Tchajwanská volební rozbuška

Parlamentní a prezidentské volby na Tchaj-wanu proběhly ve stínu konce obchodní války mezi USA a Čínou. Výrazné vítězství strany hájící faktickou samostatnost Tchaj-wanu přesto zvyšuje citlivost vztahů v celém regionu.

Ve stínu blížícího se podpisu první části dohody o ukončení obchodní války mezi USA a Čínou proběhly prezidentské a také „parlamentní“volby na Tchaj-wanu. Jak se dívají oficiální čínská média na vítěze a poražené těchto voleb? Strana Kuomintang (KMT) je z tchajwanských politických sil Pekingu dlouhodobě nejblíž, protože jasně odmítá politické oddělení Tchaj-wanu od Číny. Celá politika tzv. „Tří ne“, reprezentovaná KMT (NE unifikaci s kontinentální Čínou, NE samostatnosti Tchaj-wanu, NE válečné konfrontaci s ČLR), je tak pro Čínu z dlouhodobého horizontu mnohem přijatelnější než rétorika Demokratické pokrokové strany (DPS), stojící na koncepci faktické samostatnosti Tchaj-wanu.

Proto když teď DPS ve volbách s 57,1 % hlasů jasně zvítězila a získala pohodlnou většinu, začaly se v čínském ideologickém tisku množit komentáře, že staronová prezidentka Tchaj-wanu Tsai Ing-wen sice porazila oponenta Han Kuo-yu z KMT, ale skutečně nezvítězila. Zvláště pak když ve vítězné DPS aktuálně narůstá konkurenční boj a spory o pozice. Obyvatelé Tchaj-wanu v očích čínských médií vlastně prezidentku Tsai až tak nepodporují, spíše se v kampani nechali oklamat očerňováním oponenta. Stojí také za zmínku, že v kontinentální Číně se v souvislosti s Tchaj-wanem neužívá výraz „prezident“, ale jen „vedoucí lídr“(ling-tao-žen).

Oficiální čínský tisk tak prezentuje své sympatie k poraženému Han Kuo-yu, který má údajně stále silnou pozici a současnou porážku nadto přijal jako zralý politik. Zpráva, jak se charizmatický Han Kuo-yu vrátil ke svým pracovním povinnostem starosty druhého největšího města Kao-siungu, prý obletěla Tchaj-wan a upoutala velký zájem. Názory expertů jsou v médiích kontinentální Číny podávány, na rozdíl od všeobecných ideologických projevů, tradičně velmi opatrně a je nutno číst i dost mezi řádky.

Žádná síla nás nezastaví

Dne 15. ledna také Kancelář pro věci Tchaj-wanu Státní rady (vlády) ČLR organizovala první povolební tiskovou konferenci. Mluvčí kanceláře Ma Siao-kuang zodpověděl otázky na budoucí vztahy na obou březích Tchajwanského průlivu. Zdůraznil dodržování principu jedné Číny včetně tzv. Konsensu z roku 1992 (Konsensus o jedné Číně mezi ČLR a tehdy vládnoucím KMT). „Jsme proti jakékoliv formě ‚nezávislosti Tchaj-wanu‘, tchajwanské volby nemohou změnit skutečnost, že Tchaj-wan je součástí Číny… Národní obroda a sjednocení země jsou dlouhodobým směrem, který žádný člověk ani žádná síla nemohou zastavit,“řekl mimo jiné mluvčí.

Sjednocení Číny s územími odtrženými ve dvou stoletích koloniálních, světových a občanských válek je jistě legitimním cílem čínské vlády. Ještě před čtyřmi lety, v listopadu 2015, když došlo k setkání prezidentů Si Ťin-pchinga a Ma Ying-jeou (KMT) v Singapuru, to s postupným přibližováním ČLR a Tchaj-wanu vypadalo o něco nadějněji, i když formálně si oba prezidenti říkali podle dohody pouze „pane“. Po vnitřních konfliktech v KMT a změně jeho kandidáta sto dní před volbami však v lednu 2016 zvítězila DPS vedená Tsai Ing-wen, a to jak v prezidentských volbách, tak i ve volbách do Legislativního Yuanu (jednokomorového parlamentu).

Mezinárodní pověst ČLR z hlediska uplatňování modelu „jedna země, dva systémy“se ve druhé dekádě 21. století velmi zhoršila. Nepochybně to souvisí s vnitřním utužováním komunistické ideologie poslední čínské vlády (tzv. 5. generace kolektivní vlády), která si byla schopna obhájit například i drakonický únos hongkongských knihkupců.

Z pohledu čínských ideologů asi zamezení distribuce tiskovin v čínském jazyce, které ostře kritizovaly, nebo dokonce popíraly státotvornost komunistické vlády a mohly tak nahlodat režim, stály za únos knihkupců a jejich postavení před zpolitizovaný lidový soud. Neústupné úsilí ideologů po získání kontroly nad hongkongským knižním a mediálním trhem a po umlčení protirežimních tendencí se nakonec dramaticky obrátilo proti čínské vládě a bylo i jedním z důvodů vleklých demonstrací hongkongské veřejnosti v roce 2019. Ostatně tyto protesty se pravděpodobně přelijí i do letošního roku.

Čína se tak sama vmanipulovala do pozice, kdy musí hájit své postoje z posledního volebního období (2016–2020), veřejně odmítat jakoukoliv formu nezávislosti Tchaj-wanu s poukazováním, že v případě politiky jedné Číny jde o mezinárodní konsenzus a především o vnitřní záležitost Číny. Přiměřeně přitom bude poukazovat na svou rostoucí vojenskou sílu a schopnost potlačit případné separatistické tendence. Spojené státy, které stály za vznikem mezinárodního konsensu o politice jedné Číny a za přijetím ČLR do OSN (1971), jdou v roce 2020 do volebního roku. Není tak vyloučeno, že se ještě letos dočkáme nějakého dalšího z těžko předvídatelných kroků prezidenta Trumpa.

Tchaj-wan je však pro USA z hlediska asijsko-pacifické i globální politiky tak důležitý fenomén, že jej současná americká vláda bude nejspíše nadále podporovat, na rozdíl například od kurdských spojenců v Sýrii. Současně se zdá, že i vítězové voleb na Tchaj-wanu si uvědomují neobyčejnou citlivost stávající politické situace. Další volby mají až za čtyři roky, a tak nezbývá než doufat v mírový rozvoj regionu.

Mezinárodní pověst ČLR z hlediska uplatňování modelu „jedna země, dva systémy“se velmi zhoršila.