Nosatec, pochoutka (nejenom) k pivu
Novela veterinárního zákona, která tento týden nabyla účinnosti, zařadila hmyz mezi hospodářská zvířata a umožňuje z něj vyrábět potraviny. To mi připomnělo nedávný zážitek z Kamerunu a naše setkání s jedním z těchto nyní již „hospodářských zvířat“.
Před časem jsme se cestou do rezervace Dja zastavili na pivo v městečku Messamena. Ještě jsem svou sklenici „33“ani nestačil ochutnat, když k nám přišla pouliční prodavačka a z tácu nabízela místní pochoutku: na prst tlusté a vesměs 3 až 4 centimetry dlouhé larvy nosatců. Byly podélně napíchané na dřívkách a ogrilované. Jednu porci jsem si dal. Ne že by to byla kdovíjaká mana, grilované larvy jsou příšerně mastné a nemají příliš výraznou chuť, ale k podobným místům zkrátka patří. Asi jako tvarůžky k Olomouci.
V Kamerunu se konzumují desítky druhů hmyzu, ovšem právě larvy nosatců Rhynchophorus phoenicis jsou asi nejběžnější a nejžádanější hmyzí lahůdkou. Za své čtyři kousky jsem zaplatil v přepočtu jen 4 Kč a kilogram by přišel na 40 Kč, avšak v hlavním městě Yaoundé by prý nosatčí larvy vyšly dráž než hovězí. Kamerun přitom není jedinou zemí, kde se konzumují larvy velkých nosatců. Oblíbené jsou i v jiných afrických státech a rovněž v Asii. Například v Thajsku či Vietnamu jsou larvy škodlivého a navíc invazního druhu Rhynchophorus ferrugineus nabízeny v rozličných úpravách a usušené si je dokonce můžete objednat v e-shopech. Jenže tam 20 gramů přijde na pět a půl dolaru.
Zdá se, že v Kamerunu mají larvy nosatců svou obchodní budoucnost teprve před sebou. V oblastech, které znám, je jejich sběr namnoze vedlejším produktem kácení palem olejných, z jejichž kmenů se jako základ pro pálení místní kořalky odontolu získává palmové víno. Když jsou v palmách nosatčí larvy, tím lépe. Jak jsem se ale dočetl, jsou v Kamerunu místa, kde zisky z larev tvoří až pětinu „hrubého vesnického produktu“. V těchto případech jde však o jejich sběr v porostech rafií, kde specializovaní sběrači vyhledávají napadené rostliny mj. sluchem, nebo rovnou o „metodu polohospodaření“, kdy jsou zdravé stonky záměrně připravovány pro produkci larev.
Od „polohospodaření“byl už jen krůček k vývoji metodiky produkčního chovu larev nosatců. Tu se před pár lety podařilo celkem snadno zvládnout, ale nezaznamenal jsem, že stejný úspěch by v Kamerunu slavilo i její zavádění.
V každém případě je nosatec Rhynchophorus phoenicis natolik zajímavý a pro střední Afriku významný, že bych ho za čas nějakým způsobem rád představil v novém pavilonu goril Zoo Praha. Ideální by to bylo včetně ochutnávek, jenže to se asi jen tak nepodaří. Koneckonců, i kdybychom se do chovu těchto nosatců pustili, nebudeme je mít v zoo jako hospodářská zvířata.