Shořela Šťastná země?
Popálený medvídek koala, spálené tělo klokana v drátech, stovky vystrašených Australanů ukrývajících se před ohněm na pláži. Obrazy, jež se mohou stát symboly globálního oteplování. Proti strojené snaze vytvořit ikonu z Grety Thunbergové jsou reálné. Zasá
Zdá se, že éra Šťastné země končí. Populární termín z bestselleru australského prozaika Donalda Horna o vlastní zemi (The Lucky Country, 1964) pohlcují plameny extrémních požárů. Přitom více než půl století platilo: jestliže je někde ráj na zemi, najdete ho v Austrálii. Nekonečné pláže, slunečné počasí, úžasná příroda, silná ekonomika. Země vzdálená problémům ostatního světa, obdařená nerostným bohatstvím, dědictvím britského parlamentního systému či protestantské etiky. Šťastná to Austrálie.
Něco se děje, kámo!
Stěží byste v posledních pětadvaceti letech hledali žebříček nejlepších světových metropolí k životu, kde by v první desítce nefigurovala alespoň dvě australská města. Země mimořádně dlouho surfovala na vlně úspěchu, HDP jí roste od roku 1991! To je mezi vyspělými státy absolutní rekord. Konjunkturu napájí blízkost lidnatých států typu Jižní Koreje, Indonésie nebo Číny. Ty chtějí australské suroviny – stále víc.
Co se může stát? Plážový styl života i určitá lehkost až bohorovnost se Australanům dostaly do krve. Dlouhá desetiletí by odpovědí na uvedenou otázku byla populární australská fráze „No worries, mate!“(„Nic se neděje, všechno v klidu, kámo!“). Kouř v Sydney či v Melbourne to změnil. „Něco se děje, mate!“chtělo by se říct. Australany požáry pálí. Nezasáhly jejich bohatství, ale něco horšího: životní styl. A to v míře nevídané.
Všechny ty tolik oblíbené činnosti, jako surfování, hodiny jógy či fitness u moře, hraní kriketu, kempování, školní tělocviky na plážích, grilování v parcích nebo snídaně u kavárenských stolečků v ulicích, se v mracích dýmu staly riskantními. Abychom si rozuměli: požáry byly v Austrálii vždy, ale ještě nikdy tak napřímo nezasáhly život největších velkoměst. V nich žijí čtyři pětiny z 25 milionů obyvatel země.
Nepleťme se. Austrálie je pořád skvělým místem k životu. Co se mění, je povědomí „o vlastní zranitelnosti“, rostoucí frustrace i snaha najít viníka. Australané dlouho žili s pocitem „u nás je tak dobře, že si to ani nezasloužíme“. Několikrát se mi stalo, že se starousedlíci naprosto nepatřičně omlouvali sami za sebe. „Jsme rasističtí, nafoukaní a nemáme rádi cizince,“říkali. Ano, v tak nesmírně otevřené a přívětivé zemi, kde se třetina držitelů australského občanství narodila v zahraničí… V zemi, kde i bohatí lidé často jezdí obyčejnými auty a kde se za pár dolarů můžete stát členy skvělých jachtařských či golfových klubů.
Společnost začala hledat viníka. Začalo se ukazovat na premiéra Scotta Morrisona, zejména středo-levicová média, ekologové, členové hasičských sborů či obyvatelé venkova, které plameny zasáhly nejvíce. Ano, premiér neudělal nic, aby se požárům, které zasáhly zejména stát Nový Jižní Wales, předešlo. Jeho vyjádření byla necitlivá a hloupá, s pomocí postiženým vláda také nespěchala. Frustrace vyhřezla i z dosud semknuté rodiny Murdochů, jednoho z nejvlivnějších mediálních klanů v Austrálii, ale i v Británii či v celosvětovém měřítku. James Murdoch obvinil svého otce Ruperta, vlastníka televize FOX či několika australských deníků, že jím vlastněná média popírají „vážnost a důsledky požárů“. Rodilý Australan Murdoch starší za konzervativním premiérem stojí.
Ale přičítat veškerou zodpovědnost za požáry Morrisonovi? To nepůjde. Australané musí začít u sebe. Podle indexu Global Footprint Network je země druhá z větších států světa, co se týče spotřeby zdrojů na Zemi. Pokud by sedm a půl miliardy obyvatel Země žilo jako Australané, byly by potřeba čtyři planety k ukojení jejich potřeb. Na tisíc obyvatel má Austrálie 775 motorových vozidel, téměř nejvíc na světě. V roce 2018 bylo 43 procent prodaných vozů z kategorie žíznivých SUV.
Intenzivní zemědělství s čím dál většími stády skotu či rozrůstajícími se poli bavlny vysává z krajiny vodu. Je to skvělý byznys, vyvážet suroviny do Asie. Ale příroda trpí, období sucha se prodlužují. Australané teď dostali lekci. Ale nezaměňujme jejich dosavadní pohodlnost za nezájem. Naopak. Austrálie patří k největším dárcům zahraniční pomoci na světě. Venku pomáhá, ale na domácím hřišti se spálila.
Budou mít štěstí?
Pokud by na zeměkouli žili pouze Australané, byly by potřeba čtyři planety k ukojení jejich potřeb.
Enormní síla požárů může australskou společnost dále polarizovat. Na konzervativnější, spíše starší, bohatší a provládní Austrálii a na tu „zelenější“, spíše mladší a velkoměstskou část jako její protipól. Podobně se rozštěpily, i když z jiných příčin, Spojené státy nebo koneckonců i tuzemsko. Snad se to u protinožců nestane. Chtělo by to i trošku štěstí.
Zrovna mi píše australský kamarád Scotty, kapitán trajektu, jenž kolem Opery v Sydney vozí turisty. I on musel před několika dny svoji loď kvůli kouři zastavit. „Všude v Novém Jižním Walesu se náhle rozpršelo. Naše Šťastná země stále žije!“
(Autor žil 8 let v Austrálii)