Čínská ofenziva
Ve jménu olympiády! Proč Ole Einar Björndalen s Darjou Domračevovou trénují v Číně.
Chvíli stojí na střelnici a pozorují své svěřence při práci s malorážkou. Pak nazují lyže a jedou komandovat skvadru sportovců v rudých dresech na trať.
Ole Einar Björndalen a Darja Domračevová.
Manželé, legendy, spása čínského biatlonu.
Hlavně nepodcenit přípravu. Tím heslem se v Číně řídí. Až se za dva roky oči sportovního světa budou obracet směrem k Pekingu a zimním olympijským hrám, Čína chce být připravena.
A dělá všechno pro to, aby uspěla. Aby získala co nejvíc medailí.
„Je to země, která má asi jako jediná takhle velký finanční potenciál, aby to zvládla,“říká pro Los Angeles Times Laurent Vanat, švýcarský konzultant čínského sportu.
Podobný příběh už se jednou odehrál.
Kulturní revoluce
Před letními hrami v Pekingu 2008 se Číňané rozhodli prosadit i ve sportech, v nichž byli do té doby průměrní – nebo neexistovali.
Proto s takřka neomezeným rozpočtem angažovali experty ze zemí, které v dotyčných sportech představovaly světovou špičku.
Čínské vodní slalomáře trénovali v tomto období slovenský kouč Zdeno Kus i Čech František Valík.
„Systém byl takřka vojenský. Velký dril na úkor techniky,“vzpomínal Kus, jak v Číně sedm let před hrami asistoval u začátků vodního slalomu. „Těžko jsem některé věci jejich bossům vysvětloval. Hnali vše přes kvanta práce, sportovci pro ně byli dělníci. Do týmu na vodní slalom mi přeřadili sportovce z jiných odvětví, kteří měli vztah k vodě: rychlostní kanoisty, plavce i surfařku.“
Přesto se čínští vodní slalomáři postupně probili v kategoriích K1 ženy a C2 muži až na stupně vítězů Světového poháru.
Po hrách se z předních příček začali vytrácet. Podobné to bylo i v jiných sportech, kde chtěli vládnout. Teď se to samé děje znovu. Před pěti lety vznikl projekt, jenž má mít jediný cíl – honbu za olympijskými medailemi.
Na poslední zimní olympiádě v roce 2018 skončila Čína v žebříčku zemí až na 16. příčce s jediným zlatem rychlobruslaře Wu Ťa-Tinga. To už se nesmí opakovat! Proto v zemi vyrostlo 800 nových lyžařských resortů a 650 rychlobruslařských oválů. Proto se do plánu zapojilo na 300 milionů bruslařů, lyžařů, hokejistů a dalších sportovců. Proto do tohoto projektu vláda napumpovala 237 miliard dolarů.
Prezident Si Ťin-pching chce, aby jeho země hrám v roce 2022 vládla. A tak Čína téměř u každého sportu oslovila největší odborníky. Snowboardový tým už tři roky vede Bud Keene – bývalý kouč amerického trojnásobného olympijského šampiona Shauna Whita. Německý olympijský vítěz André Lange pracuje pro bobisty, kanadský mistr světa Jeff Paine pro změnu pro skeletonisty a švédská legenda Peja Lindholm učí Číňany curling. Nizozemci s Jihokorejci se starají o rychlobruslaře.
„Jsme samozřejmě v těžké pozici. I když šampiona nevychováte za pár let, i tak se o to musíme pokusit. Ta hora, na kterou musíme vylézt, je ale opravdu hodně vysoká,“říká za všechny Keene.
Konkurenceschopná by Čína ráda byla i v hokeji. Proto už má čtyři roky zástupce v Kontinentální lize. Proto i druhou českou ligu hraje China Golden Dragon, byť velmi bídně. Z 38 zápasů jich prohrál 37, skóre má 72:363.
Je pochopitelné, že Číňané chtěli pozvednout též biatlonovou reprezentaci. I proto dříve oslovili také Vlastimila Jakeše, českého viceprezidenta svazu. Nakonec ulovili asi největší rybu, jaká byla k mání.
Angažovali nejslavnější biatlonové manžele světa – Oleho Einara Björndalena s Darjou Domračevovou.
Cíle splněny
V půlce září se obě legendy vydaly na východ Asie. Björndalen jako sportovní ředitel čínské reprezentace, Domračevová coby trenérka ženského týmu.
Každodenní rutina? V 7 ráno vstávají a míří do posilovny. V 9 hodin odchází s týmem na stadion, rozjezdí se, rozcvičí, střílí. „Celkem na lyžích během tréninku trávíme dvě hodiny. Následuje oběd a další trénink,“popisuje Nor.
Sám byl proslulý svým puntičkářstvím. Přípravu měl zmáknutou do detailu, nebránil se novým věcem, proto zůstal ve špičce až do svých třiačtyřiceti.
„O to víc mě těší, že naši svěřenci jsou celí žhaví zlepšovat se. Mají málo zkušeností, ale tím větší chuť do tréninku,“říká Nor.
S manželkou jsou více na trati než na střelnici. Se svěřenci každý den objedou pár set metrů a pak sledují,
jak jim to na lyžích jde. „Je to nejlepší způsob, jak je učit a zlepšit v technice běhu,“říká Domračevová.
Při tréninku využívají rovněž zkušenosti posbírané od mnoha koučů, kteří je vedli.
Domračevová pracovala s Klausem Siebertem a Alfredem Ederem, Björndalen zase například s Egilem Gjellandem.
„Není to norský, běloruský ani německý systém, ale jejich kombinace, protože v každém je nějaké slabé místo. Je dobře, že máme tolik zkušeností, které můžeme při tréninku využít,“říká Björndalen. Ne všechno je ale růžové. Třeba jazyková bariéra. Aby si porozuměli, využívají často překladatele, případně mobilní překladač.
„Ale každým dnem je to snazší. Zatím anglicky moc nemluví, ale rozumí. Nejtěžší je bavit se o detailech, ale zase je to pro nás větší výzva,“směje se Björndalen.
Letošní sezona je pro ně hlavně seznamovací a tréninková. Cíle si dali dva – dostat alespoň jednoho muže v pohárových závodech mezi první třicítku a dojet s ženskou štafetou mezi deseti nejlepšími.
Na první metu dosáhli díky Fang-ming Čchengovi, který byl v elitní třicítce už dvakrát. Ženská štafeta cíl splnila včera, když v Ruhpoldingu doběhla devátá.
„Chceme se navzájem co nejvíc naučit. Potřebujeme trénovat, trénovat, trénovat. Jen tak se rapidně zlepšíme,“má jasno Björndalen.
Až tak, aby za dva roky bojovali jeho svěřenci o medaile?