Tragédie v ústavu
Osm mrtvých při požáru ve Vejprtech. Klienti se nedostali přes zamčené dveře
Bylo zhruba tři čtvrtě na pět ráno, když jeden z vychovatelů domova pro postižené muže ve Vejprtech na Chomutovsku procházel okolo protipožárních dveří, za kterými je chodba s pokoji mentálně postižených klientů. V domě bylo absolutní ticho, přes silné dveře nic neslyšel a jako každé ráno mířil do kuchyňky na druhý konec domu vařit čaj a připravovat snídani pro pětatřicet klientů, kteří ještě spali. Za dveřmi už se ale tou dobou muži velmi pravděpodobně dusili a ve společenské místnosti hořelo.
Jeden z mentálně postižených klientů najednou rozrazil dveře na druhém konci chodby a křičel na vychovatele, že hoří. Z chodby se valil černočerný kouř, nebylo vidět na metr a z dýmu vybíhali ti, kteří se stihli probudit a utíkat z oddělení v prvním patře budovy pryč. Osm mentálně postižených mužů už to nestihlo a zemřelo. V domě byli jen tři vychovatelé, kteří urychleně začali postižené evakuovat ven. „Ty dveře jsme koupili před dvěma měsíci asi za dvě stě tisíc. Fungují jako protipožární a zároveň bohužel jako protihlukové. Problém také byl, že se je klientům nepodařilo otevřít. Kdyby ano, dostali by se do chodby a na venkovní kovové schodiště. Na vzduch,“popisuje starostka Vejprt Jitka Gavdunová.
Ačkoliv dům měl protipožární dveře krátce, v minulých měsících zůstávaly otevřené. „Byla tendence je otevírat a mít je pro parádu. To jsem zakázal. Nespekuloval bych o příčině ani opatřeních, jsou to dveře, které měly oddělit protipožární úsek. Je ale pravda, že je to hluková bariéra a v tu chvíli tam jeden člověk po schodišti šel,“říká ředitel Městské správy sociálních služeb, která dům přezdívaný Kavkaz a deset dalších budov pro postižené provozuje, Viktor Koláček.
Bylo přesně 4.49 hodin, když se jeden z vychovatelů dovolal hasičům, v tu dobu už byl kouře plný dům. O požáru se okamžitě dozvěděl i místostarosta Vlastimír Volín. Běžel k domovu a vběhl dovnitř pro klienty. Dokonale Kavkaz znal, stejně jako jeho obyvatele – v minulosti tu dělal vedoucího. Stejně jako devětadvacet lidí, i on se nadýchal kouře a skončil v nemocnici v Kadani, spolu s ním také policista, který z budovy bez dýchacího přístroje vyvedl deset mentálně postižených klientů.
„Základní problém je, že je málo zaměstnanců. V tom domě jsou na noc jen tři lidé, když se potom stane něco takového, nemohou to prostě zvládnout. Musíte si uvědomit, že klienti jsou třeba už v důchodovém věku, ale rozumově jsou jako šesti- až dvanáctileté děti. Sami prostě nevědí, co v takovou chvíli dělat. Kromě toho už tu mohlo hořet mockrát,“říká jedna ze zaměstnankyň. Klienti mají volný režim, mohou chodit po městě a část z nich i kouří. Několikrát tu právě proto od cigarety hořelo, nedávno někdo zapálil nástěnku. Zaměstnanci však vždy oheň uhasili.
Město ale právě proto koupilo protipožární čidla – levná, na baterky, která se rozhoukají, když „ucítí“kouř. Ve společenské místnosti, kde začalo hořet, však nejsou, namontovali je zejména na záchody, kam klienti chodili kouřit, ač je to v celém domě zakázané.
Pro představu: v domě bylo 35 mužů, budova se po večerce zamyká a hořet začalo ve společenské místnosti, která slouží přes den. Večer v ní nemá nikdo být, všichni klienti mají být na pokojích, kde jsou po dvou až třech. Společenská místnost je v rohu domu a před požárem vypadala jako běžný obývák. Byla tu televize, bordová „ušatá“křesla, pohovka nebo dřevěné stoly.
Není kde brát zaměstnance
Ředitel Koláček potvrzuje, že personál mu chybí a tři lidé v domě na noční směnu jsou prostě málo. Ideálně by na noc do Kavkazu chtěl ještě alespoň jednoho zaměstnance, což v minulosti v domě fungovalo. A protože dlouhodobě nemůže sehnat české zaměstnance, rozhodl se zkusit zájemce o práci z Ukrajiny. Jedenáct Ukrajinců pracovalo ve Vejprtech tři měsíce, ale pak musel ústav projekt zastavit.
„Měsíc a půl se nemůžeme domluvit na ministerstvu vnitra, aby měli povolení. Byli to perfektní zaměstnanci, vzdělaní, pracovití, o to víc mě mrzí, že to nevyšlo,“říká Koláček, jehož organizace se stará o 330 mentálně a zdravotně postižených klientů. Zaměstnanců je 200, 160 z nich pracuje v přímé péči. Zhruba dvacet zaměstnanců teď ústavu chybí, tedy deset procent. U dalších vedení přiznává, že by je rádo vyměnilo. Není však za koho. Kromě toho jen v lednu marodí patnáct zaměstnanců, se kterými tak vedení nemůže do směn počítat.
