Když hvězdy zůstávají. Je na tom liga tak zle?
První byl kapitánem fotbalové Slavie, která jasně vládne české lize. A když se na podzim vrátil do sestavy, pomáhal důležitými góly.
Druhý k mimořádné slávistické jízdě přispěl pěti trefami, patří do reprezentace a v lize jako jeden z mála slávistů odehrál téměř všechno.
I když v Lize mistrů k hlavním tahounům nepatřili a jejich pozice pomalu slábla, stejně kdekoho zarazilo, že Milan Škoda a Josef Hušbauer v zimě z Edenu zmizeli. A ještě k tomu kam!
Útočník Škoda už naskakuje za Rizespor, dvanáctý tým turecké ligy. Záložník Hušbauer se připravuje na jaro v Drážďanech, které čeká tvrdý boj o udržení v druhé německé lize – z posledního místa ztrácí na záchranu sedm bodů.
A ze Slavie, na podzim tak často vychvalované, nikdo nezamířil za lepším.
Což logicky budí rozruch.
Je na tom tuzemská liga tak zle, že nejlepší ze zkušených hráčů mizí na podprůměrných zahraničních adresách? A že mladší, o které by měl být zájem, zůstávají doma?
Vždyť bývaly časy, kdy se z ní přestupovalo do Manchesteru, Liverpoolu, Dortmundu. To vážně tolik klesla?
Na to, proč z ní teď nevede přímá cesta mezi elitu, se dá nahlížet z několika úhlů. A každý má své opodstatnění.
Předně je třeba si přiznat, že Česko ztratilo recept na to, jak v kolektivních sportech nechat vyniknout osobnosti. Čest výjimkám, pár se jich v každé generaci najde. A čest těm, kteří se snaží něco změnit a reformovat systém, který ve fotbale i v hokeji produkuje převážně sériové modely.
Když už se objeví někdo, kdo v mládežnických kategoriích vyčnívá, často ho sešrotuje prostředí, ve kterém vítězí taktická disciplína a prvoplánová honba za výsledky nad odvahou a originalitou.
Na druhou stranu – i o bojovníky a pracanty je zájem. Česko teď sice nechrlí Rosické, Poborské nebo Šmicery, kteří se i v evropském měřítku odlišovali, ale pořád má hráče, o kterých se v zahraničí mluví.
Jenže doba se změnila. Dávno pryč jsou devadesátá léta, kdy fotbalisté s nadšením skočili po první nabídce ze Západu. Ven je tehdy, krátce po revoluci, hnaly ambice, chuť se předvést světu a testovat sám sebe týden co týden v těžkých zápasech.
Ale také peníze, na které si v Česku v žádném případě nemohli sáhnout.
Šmicerovi, tehdejší hvězdě ligy a reprezentantovi, Slavia rok před památným Eurem v Anglii nabídla smlouvu s měsíčním platem 25 tisíc korun. Podepsal, odmítl mnohem lepší nabídku ze Sparty, ale věděl, že jak se objeví možnost, vyrazí ven.
Současnost nabízí jiný obrázek: Slavia (ale i Sparta) umí hráčům vytvořit snové podmínky, díky kterým s odchodem nechvátají. Záložníka Součka, srdce týmu, dlouhodobě lanaří Bergamo, italský vicemistr a účastník Ligy mistrů. On se ovšem pryč nehrne, i když mu brzy bude pětadvacet a na přestup má nejvyšší čas. Slavia navíc ceny nastavila na české poměry vysoko, na což zájemci nejsou zvyklí.
Kdyby tomu tak nebylo, zřejmě by Česko nemělo silný tým, který se ctí obstojí v Lize mistrů. Jenže když budou ligové hvězdy doma zůstávat přesčas, může na tom zase tratit národní tým, který potřebuje borce obouchané těžkou konkurencí.
Pokud se něco nezmění, právě reprezentace doplatí na to, že místo hrstky žádaných a opěvovaných, kteří se mohou venku zlepšovat, opouštějí teď ligu spíš ti, kteří na velký posun už myslet nemohou.