Aby měla země správné klima

Dostal jsem od vedení Českého statistického úřadu novou ročenku. Celkem 830 stran tabulek. Je to tradice od roku 1920, kdy se tenhle soubor dat ještě jmenoval „Příručka“. Hned v popředí jsou data za životní prostředí: všechny emise látek hlavního znečištění od roku 2010 v Česku spadly. Jak tuhé látky, tak oxid siřičitý, oxid dusíku, oxid uhelnatý i těkavé organické látky. Proti roku 2010 spadly i emise skleníkových plynů, a to o 8 procent, v čele s CO2. Jediné významnější, co jsem v ročence objevil, je devítiprocentní nárůst od roku 2010 u N2O, oxidu dusného. Když nebudeme dělat šlehačku přes bombičky, ale pěkně ručně, tak se ten nárůst dá vrátit.

Není to zadarmo. Ta hezká čísla o poklesu všech těch plynů a odpadů od roku 2010 jsou důsledkem investic, státních i podnikových. Investice na ochranu životního prostředí vzrostly od roku 2010 o 37 procent. Čistíren odpadních vod je o 22 procent více než v roce 2010. Za stejné období kleslo znečištění vypouštěné podniky do vodních toků o 25 procent. Ruku v ruce s tím ale rostou i náklady na provoz – neinvestiční výdaje na ekologii jsou nahoře o 25 procent. Další peníze budou. Platí to celosvětově. V ČNB máme 3 procenta z rezerv zainvestováno do mezinárodních dluhopisů plně vyhovujících konceptu ESG – peníze z nich jdou na životní prostředí. Líbí se mi nizozemská centrální banka, která má takto nainvestováno 5 procent z dluhopisového portfolia.

Shrnuto – nikdy nezaplatím studii ukazující, jak máme bojovat s klimatem, nebudu za něj stávkovat, ale klidně budu hlasovat pro další nákupy dluhopisů financujících lepší životní prostředí, ekologičtější budovy nebo továrny, když budou vynášet. To je rozdíl mezi hysterií a akcí, mezi socialismem a kapitalismem.