michaila Mišustina, oznámil Putin ještě ve středu večer.
Rusko příští rok čekají parlamentní volby a ty by pro setrvání Putina u moci mohly být klíčové. Jenže popularita vládní strany Jednotné Rusko, Medveděva i jeho kabinetu dlouhodobě klesala. Podle průzkumu nezávislého střediska Levada se minulý měsíc těšil Medveděv, který byl ministerským předsedou od roku 2012, podpoře 38 procent Rusů.
Právě premiér totiž činil v posledních letech téměř všechna nepopulární rozhodnutí. Například loni mu významnou ránu zasadila důchodová reforma, kterou vláda zvýšila věk pro odchod do penze. V zemi navíc narůstá nespokojenost kvůli vysoké míře chudoby i korupce. Podle loňské zprávy ruského statistického úřadu musí vyjít s příjmy nižšími než životní minimum skoro 21 milionů z bezmála 147 milionů Rusů, tedy 14,3 procenta obyvatel.
Hozená rukavice
Putin potřebuje představit veřejnosti nové tváře a navodit tak atmosféru žádaných změn. Mišustina už včera ve funkci premiéra schválila Státní duma, dolní komora parlamentu. Ten si jakožto šéf federální daňové správy připsal na konto zásluhy za modernizaci zkorumpovaného a neefektivního systému výběru daní. Za to si například od listu Financial Times vysloužil přezdívku daňového úředníka budoucnosti. Rusy by si nyní mohl získat novými opatřeními na zlepšení každodenního života. Ty ostatně předesílal i Putin ve svém poselství, lidem sliboval mimo jiné například teplé jídlo zdarma pro žáky prvních až čtvrtých tříd i nové dávky na děti.
Obecně se toho ale o novém premiérovi příliš neví a problém sestavit jeho životopis měla i ruská státní média. Neznámé jsou i jeho politické názory, což ho ve srovnání s kremelskými politickými špičkami spíše zvýhodňuje. Putin totiž zároveň hodil svým stoupencům pomyslnou rukavici. Kdo bude jeho nástupcem i pravou rukou se tak ještě ukáže. Ze hry přitom není ani Medveděv, který zatím zůstává v čele vládní strany Jednotné Rusko.
Co bude s Putinem?
Analytici se shodují, že Putin z prezidentského křesla definitivně odchází. Jakou funkci převezme, zůstává otázkou. Nejvíce se hovoří o předsedovi Státní rady, která je dosud jen poradním orgánem prezidenta. Její postavení chce ale Putin posílit. Jako předseda by pak mohl dohlížet na to, aby jeho prezidentský nástupce nebyl příliš nezávislý. Ten by také nesměl být zvolen více než dvakrát.
Role hlavy státu zřejmě oslabí. Parlament naopak posílí a mohl by napříště nominovat jak premiéra, tak ministry. Prezident by návrh poslanců nesměl odmítnout. Navrhované reformy by de facto znamenaly změnu rovnováhy sil i přechod od tzv. superprezidentské republiky k prezidentsko-parlamentnímu systému.