Na místo tragédie včera okamžitě přijel premiér Andrej Babiš (ANO) i ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD).
Právě ta Vejprtům slibovala růžovou budoucnost – od příštího roku se změní financování sociálních služeb. „Novela zákona je o tom, abychom měli nižší počet klientů na jednoho pracovníka. Já chci, aby zaměstnanci byli zejména čeští, kteří budou dobře zaplacení. Situace na trhu práce se už ochlazuje, za pět let jsme navýšili platy sociálních pracovníků více než o polovinu a z celé republiky máme signály, že ta situace je stabilizovaná,“tvrdí Maláčová.
Starostka Vejprt se jejím slovům jen pousmála. „Nevím, jestli paní ministryně ví, jak to vypadá v sociálních službách. Máme hluboký podstav, a když sami dojedeme na Ukrajinu a chceme přivézt pracovníky, hází nám stát klacky pod nohy. Musíme si zvyknout, že jako Češi pracují v Německu, tak Ukrajinci budou dělat tady. Lidi prostě nejsou,“komentovala její slova starostka Jitka Gavdunová.
Celý spor o nové zaměstnance z Ukrajiny se točí kolem pracovních povolení – ta, které pracovníci měli a na jejichž základě tři měsíce ve Vejprtech pracovali, ministerstvo vnitra označilo za nedostačující a přidalo další podmínky.
Nepustili německé hasiče
Požár nyní vyšetřují kriminalisté a hasiči, jen policistů byla na místě třicítka. Prozatím jej vyšetřují jako obecné ohrožení z nedbalosti. „Po prvotním ohledání se domníváme, že ohnisko bylo ve společenské místnosti, ale k příčině se zatím nemůžeme vyjádřit,“řekl náměstek krajského ředitele policie Petr Sytař.
K požáru vyjely i desítky hasičů, první hasiči byli u domova pro mentálně postižené za sedm a půl minuty. I přesto, že požár v podstatě okamžitě uhasili, někteří obyvatelé Vejprt jim vyčítají, že si na pomoc nezavolali dobrovolné hasiče z německého horského města Barenstein. Ten je v podstatě druhou polovinou Vejprt na protější straně hranice.
„Němečtí hasiči byli připraveni, ale povolat je musí čeští hasiči, my to nemůžeme udělat. Oni by projeli městem a za pět minut by tu byli,“říká starostka města.
Mluvčí generálního ředitelství hasičů Nicole Studená však tvrdí, že povolávat dobrovolnou jednotku z Německa nebyl důvod.
„Teď se bude hledat viník všude, ale byl to požár velmi rychle uhašený, nad rámec byly ještě povolány české jednotky. Nebyl důvod volat si příhraniční pomoc, v momentě, kdy třeba hoří lesy nebo velké plochy, pak bychom je samozřejmě volali. I kdybychom volali hasiče z půlky Německa, tak by to nepomohlo,“reagovala Studená.
Klienti z domova Kavkaz strávili včerejší noc v některé ze zbylých budov městské organizace. Dnes bude vedení ústavu řešit, zda se bude alespoň část z nich moci vrátit do původního domu. Ten pravděpodobně staticky narušen není, zvenčí je vidět, že se požár šířil jen po patře, ve kterém vzplanul, a třemi místnostmi. Většina prostoru je ale ohořelá a okouřená.
Z nemocnice už se také budou vracet první klienti, kteří tam byli jen na pozorování. Ve vážném stavu jsou tři lidé.
Policista dostane medaili
Například policista z vejprtské služebny, který na místo přijel jako první a vytáhl z domu desítku klientů, byl včera propuštěn do domácího léčení. Prezident Miloš Zeman včera prohlásil, že jej za tento čin ocení. „Bude mi ctí policistovi, který vytáhl deset lidí s nasazením vlastního života, udělit 28. října medaili Za hrdinství,“řekl včera rádiu Frekvence 1.
Jak velké bude poškození domu a kolik bude stát oprava, zatím město netuší. Ministryně práce a sociálních věcí Maláčová však včera přislíbila, že z fondu určeného na mimořádnou pomoc může resort poskytnout ústavu okamžitě až pět milionů korun. Zároveň klientům, kteří přišli při požáru o své osobní věci, poskytne jednorázovou pomoc ve výši padesáti tisíc korun.
Při požáru zemřelo osm mužů, opatrovníkem šesti z nich bylo město, dva opatrují rodinní příslušníci.
Včerejší tragický požár v domově pro mentálně postižené ve Vejprtech až mrazivě připomíná tragédii, ke které došlo před šestatřiceti lety jen o třináct kilometrů dál. V obci Měděnec tenkrát vyhořel výchovný ústav a v plamenech zemřelo šestadvacet žen. Na motivy této tragédie pak natočil film režisér Filip Renč s názvem Requiem pro panenku. Dodnes není jasné, co se tehdy stalo. Podle oficiální zprávy hořela zřejmě skříň s novinami, kterou údajně zapálila chovanka Eva Kováčová. Osudnou noc sloužily v ústavu jen dvě vychovatelky, celkem zde bylo pětasedmdesát dívek a žen od třinácti do osmatřiceti let. Při požáru zde nefungovaly hasicí přístroje východoněmecké výroby a telefony byly uzamčené, aby je vychovatelky nemohly zneužívat k soukromým hovorům. Ústav neměl ani nouzový východ. s přispěním Moniky Gordíkové